Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená. V jakéstakés formě jsou naše hřbitovy zrcadlem způsobilosti vést dialog s živými. Nebylo tomu tak vždy, chceme-li říct, že bylo vše v pořádku. O tom, že nebylo, svědčí hřbitovy válečných zajatců z 1. a 2. světové války, hřbitovy zaniklých německých obcí a především židovské hřbitovy, které jsou mnohdy vydávány za kulturní památku, ale skutečnost je často jiná...

Liberecký židovský hřbitov, po desetiletí chátrající, patří v současné době k ozdobám a chvále města. A přitom jej měl stihnout stejný osud jako osud synagogy. Ta, jak víte, následovala většinu židovských kostelů. Byla vypálena v listopadu 1938. Liberečtí nacisté hřbitov poničili do té míry, že tam doslova nezůstal kámen na kameni a po následujících 6 letech byl celý prostor jedním velkým lomem leštěného hřbitovního kamene. První velitel města, major Rudé armády, po zjištění stavu vydal pokyn, že nacističtí prominenti města s páskou na paži, uvedou židovský hřbitov v Liberci do původního stavu. Protože nebyla k dispozici dokumentace ,,snažící“ se nacisté stavěli kameny tak, jak jim přišly pod ruku.

Krátce na to se stal správcem hřbitova můj dědeček. Nebylo koho pohřbívat. Z koncentračních táborů a ze zahraničních armád se vrátilo pouze několik desítek Židů. Naprostá většina zahynula. Nedbalá práce těch, co stavěli rozvalené pomníky v květnu roku 1945, keře a mladé stromky povalily řady stél, podstavců. V té době byl židovský hřbitov v Liberci opět neproniknutelnou džunglí, zahradou šípkové Růženky. Zahradou plnou malin, jahod, ostružin, ještěrek, hnízdících ptáků, žab, užovek, pavouků a veverek. Tehdy jsem vstupoval do dědečkova království, s tím, že tak tomu má být, že právě tak mají vypadat židovské hřbitovy. Psala se 50. léta a něco jako pieta, mi jako desetiletému chlapci nic neříkalo. Žel ani těm, co řídili stát i naše město.

A nebyly to jen židovské hřbitovy. Zajatecké po Němcích vypadaly stejně, ne-li hůř. Dosídlenci Sudet po odsunutých už neříkali doma tam, odkud přišli, ale doma začínalo být i pro ně tam, kde pohřbívali své zemřelé. Žel, židovskému hřbitovu v Ruprechticích se dostalo odpovídající péče až po sametové revoluci. Dnes je opraven a opečováván. Leží tam mnozí z těch, co našemu městu pomohli dostavit domy nevídané krásy, instituce, úřady sociální zařízení, školy. Zaslouží si být pohřbení na hřbitovech, kde jejich pomníčky nejsou plundrovány, povaleny a poničeny vandaly.

Úroveň našich hřbitovů se odvíjí i od našeho dialogu odlišných názorů, od toho, co je prioritou v našich vztazích. Zda nepřevládá názor, že pokud už nemůžeš, musíme se rozloučit. Zda nezapomínáme na větu, co stojí nade dveřmi židovských hřbitovů: „Z prachu jsi vzešel, v prach se navrátíš“.

 

Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;