Plný osobních výpadů, mlžení, nevěcnosti a trapnosti je současný spor okolo výměny výboru pro organizaci Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009, které se má konat v Liberci.
Mimořádné zasedání libereckého zastupitelstva, které proběhlo minulý týden i následná debata mezi ministryní Danou Kuchtovou a odvolaným ředitelem organizačního výboru Romanem Kumpoštem v televizním pořadu Otázky Václava Moravce k tomu jenom přidaly.

Přitom kdo dění kolem příprav na mistrovství sleduje, nemůže se ubránit dojmu, že za těmi nejrůznějšími, byť kolikrát velmi silnými prohlášeními a co nejupřímnějšími vyznáními, že nám jde jen o uskutečnění šampionátu, případně sport nebo město, je jen a jen bezohledný souboj o urvání si co největšího podílu z balíku peněz. Kdyby šlo o spor mezi dvěma soukromými subjekty – budiž a stát ať dohlíží na to, zda nebyl porušen zákon. Jde ale o přerozdělování stovek milionů z daní, které odvádí každý daňový poplatník a to za situace, kdy, díky plánované reformě, se daňová zátěž pro drtivou většinu obyvatel zvýší spousta dosavadních sociálních výsad bude zrušena nebo okleštěna.

Proč nikdo, místo té lásky ke sportu, k Liberci, touze po právu a průhlednosti, ale i lidské , nemluví o tom, kdo a za jakých podmínek skoupil pozemky, na nichž se bude budoucí šampionát pořádat? A kdo k tomu všechno mlčel? Která že to ministryně má náměstka s vlastní mediální agenturou a kolik se dá procentuelně vydělat na reklamě a vysílacích právech při pořádání takovéhoto mistrovství? Proč odvolávají ředitele organizačního výboru a nikdo neukazuje při případných chybách na zodpovědnost investora, tedy města, které nakonec s výměnou ředitele souhlasilo? Místo konkrétních otázek se veřejnosti předkládá jen, někdy možná emočně vypjatá a tedy snad i bulvárně zajímavá, hra se slovy, frázemi a výrazy. To konkrétní a podstatné se pak balí do tohoto mlžného balastu a celková problematika se pak posuzuje nikoliv racionálně, ale podle sympatií a emotivního naladění. Přitom se jedná o nemalou sumou veřejných peněz, které jsou státem nekompromisně od většiny vybírány ve prospěch menšiny, která, často této povinnosti zbavena, si je přerozděluje k vlastnímu, ještě většímu, obohacení se. Jenže kdo už takovéto prostředky a moc má, tak má i účinné nástroje, jak si je hlídat. Ať jsou to nástroje mediální manipulace nebo najatí právníci s paragrafy ostrými jako břitva. Proto je volání do mlhy nejen těžké, ale často i existenčně nebezpečné.

Možná hrubě, ale možná nejlépe výstižně to vyjádřil jeden liberecký žurnalista, když celou situaci vedoucí k výměně managementu organizačního výboru, popsal slovy:„vy jste se nažrali, my o tom víme, tak teď nechte nažrat nás a také mlčte…“ Podle skutků poznáte je…

Jaroslav Tauchman