Liberec-TSML

Je vždycky dojemné, jaké názorové obraty jsou politici schopni předvádět. A když se blíží volby a s nimi panický strach z voličů a možného neúspěchu, jedná se kolikrát doslova o veletoče, za které by se nemusel stydět ani Čínský národní cirkus. A nejinak tomu bylo i v závěru minulého týdne v Liberci, kde zasedalo vážené zastupitelstvo slovutného města Liberce.

 

Hlavním bodem březnového zastupitelstva byl záměr prodeje i personální obnova managementu Technických služeb města Liberce (TSML), ale probíraly se i jiné zajímavé body, které se vesměs týkaly sportovního prostředí a jeho podpory.

Celkem obšírně se debatovalo nad možným prodejem pozemků, které má získat fotbalový klub Krásná Studánka, který usiluje o dotační injekci. Zde se zcela regulérně a bez vytáček přihlásil k možnému střetu zájmů městský radní za ČSSD a funkcionář FK Krásná Studánka Roman Šotola, který ale zároveň dokázal přesvědčit zastupitele, že je získání dotyčných pozemku pro zdejší fotbalový klub, který funguje již čtvrt století a pravidelně se věnuje i sociálně znevýhodněným dětem, nezbytné.

Podobně se v závěru zastupitelstva probíraly i dotace z městského sportovního fondu. Zde se snad poprvé stala věc, v Liberci ne toliko obvyklá. Totiž že celkem vysoký příspěvek (v poměru k ostatním) nedostala (na návrh Dany Lysákové z KSČM) tělovýchovná jednota Bílých tygrů, tedy klubu, který patří majitelům firmy Syner. Ač se pro tento příspěvek snažili zástupci ODS bojovat jako skuteční tygři, doplatili i na skutečnost, že jich velká část odešla před řádným koncem jednání zastupitelstva.

Vedení radnice, konkrétně radní Petr Černý (nezávislý, zvolen za Věci veřejné) to ještě předtím schytal od Změny pro Liberec za situaci kolem městské akciovky Sportovní areál Ještěd (SAJ). Ta dnes po městu žádá 7 milionů korun z důvodu extrémně teplé zimy, která ji postihla. Změna pro Liberec ale vyčítá vedení SAJ a zejména jejímu řediteli Janu Svatošovi (blízký přítel sociálně demokratického bosse Roberta Duška, dosazený do vedení podezřelým způsobem za asistence radního Černého) netransparentní chování. Podle opozičních zastupitelů nelze o hospodaření SAJ získat žádné informace a zajímala je i počet a výše odměn (za únor např. 14 tisíc korun) pro ředitele Svatoše.

Na přeskáčku se dostáváme k zlatému hřebu březnového zastupitelstva, záměru prodeje TSML. Náměstek pro ekonomiku Jiří Šolc (Liberec občanům/Starostové pro Liberecký kraj) v souladu s předchozím rozhodnutím zastupitelstva připravil materiál, aby jej kvůli názorovému předvolebnímu obratu svých koaličních i stranických kolegů musel sám, trošku potupně stáhnout.

Rozhodnutí prodat TSML dlouhodobě kritizovala KSČM a Změna pro Liberec, která (i) kvůli němu uspořádala referendum. Bylo vskutku dojemné a slzičku nahánějící pozorovat, jak se ale dnes proti prodeji a pro řádnou debatu nad budoucností TSML staví ostatní politici, kteří v minulosti buď mlčeli nebo s prodejem souhlasili. Ať to byla primátorka Martina Rosenbergová (ČSSD), radní David Václavík (Liberec občanům/Starostové pro Liberecký kraj), zastupitel Milan Šulc (nezávislý, zvolen za Věci veřejné).

Ostatně dnešní kandidáti Starostů pro Liberecký kraj vydali i své vlastní prohlášení, kde se od Šolcova návrhu dramaticky distancují, ač zrovna to byli právě oni (jako například dnešní kandidát na primátora Michal Hron), kdo spolu s primátorkou Rosenbergovou nejvíce brojili proti referendu, kde se liberečtí poprvé mohli sami rozhodnout o vlastním strategickém majetku. Důvod byl prostý – uspořádala jej konkurenční strana, která pro něj sehnala dost podpisů. Jenže to ještě nebyly volby tak blízko…

Všem jim najednou vadila nedobrá personální i hospodářská situace TSML (jako by do vedení společnosti sami neinstalovali ředitele Otakara Kyptu a Milana Šíra z ČSSD) a všichni najednou radí technické služby neprodávat. Smutnou postavou březnového zastupitelstva tak zůstal náměstek Jiří Šolc, který utrpěl porážku jen proto, že byl, podobně jako opozice (Změna, KSČM) názorově konzistentní, ač stál názorově úplně jinde.

O březnových idách roku 44 př.nl. byl v římském senátu zavražděn Julius Caesar, protože sám zabíjel republiku. V Liberci v březnu (několik dní po idách) 2014 naštěstí k vraždám nedošlo, Jiří Šolc není jako Caesar doživotní diktátor, ale ani jeho politickým vrahům nejde o res publicu – věc veřejnou. Jen to jen strach z nadcházejících voleb a ze skládání účtů před voliči, nic víc.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;