Ohlédnutí za Velikonocemi 2016

Před 65 lety, přestal být Velký pátek národním svátkem. Příslušné státní orgány v duchu tradic předmnichovské republilky a v duchu odkazu T. G. Masaryka odbourali další volný den pracujícího lidu. I tak se dá reprodukovat dlouhý boj proti katolické církvi, zahájený v parlamentu, na popud T.G.M.

Po zániku Rakouska-Uherska 28. října 1918, to neměla církev římskokatolická jednoduché. 300 let poroby a ponížení národa husitů se jí vracelo i s úroky. Doplatily na to i církevní svátky a zájem o samotnou církev. I proto se naprostá většina současných voličů dosud nesmířila s církevními restitucemi, které z ní mimo jiné opět dělají významného pozemkového vlastníka, tak jako tomu bylo za Rakouska-Uherska.

Ani letošní rok se Velký pátek, den volna, nevymykal ostatním svátečním dnům, kdy naprostá většina dotázaných, chránících si svoji anonymitu je nadále přesvědčena o tom, že nový svátek ano, ale jeho obsah je nezajímá a dokladují  to „chamtivostí“ katolíků při zpětném prodeji vrácených pozemků za „nekřesťanské“ peníze např. místním orgánům.

Ano, Velikonoce jsou pro nás a dlouho asi zůstanou svátky jara. Svátky zmlklých kostelních zvonů, kdy věřící chodí na mše a ostatní, nikým neznásilňování si chodí kam chtějí a dělají, co chtějí. No, není to krásné? Tak to má ve světě být. Pomlázka? Koho zajímá, kde se vzala! Copak nestačí, že se lidé při ní baví, děcka koledují a dostávají koledu? Žijeme ve světě, který nám dává, co nikdy nikdo před námi nezažil. Absolutní náboženskou svobodu, liberalizaci všeho ve smyslu, pokud mne neomezíš v mých právech, v podstatě si dělej, co chceš…

Udržíme si tyto svobody? Nevyměníme je v ústupcích kléru, za jiné hodnoty, laciné sliby? Náš svět je křehké velikonoční vajíčko, které jsme povýšili právem na symbol Velikonoc – svátků jara. Den navíc je dnem odpočinku, jarního úklidu, setkání rodin, přátel. Jsem rád, že mne nikdo ten den, nebo i jiný neposílá, kam cíleně nechci, den, který není v mém žebříčku hodnot významný. Pokud si zachováme možnost volby, budou nás mnozí kritizovat a nabízet benefity, slibovat. Až přestanou a voda jim bude chutnat jako víno, které tajně pijí, pak je možno si s nimi i skleničku dát.

Vedoucí úlohu společnosti jsme tu už měli, nyní ji ,,naplňují“ svobodné volby. Parlament, který žel bohu dělá i chyby, jako při restitucích církevního majetku, který je volen námi na 4 roky a pak odchází… A ještě je tu sluníčko a děti, které si v míru, hrají v té nejcennější době, které si mnozí neváží. Mír světu, Velikonoce jaru a tu hodinu při změně času zpět a už s ní nehýbejte…

Co všechno přijde na mysl člověku, který uprostřed těch krásných dlouhých velikonočních svátků oslaví narozeniny – bylo to rovných 69 let. Díky a  nebylo vás málo, kdo jste mi blahopřáli. Děkuji všem a to, co jste mi přáli, přeji i vám. Zapomenout na nenávist, najít si smysl života a všem kolem sebe, až kam dohlédneme zdraví, štěstí a mír.

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče