Jak se v Liberci nakládá s památkami, na které má zálusk ziskuchtivý investor ve spojení s firmou, která zajistí stavební práce a ze které, jistě náhodou, přišel na radnici i současný náměstek primátora, dokazuje nejnověji případ klasicistního domu č.p. 46 ve Tkalcovské ulici na Starém městě.

Město nechalo historicky hodnotný objekt zchátrat. Po odmítnutí demolice domu ze strany památkářů, budova v srpnu najednou vyhořela a tak musela být stržena.

Vedle stojící VZP už má v kapse, bůh ví jak dlouho, připravený projekt na uvolněné parcely a stavební práce zde provádí firma Imstav, ve které působil současný náměstek pro rozvoj a územní plánování za ČSSD Ivo Palouš.

Tkalcovská ulice leží na Starém městě v Liberci, mezi ulicí 5.května a Husovou ulicí. Přímo v Tkalcovské, ale i v jejím okolí stojí ještě pár domů a domků, které odrážejí vývoj města v 18. a 19. století, ještě před nástupem industriálního rozmachu. Dokumentují tak přechod provinčního řemeslnického a obchodnického městečka v Jizerských horách v průmyslovou textilní metropoli Českého království. Takovým domkem byl i nyní čerstvě stržený dům č.46.

Ale nechme promluvit odborníky z Národního památkového ústavu v Liberci, podle jejich vyjádření k zamýšlené demolici objektu ze strany města: „Dům č.p. 46 představuje památkově hodnotný objekt, který doplňuje území památkové zóny a svou dochovanou historickou hmotou a půdorysem dokládá stavební vývoj Liberce v 19. a 20. století. Původně zde stál pozdně barokní roubený dům s mansardovou střechou z roku 1797, který byl totožný se zachovaným stávajícím sousedním domem č.p. 47. V roce 1834 vznikl dnešní dům ve stávajících dimenzích.“

Zdálo by se možná, že se město, jehož přední představitelé před volbami tak rádi na billboardech upozorňují, že jej mají rádi, zasadí o uchování této významné výpovědi o vlastní historii. Ne toliko ale v Liberci.

Ačkoliv ještě v 90. letech vlastník domu v Tkalcovské ulici, tedy Statutární město Liberec, investoval, jak dokládá dokumentace, do budovy jistě nemalé částky, aby byla dále obyvatelná, později přeci jenom převládl zřejmě záměr zcela odlišný. V sousedství domu vyrostla totiž v devadesátých letech, podle leckoho, architektonicky nešťastná budova VZP. A jelikož je dnes i veřejné zdraví podřízeno diktátu trhu a maximalizace zisku, bylo zapotřebí její rozšíření.

Podívejme se ale znovu do vyjádření Národního památkového ústavu, které, opět skrz svoji dokumentaci, dokazuje podivně protichůdný postup ze strany města v polistopadové době: „…v dalších desetiletích proběhly drobné stavební úpravy, přičemž poslední rozsáhlé úpravy interiérů podkroví byly realizovány v roce 1990. Technický stav domu nevykazuje havarijní poruchy konstrukcí a dle dochovaného vybavení byl donedávna obýván.

V současnosti vlastník objektu nedbá o stav domu a nechává objekt nezajištěn. Zástupce NPÚ vykonal na objektu dne 23. 4. 2007 obhlídku a zjistil následující skutečnosti. V objektu je postupně rozkrádáno vnitřního vybavení, dochází zde k úniku zemního plynu a v objektu a na přilehlé parcele je shromažďován odpad, který pro okolí představuje zátěž, která porušuje platné hygienické předpisy. Vlastník objektu tak svým počínáním porušuje povinnosti, které vyplývají z vlastnického práva k dotčené nemovitosti.“

Jak se tedy chová město, jehož primátor ho má tak rád, ke svým historickým domům stojícím v památkové zóně?
Nejprve do budovy investuje, aby mohla sloužit obyvatelům Liberce k bydlení, poté jej ale k bydlení přestane využívat a jelikož má o parcelu zájem vedle stojící silná pojišťovna, nechá budovu chátrat a ponechá ji otevřenou. Tak pak slouží jako prostor pro vandaly nebo dokonce, jak dokazují návštěvy odborníků, narkomany a její stav se stává čím dál tím neutěšenější.

