Liberečtí zastupitelé minulý týden schválili podobu Integrovaného plánu rozvoje města, konkrétně jeho část týkající se Lidových sadů. Některé jeho části narazily na rozhodnou kritiku i odpor lidí, kteří v dotčené lokalitě žijí, ale i těch, který mají tuto historickou čtvrť Liberce „jen“ rádi. Ač bylo vedením města přislíbeno, že budou jednotlivé body plánu ještě řádně konzultovány, popřípadě pozměněny, dosavadní přístup k těm z občanů, kterým není osud Lidových sadů lhostejný tomu moc nenasvědčuje.
Celý plán zahrnuje celkem dvanáct projektů, které se si kladou za cíl zatraktivnění lokality Lidových sadů a okolí pro libereckou veřejnost i návštěvníky města. Významnou změnou mají projít nejen v poslední době ostudně zanedbávané parky a části městských lesů, ale například i zoologická či botanická zahrada. Znovuotevření se má dočkat i kdysi tolik oblíbené a dnes zpustlé Lesní koupaliště. Místo zcela zchátralého přírodního amfiteátru má vyrůst turistický kemp, uvažuje se i o vybudování lanové dráhy v místě. Celý projekt má stát stovky milionů, jen z evropských dotací se na něj má vyčerpat zhruba 700 milionů.
To, že celá lokalita Lidových sadů i přilehlého okolí zasluhuje více pozornosti a investic je bez debat. Za posledních dvacet let potkalo tuto nádhernou a právem oblíbenou část města jen chátrání, podivné privatizace a nezájem ze strany vedení města. Proto záměr investovat do Lidových sadů, zpříjemnit a zkvalitnit život místních občanů i pobyt jejich návštěvníků, je jistě chvályhodný a potřebný.
Jenomže, jak tomu v Liberci bývá, i tentokrát má tento plán svá ale…Některé části celého projektu se zdají být natolik absurdní, že se přímo naskýtá otázka, zda není prvotním a hlavním cílem, vyčerpat miliony, stovky milionů z veřejných prostředků, ať evropských, státních nebo těch městských.
Uzavření Purkyňovy ulice, svedení dopravy do ulice Javorové a Antonína Sovy jsou asi tím „nejlepším“ příkladem. Purkyňova ulice není jen místem, kde žijí místní lidé a kterým by se tak výrazně omezila doprava domů, ale plní i funkci důležité spojnice mezi jednotlivými částmi čtvrti. Záměr svést celou dopravu přes Javorovou ulici, která není ani dost široká pro dvě auta a navíc zde chybí chodníky pro pěší, budí dojem, že se jedná o buď narychlo a lajdácky připravený plán a nebo o křečovitou snahu vymyslet nějaké „řešení“, skrze které je možná dosáhnout na stamilionové dotace..
Ale i ostatní nápady z dílny tvůrců projektu nechávají ty, kteří se o budoucnost Liberce i Lidových sadů samotných žasnout. Je opravdu zapotřebí stavět nový vstup do zoologické, potažmo po propojení obou i botanické zahrady v místě parku sousedícího s PKO? Je dostatečně ochráněna kvalita života místních obyvatel po zavedení a rozšíření pavilonů se zvěří? Proč nikdo nezváží jinou variantu lesoparku mezi oběma zahradami než tu, která je má změnit na placené arboretum s vyhlídkovou věží?
Otázek je mnoho, odpovědí málo…O víkendu vyšel v liberecké MF Dnes zajímavý otevřený dopis, který zastupitelům napsal exprimátor Liberce za ODS Jiří Drda, který je v současnosti krajským zastupitelem za sdružení Starostové pro Liberecký kraj. Otázky i argumenty bývalého primátora se zdají věcně silné a fundované. Je sice paradoxní, že je píše člověk, který stál v čele města po osm let a to za stranu, která renovaci Lidových sadů v navržené a schválené podobě možná nejsilněji prosazuje. Někdo škodolibý by mohl říct, že Jiří Drda, rodák z Lidových sadů teď sklízí plody své politiky a jejího stylu, kterého je ODS v Liberci (ale i jinde) nejsilnějším reprezentantem. Ale to na síle jeho argumentů neubírá.
Je tomu právě měsíc, co v Liberci skončilo mistrovství světa v klasickém lyžování, které vedle sportovní slávy přineslo i obrovskou ostudu. To když zveřejnil výsledky svého šetření Nejvyšší kontrolní úřad. Ten označil způsob jakým město, ale i zdejší univerzita čerpala peníze, za pochybný a dokonce účelově špatný. Zároveň podal dvě trestní oznámení. A již nyní je schválený projekt na revitalizaci Lidových sadů, u kterého není jisté, zda by nemohl dopadnout, co do čerpání dotací, podobně.
Ale co by se nakonec vlastně stalo? Jen by se prosadily nechtěné projekty, odnesly by to v místě žijící lidé, možná se znehodnotila historická čtvrť, město by maximálně čekaly pokuty, ostuda a zadlužení, ale to hlavní by se mohlo povést. Firmy s dobrými styky na místní politiky by získaly výhodné, předražené nebo prodražené zakázky a jelo by se dál…
Jaroslav Tauchman
