Pojďme se podívat, jak dopadly volby do krajských zastupitelstev v našem kraji. Poprvé v polistopadové éře prohrála v Liberci ODS, pro leckoho je to jistě dobrá zpráva a někdo snad už zahlédl blýskání na lepší časy. Je ale tušení změny správné? Zmizí z Liberce klientelismus, korupční praktiky, upřednostňování zájmů velkých, spřátelených firem před zájmy „obyčejných“ lidí? Nepotvrdí se slova pravidelných vítězů všech voleb, totiž nevoličů, že „je to všechno jedna sebranka“?

Pád stračího hnízda

Začněme s ODS, která měla, až doposud, v Liberci po Praze nejsilnější základnu. V těchto dnech se snaží její vrcholní i neúspěšní krajští představitelé, svést vinu z prohraných voleb povětšinou na ČSSD. Její (alespoň oficiálně – i v Liberci, jak víme, je tomu jinak) arcinepřítel,ČSSD, prý zneužila krajskou kampaň k hlasování o celostátních tématech jako je zdravotnictví, radar a podobně. Dozajista jistě je to pravda, ale i toto tvrzení pokulhává.

Copak se rozhodnutí vlády a přeběhlického parlamentu nedotýkají lidí v krajích? Copak nemusí platit u lékaře, nepřichází o své sociální výhody jako je mateřské, proplácená nemocenská a další? Právě na lidi v krajích tyto „reformní“ opatření dopadají více než na obyvatele jednoznačně ekonomicky nejsilnější Prahy.

Navíc když politici ODS mluví o tomto „zneužití“ krajských voleb, dávají najevo vlastnost pro ODS tak typickou – aroganci vůči voličům, potažmo všem obyvatelům této země. Možná by do budoucna měli více věřit schopnosti úsudku těch obyčejných. Jako kdyby, konkrétně u nás v Libereckém kraji, byli lidé slepí a hluší. Jako kdyby neviděli tu okázale drzou personální provázanost předních politiků z ODS s místními firmami. Ať už jde o Kalendář Liberecka, Syner-S Holding, Investorsko Inženýrskou nebo i další firmy a firmičky, přátele, svatební svědky a přátelíčky. Jako kdyby neviděli průhlednou trapnost důvodu pořádání mistrovství světa v lyžování a věřili všem těm politikům a podnikatelům, jak jim jde jen a jen o sport a město.

A hlavně – nejde přehlédnout, jak dnes město vypadá, jak bude vypadat a jak se i nadále, tradičně se ignoruje hlas lidí, kterým se třeba ona nová výstavba nelíbí. Přednější byl zatím vždy investor, ale i ten nejvyšší manažer z kdejaké nejsilnější investorské skupiny má, zatím, jen jeden hlas stejně jako poslední dělník.

Ani nákladná legrační kampaň s liebesbriefy od kamarádů z Ameriky profesionálních střihačů pásků ve funkcích hejtmanů na tom nic nezmění.

Vítězná ČSSD – ale opravdu sociální a demokratická?

Byť by stačil jeden jediný mandát a poražená ODS by mohla stavět koalici se Starosty pro Liberecký kraj, přeci jen ČSSD je vítěznou stranou a dosud neznámý Stanislav Eichler se zřejmě stane hejtmanem za vládnoucí koalici ČSSD, Starostové pro Liberecký kraj a SOS.

Jakkoliv ale pro odpůrce nepotické politiky ODS můžou být lákavá a přesvědčivá slova vrchních představitelů ČSSD jako je Jiří Paroubek, David Rath nebo Lubomír Zaorálek, přesto je třeba se mít na pozoru. Z liberecké zkušenosti přeci každý ví, jak se zdejší ČSSD chová na liberecké radnici. Zde vládne,lépe snad sekunduje, ODS a to i ve věcech, co nejslušněji řečeno, diskutabilních.

Stejně jako na primátoru Kittnerovi v leckterých očích zůstává stigma jeho napojení na firmu Syner (S holding), kde působil jako ekonom, stejnou měrou je cejchován i primátorův náměstek Ivo Palouš, který pro změnu na radnici přišel z jiného stavebního kolosu, který dostává od radnice tučné zakázky – z firmy Imstav. Tuto situaci například kritizovala i renomovaná mezinárodní organizace Transparency International.

