To, že v Liberci kultura moc nekvete, nikoho dnes, bohužel, už nepřekvapí. I přesto ve městě pod Ještědem existují místa, kde se pár lidí nevzdává a vytváří i prezentuje často to nejlepší, s čím se může člověk v naší zemi, na poli kultury potkat. V oblasti výtvarného umění je to třeba Oblastní Galerie v Liberci. Přinášíme rozhovor s jejím ředitelem, Janem Randáčkem o zamýšleném plánu přesunout libereckou galerii do budovy starých městských lázní, o chystaných výstavách, ponuře krásném Kubištově obraze, historii a současnosti liberecké galerie i o situaci v Liberci jako takovém.

Mohl byste Oblastní galerii Liberec ve stručnosti představit i to, proč si myslíte, že stojí za to být jejím návštěvníkem?
Oblastní galerie jako instituce vznikla v roce 1953, ale základ sbírek má kořeny v 80. letech 19. století a souvisí s rodinou Liebiegů a sbírkovou činností zdejšího muzea. Do dnešních dnů byla postupně vybudována sbírka obrazů, plastik, grafik, kreseb a nábytku, která čítá bezmála 15 000 inventárních čísel. Některá inventární čísla, ale obsahují celé soubory, takže ve výsledku spravujeme sbírku s více než 20 000 uměleckými díly nebo díly uměleckého řemesla. To nás řadí mezi pět největších galerií v České republice.

Sbírky jsou představeny ve třech tematických expozicích: francouzská krajinomalba 19. století, české výtvarné umění 20. století a německé a rakouské malířství 19. století. Z prostorových důvodů nemůžeme vystavit nizozemské malířství 16. – 18. století. Osobně bych upozornil na francouzskou krajinomalbu a německé a rakouské malířství. Obě expozice mají vysokou úroveň a jejich kvalitu oceňují je i naši zahraniční partneři. Z českého umění bych upozornil třeba na nedávno vrácený obraz Polibek smrti od Bohumila Kubišty, Stromovku Antonína Slavíčka, autory jako je Josef Čapek, Jan Zrzavý, Josef Váchal, Toyen, Kamil Lhoták, Václav Boštík, Jiří John, Eva Kmentová… Těch jmen by bylo skutečně hodně a není možné jmenovat všechny.

Stálé expozice se snažíme doplňovat krátkodobými výstavami, nyní například retrospektivní výstavou Pavla Ježka a Evy Vlasákové a výstavou Tvary Moniky Immrové.  A v neposlední řadě náš program doplňují o doprovodné programy pro školy a veřejnost – víkendové dílny pro děti, kursy pro dospělé, přednášky, koncerty.

Veřejnosti zajímající se o kulturu a umění jistě neuniklo, že se nedávno do stálé expozice liberecké galerie vrátil známý obraz Bohumila Kubišty „Polibek smrti“. To jistě mnohým, nejen libereckým, návštěvníkům, udělalo radost. Čeká veřejnost v budoucnu podobná kulturní událost nebo nějaká zajímavá výstava?
Další podobné návraty nás v nejbližší době nečekají, snad jen s výjimkou obrazů Josefa Čapka, které jsme zapůjčili na velkou výstavu do Jízdárny Pražského hradu. Ale určitě chystáme zajímavé výstavy. Ještě letos zahájíme výstavu ilustrací orientální literatury od českých autorů a také výběrovou výstavu sochařských prací Ladislava Zívra. V příštím roce bychom se rádi pochlubili našimi přírůstky a na speciální výstavě chceme představit akviziční činnost galerie za roky 2000 – 2010.

Ve spolupráci s jabloneckou galerií MY připravujeme projekt věnovaný významnému sběrateli Antonu Randovi, s národní galerií dolaďujeme projekt, který bude vycházet z jejich sbírek čínského a japonského umění, představíme grafiky Vladimíra Vélu a Šimona Brejchu a na závěr roku přivezeme velkou výstavu věnovanou architektonické práci libereckého SIALu. Takže snad je na co se těšit.

Z médií se liberečtí občané mohli dozvědět, že město má plán, že by se liberecká galerie mohla přesunout do budovy tarých městských lázní. Mohl byste o tomto zásadním kroku sdělit něco více a zda jej podporujete?
Ano, o stěhování se uvažuje. Osobně věřím, že by nám tento krok mohl v mnohém pomoci. Naše stávající budova není v dobrém stavu a potřeba její celkové rekonstrukce je rok od roku akutnější. Současně nám tato budova nestačí kapacitně. V tomto směru vidím velkou šanci v budově lázní. Navíc se lázně nachází v ideální poloze a ve spojení s protějším muzeem a nedalekou botanickou a zoologickou zahradou to jistě bude velké lákadlo pro obyvatele i návštěvníky města.

Ve věci stěhování ale bude mít konečné slovo náš zřizovatel – Liberecký kraj, který se nejprve musí dohodnout s městem na konkrétních podmínkách.

