Liberecká radnice uvažuje o vybudování nového plaveckého bazénu ve městě. Důvodem je nedostatečná kapacita současných zařízení pro školou povinné děti, které mají plaveckou výuku v osnovách. Nový bazén, určený zejména pro děti a mládež by se měl stát velmi nákladnou institucí, město by měla přijít na zhruba 120 milionů korun. Ve je městě přitom několik objektů, které původně jako plavecká sportoviště sloužily.

Jako o nejvhodnější variantě místa pro nový bazén se, podle vyjádření vedení radnice, ukazuje těsné sousedství stávajícího plaveckého bazénu na Tržním náměstí, konkrétně v prostorách tzv. Sluneční louky. Jako další možnost se ještě před rokem uvažovalo o prostorách městského zimního stadionu.

Přitom například před zhruba dvěma lety město z technických důvodů uzavřelo plavecký stadion na Františkově, který sloužil téměř výlučně sportovním oddílům, školákům a středoškolské mládeži. O jeho rekonstrukci se nyní neuvažuje, jelikož by prý byla nákladnější než stavba stadionu nového. Proč se ale tento objekt, který desítky let sloužil svému účelu nechal zchátrat až do stavu technické nezpůsobilosti, se dnes málokdo dozví.

Ještě smutnější osud postihl v polistopadové historii města Liberce staré městské lázně na Starém městě.

Liberecké městské lázně patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám ve městě a spolu s budovou muzea a bývalé hospodářské komory dokumentují zlaté časy liberecké buržoazie na přelomu 19. a 20. století. Byly postaveny v letech 1900 až 1902 podle návrhu vídeňského architekta Petra Paula Branga v historizujícím slohu s výraznými secesními prvky.

V pozdější době na nich nebyly provedeny žádné necitlivé úpravy a lázně si tak zachovaly jedinečnou historickou hodnotu. Zavřené jsou od roku 1990, kdy byly prodány do soukromých rukou a od té doby se mapuje cesta jejich devastace. Poslední soukromý vlastník historické budovy, společnost Mona, byla od roku 2002 v likvidaci a budovou lázní ručila za svůj mnohamilionový dluh zkrachované AB Banc.

Město později lázně odkoupilo s chvályhodným záměrem je rekonstruovat a zřídit zde veřejně přístupný a hlavně dostupný Dům zdraví. Dokonce zafinancovalo i nákladnou a potřebnou rekonstrukci, kterou si, v Liberci tak nezvykle, pochvalovali i památkáři. Nicméně nakonec od původní myšlenky vrátit lázně co nejširšímu okruhu Liberečanů upustilo a rozhodlo se lázně výhodně prodat.

Novým majitelem se ještě vloni měla stát izraelská firma Beit Amzaleg. Ta vznikla roku 1999 v Tel Avivu a zabývá se prodejem vojenského materiálu a hlavně spekulacemi s nemovitostmi. V areálu historických lázní chce vybudovat luxusní zdravotnické a relaxační centrum, kliniku plastické chirurgie a hotel.

Podle vyjádření radnice, ale investorovi vadil právě požadavek města Liberec, aby umožnil v objektu městských lázní výuku plavání pro školáky. To izraelská firma odmítala. Město tedy ustoupilo za podmínky, že náhradou za toto „břemeno“, navýší investor cenu o částku, která by pokryla výstavbu nového plaveckého bazénu.

Z obchodu mezi městem a firmou Beit Amzaleg nakonec sešlo. Izraelští podnikatelé jednoduše přestali s městem komunikovat. Podle vyjádření radnice zatím možná stála právě navýšená cena. Co bude s městskými lázněmi, kdysi chloubou města Liberce, v budoucnu, to ukáže jen čas…

Jaroslav Tauchman