Nechci s vodou k řece, ani tahat sovy do hlavního města Řecka, ale psal mi Honza Kovanic. Pražák. Co byste chtěli od chlapa co se přestěhoval? Asi mu byl Liberec malý. Teď brečí, že mu Liberec schází. Bodejť by nescházel! Mně schází taky. Jedu do Jablonného, a když chci si koupit Liberecký deník - není. Mám si koupit Českolipský. A tak to bývá se vším.

 

Domov nám schází, byť jsme na dohled kopce, co mu říkají Ještěd. Jsme přeci sakra patrioti. Na co doma nadáváme a právem, v Turnově už tolik nevadí. V Boleslavi už jenom chválíme. S nadsázkou. Jistě, Kíťo, na tvé panování se nedá zapomenout nikdy. Ale budiž, patříš, jako mnozí jiní mezi legendy, pověsti a pohádky o tomhle našem krásném městě plném hloupostí. V dobrém i ve zlém… Vždyť jsme mohli mít i prezidenta. Stačilo málo, volit prezidenta postaru a s trochou dobré vůle rentgenolog z Liberce postoupil o krůček a byl na tom stolci, co kolem něj muži nosili lýkové střevíce a a pásli volky.

Jó, Liberec! Třeba tramvaje - Honza Kovanic jimi jezdil před padesáti lety lyžovat pod Ještěd, nahoru klasickou lanovkou, a cestou „zlomlyž“. (Pamatujete Jindru Honzíka, redaktora České televize? Před ,,revolucí“ točil na Ještědu reportáž – „Zlomlyž“). To byl sníh i na úpatí opravdový, úplné hromady. Čas, kdy sníh padal normálně ze střech v Pražské ulici a skoro zabil babču v šátku a mně shodil následný vítr čepici. To byla doba, kdy ta spojka z Pražské ke kavárně Nisa (co je s ní, je začarovaná?) smrděla močí. Byla mrtvá. Nevím proč, dneska je v ní opět život, ale nějak mrtvý…

Na tramvaje máme v Liberci super odborníky - Bovara klub, co dělá zázraky a vrací vraky na koleje. Kdyby se dnes tramvaje nepodobaly jezdícím bilboardům bylo by to fajn, ale čím dál víc jezdí po kolejích ve městě jako reklamy z amerického filmu. Jak by to bylo krásné počkat si opět na obyčejnou tramvaj, bez ,,síťového“ tisku po všech oknech a jezdit si jako pán  v kočáře a ne jak v obrněném vlaku na pomoc roztříštěné Praze v květnu roku 1945. Cestující v nich vypadají jako indiáni na válečné stezce. Máme to zapotřebí?

Liberec a díry v asfaltu, v kopcích naproti terminálu, po zbourané Textilaně, kde ke všemu, tu krásnou velkou plochu protíná nově napříč bývalým továrním areálem tramvajová linka do Vratislavic. Rozdělila tak ten plac na dvě nesourodé části. Bude zajímavé, kdy to začne vadit investorovi, který tu jednou bude chtít stavět, ale jak praxe ukazuje –Liberci nehrozí, že by tu někdo chtěl něco stavět. Sotva. Stěží. „Město pod skalkou“ Liberec rozhodně není. Město obřích hypermarketů to ano, pořádně ucpaných silnic taky. Tak to ale nemělo a nemá být.

Přesto Honza Kovanic, pražák nedá na Liberec dopustit. Zůstal mu v srdci a jeho pocity jej vedou k tomu, že městu to špatné už dávno odpustil a vidí jej tak, jako já, vy a asi všichni ostatní.. Je krásné. Jasně, bylo už krásnější, plné turistů a kupujících z řad návštěvníků LVT. Bylo už centrem průmyslu, obchodu se sklem, textilu i koberců… Máme na co vzpomínat. Měli jsme tu vojáky, letiště, Holanďany, Textilanu, tramvaje po celém městě, Ypsilonku, Láďu Bareše, kavárnu Nisa, sportovce i umělce…

Honza Kovanic nebude sám, kdo tohle město nepohřbil, vzpomíná a věří, že se vzpamatujeme, že tramvaje budou jednou zase vypadat jako tramvaje, budeme chodit do kavárny Pošta, do Nisy, a že palác Skloexportu nebude jen palácem mrtvých hlodavců… Však už dole pod nádražím, co byla plynárna vstává město z mrtvých dík klanu rodiny Vajnerových, co dnes investují do poznání. Máme tu novou galerii a ještě hezčí muzeum, botanickou a novým grandiózním vchodem vstoupíme do zoologické zahrady. Nikdo nám nevezme prvenství v Česku v pohřbívání žehem, budujeme hospic, na technické universitě studuje tisíce mladých lidí, z nichž žel jen málokteří najdou uplatnění v zaniklém textilním průmyslu.

Vážně se uvažuje, jak dál s nemocnicí, co do budoucna s jedním z největších zaměstnavatelů v Liberci. Víc a víc jsme nemocní. Snad jednou v blízké budoucnosti bude vstup do špitálu už na Šaldově náměstí a nemocnice tak bude přístupnější než dosud. Dejte vědět, jak dopadne letiště, co s tou dopravou po Liberci a co s bezdomovci. Ale od toho tu máme nové radniční vedení i  poslání městských komisí plných lidí se zájmem o to, kam město kráčí.

Počkejme si taky, co s  obviněním hejtmana Půty, a jak bude Liberecký kraj vypadat za dva roky. Čím přilákáme do Liberce turisty – za zády s krásnou saskou Žitavu? Pokud spojíme síly a budeme jako ti Svatoplukovi synové, pak se jistě dočkáme překvapení. Záleží hodně na těch nových na radnici. Ti staří by si měli dát od politikaření pauzu, vymezit si především prostor pro napravení křivd a škod z minulosti. I když oni taky nebyli všichni špatní, že….

Jaro je za dveřmi a spousta lidí začne zametat před vlastním prahem, začnou vonět květiny a kvést stromy. Na řadu přijdou okna a do oken peřiny k vyvětrání. A pak ještě vzít do ruky pilku a odřezat staré suché nefunkční větve…
                      

 Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;