Co si od případného přesunu slibujete a co by to mohlo přinést za klady navštěvníkům galerie (například rozšíření expozic atd..)?
Již jsem částečně odpověděl v předchozí odpovědi – ideální poloha, zvětšení výstavní plochy, rozšíření prostor pro výukové programy, lepší zázemí pro návštěvníky a především vyřešení problémů s uložením našich sbírek, které je katastrofální.

Návštěvník by měl mít možnost vidět všechny čtyři stálé expozice – české umění, německé a rakouské malířství, francouzskou krajinomalbu i nizozemské malířství. Kromě toho by se měl dočkat i standardu běžného pro 21. století – kavárnou a prodejnou počínaje, přes moderní expozice až po odpovídající zázemí šaten nebo toalet.

Velké plus vidím také ve zlepšení pracovních podmínek pro naše zaměstnance a pro odbornou veřejnost. Ale nespornou výhodou je i další aspekt: podaří se opravit architektonický skvost a po dvaceti letech budou lázně bez omezení přístupné veřejnosti.

Ví se, jaké plány, po případném přesunu galerie do městských lázní, jsou se současnou budovou,tj. bývalou vilou Johanna Liebiega ml. v sousedtství libereckého zámku?
Na takové otázky je ještě brzy a pokud jsem informován, tak se o dalším využití budovy zatím nejednalo. My jako galerie jsme připraveni vymyslet pro tuto budovu zajímavý výstavní program. Ať už z našich sbírek nebo třeba ve spolupráci se Severočeským muzeem nebo jinou sbírkotvornou institucí. Určitě by zde mohla být expozice o Liberci, rodině Liebiegů, sklářská expozice, výstava církevních sbírek, expozice výtvarného umění Sudet nebo jiná regionálně orientovaná expozice. Budova je ale v majetku Libereckého kraje a jemu jedinému přísluší právo o budově rozhodnout.

Jste příspěvkovou organizací, jaké máte vztahy s městem Liberec a Libereckým krajem?
Jsme příspěvkovou organizací Libereckého kraje a řešíme běžné problémy s běžnými výsledky, vztahy jsou korektní. Nejčastěji jednám s Ing. Lidií Vajnerovou; musím jí na tomto místě poděkovat za velkou pomoc při řešení špatného stavu budovy galerie. Ing. Vajnerová nám svým energickým přístupem a řadou nápadů skutečně hodně pomohla.
S městem Liberec jsme spolupracovali na akci DIALOG 2009 – Kulturní dny Augsburgu v Liberci. Město nám v mnoha ohledech vyšlo vstříc a pomohlo nám také finančně s realizací výstavy. Bylo by ode mně nekorektní, kdybych nezmínil osobní angažovanost primátora Kittnera.

V poslední době jsem s městem jednal o možnosti využití lázní pro potřeby galerie. I v tomto případě jsem ze strany města cítil snahu vyřešit věc ke spokojenosti obou stran. Spolupráci s městem hodnotím velmi pozitivně a nemůžu si stěžovat.

Jsou nějaké překážky nebo nesnáze, se kterými se ve své práci setkáváte?
Drtivá většina překážek, které musíme v galerii překonávat, souvisí s nedostatkem prostoru pro naši práci, s neodpovídajícím zázemím a materiálním vybavením a v neposlední řadě s nedostatkem financí. Nedostatek peněz se pak projevuje při přípravách výstav, doprovodných programů, ale také v ohodnocení zaměstnanců nebo při běžné údržbě budovy. Takové podmínky a prostředí jsou pak pro všechny zaměstnance demotivující a zbytečně únavné, zvláště když se problémy táhnou několik let. Jiné překážky se daří řešit a nedá se říct, že by nám nějak výrazně komplikovaly život.

Jak Vy osobně hodnotíte situaci na kulturním poli v Liberci? Co Vám zde chybí nebo Vám naopak dělá radost a jak byste si přál, aby liberecká kultura, lze-li toto nejrůznorodější dění tak nazvat, měla fungovat?
Jak ji hodnotím? Liberec má pověst sportovního města, to asi hovoří za vše. Osobně mi chybí víc neformálních aktivit; jsou mi blízké nízkonákladové akce menšího formátu. Ale třeba teď o víkendu jsem byl na Velké inventuře, kterou pořádalo sdružení Divozemí, a to byla myslím vydařená akce. Tak se to snad zlepší.

Profesně si myslím, že by si Liberec zasloužil kvalitní výstavní síň zaměřenou na současné umění. Možná je to prostor i pro naši galerii a bude-li to možné, pokusím se to napravit.

A jak by měla fungovat kultura v Liberci? Sám se v otázce ptáte na „libereckou kulturu“. Pokud Vás tedy chytím za slovo, tak kultura vyrostlá v Liberci by měla mít příležitost se někde prezentovat, aby mohla být libereckou veřejností vnímána. Tady je asi vhodnější ten menší formát, o kterém jsem se již zmínil. Za samozřejmou považuji podporu od veřejných institucí a soukromých sponzorů.