Ale kdyby zde vůbec žádné personální napojení na podnikatelské kruhy, které měly oplétačky se zákonem, neexistovalo, přeci jen by, díky působení zástupců této strany na radnici spolu s ODS, pachuť by zde zůstala. Potom, co se za poslední období tak „socialisté“ nepříliš sociálně (zvedání jízdného, ignorování petic, jednání s občanskými sdruženími, opozicí..) chovají na radnici, lze nad jejich předvolební rétorikou o železných košťatech vůči ODS, jen pochybovat…
ČSSD si tak bude muset vybrat, zda opravdu chce být stranou z vlastních billboardů, tedy stranou pro dolních deset milionů, nebo zda jejich oranžová standarta začne, tak jako zatím v Liberci, splývat s modrou.

KSČM – díky médiím opět v izolaci.

Třetí nejsilnější stranou v celorepublikových krajských volbách, i v Liberci samotném, byla KSČM. Jelikož téměř celým českým mediálním spektrem vládne trapný, ale nesmírně agresivní antikomunistický diskurs, zůstane i tato strana po volbách zřejmě v izolaci. Ostatní strany, které sami sebe nazývají v opozici vůči komunistům, demokratickými, se otevřeně ke spolupráci s KSČM nemohou přihlásit, protože by proti sobě poštvala toho nejsilnějšího tvůrce české politiky u nás, tj. média.

U těch, která ovládá, jako většinu deníků a televizí soukromý kapitál, se není čemu divit. Smutné ale je, že na útočný, iracionální neoliberální diskurs přistoupila i média veřejnoprávní a papouškují antikomunistická klišé pravicových politiků včele s ODS a jejich „odborníků“ z řad zaměstnanců z Ústavu pro překrucování historie..pardon z Ústavu pro výzkum totality. Antikomunismus jako zástupné a zastírací téma, která má za účel odlákat pozornost od současných problémů stále funguje.

Radši budou, „demokratické“ strany (ve kterých je, jako např. v ODS, dost bývalých komunistů nebo, jako v Liberci, i spolupracovníků StB) pokrytecky s komunisty spolupracovat jen po tají a za zavřenými dveřmi. Přitom, kdo sleduje dění na libereckém politickém kolbišti, musí, bez ohledu na politické sympatie či antipatie uznat, že zrovna KSČM v Liberci generuje politiky, kteří umí lidem naslouchat a dokonce i vyjít vstříc. To se o zdejší vládnoucí koalici říct moc nedá.
Přitom současný program KSČM je de facto levější verzí sociálně-demokratického vidění světa. Kdo straší gulagy či politickými procesy, je buď trapný, blázen nebo po nich volá sám, jen z druhé strany.

Ale abychom nebyli nespravedliví – KSČM si zas svou izolaci může do jisté míry i sama. A to buď neschopností sebereflexe vlastní historie nebo dokonce neochotou k této reflexi a to vzhledem k vlastní, z části stranicky konzervativní základně. Což je ale co do budoucnosti velmi neprozíravý kalkul.

Starostové pro Liberecký kraj a Strana pro otevřenou společnost

Možná největším překvapením letošních krajských voleb v libereckém kraji byl raketový nástup nového politického uskupení Starostů pro Liberecký kraj.
Pro tisíce voličů zřejmě představují alternativu vůči velkým stranám, které se zřejmě v jejích očích zdiskreditovali. Jde o uskupení pravicové, jak vyplývá z jejich programu, zejména s akceptací zdravotnických „reforem“ z dílny Cikrt-Julínek. Už před volbami se objevily spekulace, že jde o „trojského koně“ ODS, který měl z úkol odlákat část zmíněných nelevicových voličů. Je pravdou, že otázky typu „kdo za nimi stojí“ vzhledem k masivnosti a délce trvání kampaně jsou na místě.

Rovněž fakt, že na předním místě kandidátky Starostů figuroval Jiří Drda, bývalý liberecký primátor za ODS, posléze poslanec za téže stranu, zmíněným spekulacím nahrávají. Pro leckoho je opravdu těžké uvěřit, že této nové straně jde o změnu, když to byl právě Jiří Drda, za jehož éry, co by primátora, byla postavena liberecká spalovna (a jako poslanec prosazoval dovážení odpadu ze zahraničí do této spalovny), ale například firmy jako Syner získávaly v stejné době nemalé veřejné zakázky.

Dalším pravděpodobným členem budoucí koalice v Libereckém kraji bude pravděpodobně Strana pro otevřenou společnost.

Název jistě sympatický, ale i zde člověk narazí na možné personální otazníky. Největším je asi hned manželka majitele známého Centra Babylon, Lidie Vajnerová. Pomineme-li přinejmenším diskutabilní estetickou stránku Centra Babylon, jisté ale je, že bude určitě zajímavé, jak se konkrétně tato zastupitelka bude stavět k podobným návrhům (ač spadajícím do kompetence města) jako je výstavba parkovacích domů v historických čtvrtí v Liberci nebo jaký druh kultury, vzhledem právě k profilaci Babylonu, se má v Liberci prosazovat. Ani fakt, že za ní, minimálně personálně, stojí „peníze z automatů“, jistě ke kultivaci liberecké politické scény nepřidá.

Ač i tato strana má, například na liberecké radnici, své kvalitní zastupitele (Jiří Šolc a další), kterým o dobro Liberce i Liberečanů evidentně jde, může u někoho budit dojem, že jde jen o konkurenční skupinu z podnikatelských kruhů stojící proti ODS a jejím vazbám na stavební a jiný kapitál.

Nicméně stejně jako u Starostů, tak i u SOS pro Liberec, teprve čas prověří, jak velkou měrou budou schopny sehrát roli měšťanské, liberální opozice. Zatím se vždy tyto pokusy o „slušnou pravici“ v moderní historii celé země (Unie svobody, SNK-DEU…) propadly buď na modré dno nebo do víru zapomnění.

Zelení – jak Martin Bursík prohrál v Liberci volby

Dalším překvapením těchto voleb na Liberecku byl neúspěch Zelených. Strana, která před dvěma lety přitáhla určitý počet (oproti Západní Evropě) přímo nelevicových voličů a jíž se dostávalo v médiích velkého prostoru, v celé republice v krajských i senátních volbách, naprosto propadla. Jelikož její krajský předseda Jan Korytář, stál u zrodu tohoto webu a právě v Libereckém kraji získala nejvíce voličů (4,94 % , k postupu jí chybělo cca 60 hlasů), musíme místo věnovat i tomuto uskupení.

Kdo sleduje politiku v regionu ví, že u Zelených došlo v předvečer voleb k podivnému, zásadnímu kroku – byl vyškrtnut kandidát č.5, Aleš Hoření. Rozhodnuto bylo krajskou radou jednomyslně a uvedeny byly důvody, že tento kandidát díky své předvolební iniciativě ztratil důvěru krajské rady. Co se stalo?

Na popud předsedy SZ Martina Bursíka, začali lidé kolem Aleše Hořeního z turnovské organizace, přesně podle předsedova vzoru, zakládat malé základní organizace o dvou, třech lidech, navíc lidech, kteří často neměli v místě nové základní organizace ani místo pobytu. Účel byl jasný- každá základní organizace vyšle svého kandidáta na krajský sjezd a bude-li dost těchto kandidátů nakloněných Martinu Bursíkovi a jeho“ Aleši Hořenímu, může se změnit krajské vedení na úkor toho dnešního, které má s tím republikovým spory.

I tato skutečnost nejednotnosti základny a špinavých metod vedla k tomu, že byli liberečtí Zelení (např. vedle lidí z KSČM a SOS nejaktivnější liberecká opozice) oslabeni v právě probíhajících volbách.

Nicméně lze se domnívat, že ani kdyby této špičky ledovce nebylo a Zelení by se do krajského zastupitelstva dostali, i nadále by na svých zádech nesli plody politiky, které vyplodilo současné vedení kolem Martina Bursíka. Lidé nejsou slepí a zvlášť alergičtí jsou na pokrytecké svatouškovství a lži z úst samozvaných Mirků Dušínů. Ať stranický sjezd potvrdil jeho (Martina Bursíka) hegemonii ve straně, i do budoucna lze očekávat odliv jejich voličů, kteří vidí, jak se, díky stranickému vedení, Zelení mění na tyrkysové nebo modrají úplně.

Že mnohé z této strany zlákaly již reálné nebo přislíbené posty je jisté a přes všechnu proklamovanost „nové“ politiky se zdá, že Zelené čeká osud již zmíněných stran a straniček, které neunesly svody moci a kapitálu. Kvůli některým lokálním politikům je to jistě škoda, veliká škoda, ale jak bylo napsáno výše u ostatních politických stran, je to jen a jen problém jejich vlastní.

Jaroslav Tauchman