Jediným řešením pro město je pak demolice budovy (rozuměj uvolnění atraktivních parcel ve středu města).
Tento záměr ale narazí na odpor historiků a památkářů z Národního památkového ústavu. Sice se jedná „jen“ o ústav bez pravomoci úřadu, ale je vysloveno jasné NE demolici a pojmenován viník současného stavu, tedy město Liberec jakožto vlastník.

A nyní přichází nejkontroverznější část smutného osudu tohoto svědka liberecké historie. V létě, začátkem srpna budova vyhoří. Snadno se to dá svést na asociální živly, které do ní měly přístup. Stejně tak snadno můžou spoustu lidí napadnout jiné otázky ohledně požáru.

Klasicistní dům č.p.46 je tedy stržen. Tím ale řetězec otázek nekončí. Demoliční práce provádí firma Imstav, ve které dříve působil současný náměstek pro rozvoj a plánování Ivo Palouš. Podívejme se nyní, co o Imstavu a jeho napojení na libereckou radnici píší zase jiní odborníci, renomovaná nadnárodní organizace věnující se korupci, Transparency International: „Podobně jako u Syneru lze dohledat propojení mezi komunálními politiky opoziční ČSSD a další stavební firmou tohoto regionu – společností Imstav. V libereckém zastupitelstvu je v současné době předsedou klubu ČSSD bývalý místopředseda představenstva Imstavu Ivo Palouš. Za dobu, kdy jsou sociální demokraté v opozici získal Imstav od města Liberec stavební zakázky v hodnotě 134.363.328 korun (což je 5% z celkové sumy městských výdajů na veřejné stavební zakázky za posledních pět let).“

„Majitel této firmy Jan Imlauf byl obviněn z podvodů při výběrových řízeních. dlužil na pojištění a daních, ale v čestných prohlášeních pro výběrové řízení tvrdil opak,“ vysvětlil krajský státní zástupce Ivan Bernátek. „Poškodil tak ostatní účastníky řízení, protože podle pravidel veřejné soutěže by jako dlužník měl vypadnout hned v prvním kole. On ale naopak postoupil a řadu zakázek také získal. “

Možná někomu příběh historického domu v centru Liberce a postupu města, jehož zastupitelé jsou placeni z daní, přijde smutný a absurdní, jako by neměl žádnou logiku. Ale on jí má, ačkoliv je smutná víc než dost, je to logika zisku a kapitálu, jdoucí přes mrtvoly, zákony i spáleniště.

Dolpnění článku:

Podívejme se, jakým způsobem o demolici klasicistního domu, referovalo samo město Liberec, na svých stránkách:
„Statutární město Liberec, které vlastní zchátralé nemovitosti v Tkalcovské ulici, přistoupilo k jejich demolici. Vyhovělo tak požadavkům občanů žijícím v okolí. Odstraňuje se jedno z nehezkých zákoutí v blízkém okolí centra krajského města.

Na pozemcích po odstraněných objektech má vyrůst budova Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Se stávajícím objektem pojišťovny, který již prostorově ani technicky nevyhovuje novému krajskému uspořádání, má být propojena nadzemním „krčkem“. Nové prostory chce krajské pobočka převzít ještě v tomto desetiletí. Krajská pobočka VZP má svá územní pracoviště ve všech okresních městech kraje a služby také poskytuje ve čtyřech úřadovnách, a sice v Hrádku nad Nisou, Frýdlantu, Turnově a v Jilemnici.“

Opět zajímavá logika. Vlastník nechá zpustnout zákonem chráněný objekt, ač předtím sloužil svému účelu a nakonec to vypadá, že jedná v zájmu svých občanů, kterým účelově vytvořená ruina vadila (což je pravděpodobné). Takže z viníka máme zachránce.Hlavně že VZP prostřednictvím nějaké silné stavební firmy může stavět z pěněz vybraných na zdravotním pojištění. Památkové zóně Liberce zajisté nějaká další vkusná budova, jako ta sousední, dozajista chybí…

Jaroslav Tauchman