Organizace Transparency International označuje na základě svých průzkumů už několik let po sobě Liberec jako druhé nejzkorumpovanější město v České republice. První stupínek patří samozřejmě Praze, kde se točí nejvíc peněz, včetně těch z veřejných zdrojů. Druhá příčka ve výzkumu zkorumpovanosti není ničím, co by nás, Liberečany, mohlo hřát u srdce a čím bychom se mohli někde chlubit. Zvlášť když zjištění Transparency International potvrzují pravidelně i obyvatelé celého kraje v anketách, prováděných renomovanými agentury. Uvádějí totiž korupci spolu s dopravou jako dva nejpalčivější problémy, které je tíží.

Představitelé města jakoukoli zmínku o korupci v Liberci zásadně odmítají. Jen při pouhém vyslovení slova „korupce“ se otřesou upřímným odporem, jako kdyby město zrovna zasáhla epidemie moru, svrabu a neštovic. Někteří zděšeně vytřeští oči, asi tak, jak by je kulili, kdyby na ně někdo promluvil swahilsky. Primátor Jiří Kittner (ODS) už několik roků hrdě zdůrazňuje, že kanceláře úředníků magistrátu budou postupně vybaveny prosklenými, a tudíž průhlednými dveřmi. Bude na ně vidět, jejich jednání s občany bude tedy průzračné jako voda z té nejčistší horské studánky. Úředníci se tak stanou zhmotněním průhlednosti konkurzů a výběrových řízení, symbolem průhlednosti, čitelnosti, a – jak se často říká – transparentnosti celého magistrátu.

Na druhé straně stačí prohodit pár slov s někým, kdo od radnice někdy něco potřeboval, nějaké to razítko, povolení, dobrozdání, anebo rovnou kus pozemku či nějakou nemovitost. Takový občan se zatváří tajemně, začne šeptat, anebo rovnou řekne, že o TOM nemůže mluvit, protože TO se nedá dokázat. Anonymně je ale občas někdo ochotný přiznat, že něco jako úplatek NĚKOMU NAHOŘE dát musel. Anebo že se mu odměnil nějakou protislužbičkou…

Jak to tedy s tou korupcí v Liberci je? Těžko říci. Když se ale podíváme třeba jen na to, kteří podnikatelé se hřejí už mnoho let na výsluní, kdo dostává ty největší městské a státní zakázky, vyjde z toho možná nikoliv ta pravá korupce, ale provázanost a klientelismus určitě. Liberci se mezi obyčejným lidem říká Synerov. Tato mocná stavební firma se všemi svými dceřinnými společnostmi město dokonale ovládla, napojila na sebe politiky a další firmy tak, aby se bez jejího souhlasu ve městě nic podstatného nemohlo dít. Každý, kdo se proti ní postaví, je už dopředu zatracen. Měl by si opatřit žebráckou hůl a urychleně opustit Liberec.
Nevyplácí se ani protestovat proti něčemu, co se děje na radnici, protože co když onen „revolucionář“ bude někdy k něčemu město potřebovat? Vzorem poslušnosti, přivírání očí a loajality jsou pak všechny instituce a organizace, jejichž bytí a nebytí přímo závisí na finančním příspěvku města. Zdá se tedy, že zčásti (těžko říci, z jak velké) řídí život ve městě strach.

Obyčejný smrtelník se k informacím, které by vedly k důkazům korupce ve městě, nikdy nedostane. Vše zde probíhá podle zákona, všechna výběrová řízení jsou skutečně nenapadnutelná.

Nabízí se ovšem otázka, kdo ovlivňuje kritéria některých konkurzů a jestli to náhodou nebývá zrovna ta firma, která potom dotyčné výběrové řízení vyhraje. Jestli nejsou třeba podmínky výběrového řízení schválně ušity tak, aby padly na tělo právě jen jediné firmě. Ta dostane zajímavou zakázku, a potom následně bohatne, stává se mocnější a mocnější, a může toho víc a víc ovlivňovat. Je to jako ve vysoké politice. Velké strany těží nejen mocenský, ale i finanční efekt z volebního zákona, který samy pro sebe a vlastní zakonzervování v parlamentu vymyslely. Diktují si takové podmínky, které upevňují jejich absolutní moc a diskreditují soupeře. Podobně se chovají i obchodní řetězce, i ty si určují pravidla trhu (ceny zboží), jimiž vylepšují vlastní postavení, zvyšují svůj zisk a odsuzují malé prodejce k zániku – k vyklizení místa na trhu.

Odhalit a dokázat korupci v Liberci je nadlidským úkolem. Proto se zřejmě ani články na tomto webu nestanou inspirací pro policejní vyšetřování. Můžeme ale alespoň poukazovat na nepravosti či jevy, které se nám zdají podezřelé. Můžeme alespoň klást otázky. Otázky obvykle provokují k pochybnostem a přemýšlení. A to není málo…

Zuzana Minstrová