Vzhledem k tomu, že jde o jeden, veřejností nejvíce sledovaných projektů, a v diskusích zaznívá celá řada otázek, dovoluji si předložit aktuální informace k jeho průběhu i dalšímu pokračování.

Celý záměr je aktuálně rozdělen na tři etapy:

Právě probíhá dokončení první etapy - oprava vany a základní terénní úpravy okolí. Tato etapa bude stát zhruba 5,2 mil. Kč.

Snažili jsme se co nejvíce zachovat původní vzhled, pracovat s místními materiály a šetřit prostředky města. Část kritiků namítá, že nepůjde o koupaliště s oficiálním statusem. Ano, nepůjde, protože na to by bylo potřeba mnohem více peněz, a to jak na investice, tak na budoucí provoz. Cílem je poskytnout Liberečanům další místo ke koupání a rekreaci a k tomu také směřujeme.

Ve druhé etapě je plánováno doplnění samotného areálu Lesního koupaliště potřebným vybavením. Vznikne zde zázemí pro správce, občerstvení, krytý přístřešek pro návštěvníky, ale i zázemí pro oddíl běžeckého lyžování TJ Dukla Liberec, která areál využívala už v minulosti. V zimě by mělo také proběhnout kácení části stromů v celém areálu, které příliš stíní, aby se celá plocha prosvětlila a proslunila.

Další zamýšlené prvky, jako jsou např. dětský vodní labyrint či sauna, budou otázkou dalších diskusí, hledání vhodných řešení a nejdříve přijdou na řadu v roce 2019. Když může mít Finsko desítky tisíc venkovních saun, proč by jedna taková, v přírodním prostředí a s dostupnou studenou horskou vodou, nemohla být i na okraji Liberce?

Co se týče areálu u Tiché cesty (třetí etapa), zde bude maximálně zachován dosavadní přírodní charakter území. Opraveny budou lávky přes potok, na zamokřených místech vzniknou dřevěné povalové chodníky. Ponechána a zkultivována bude většina dosavadních ohnišť. Na potoce by měly vzniknout i další menší vodní nádržky a tůně. Na vhodných místech budou instalovány lavičky, dřevěné herní prvky pro děti a také menší dřevěná mola pro slunění.  

Společným problémem pro celé území je skutečnost, jak vyřešit parkování. V plánu je vytvoření nových parkovacích míst a zároveň regulace vjezdu aut jak do samotného areálu, tak do obytných zón. Konkrétní místa i rozsah nových parkovacích stání budou ještě předmětem dalších debat. 

Kolik to bude celé stát? 

Co se týče investic, tak první část, tedy oprava vany a terénní úpravy se vejdou do limitu 8 mil. Kč41, který stanovila rada města. Z dalších úprav by mělo jít již pouze o jednotky milionů na další vybavení celého areálu. 

Opakovaně zaznívají také otázky, kolik bude stát provoz celého areálu a zda si na sebe vydělá. Nevydělá. Město tu není od toho, aby vydělávalo, ale aby z vybraných daní financovalo takové služby pro své občany, které nejsou pro podnikatele zajímavé. Samozřejmě je nutné sledovat to, aby byly tyto prostředky vynakládány efektivně. I proto již nyní myslíme na průběžnou a pravidelnou údržbu a opravy celého areálu v dalších letech. Předběžný provozní rozpočet je zde:

Náklady na provoz Lesního koupaliště

 

jednotka

počet jedn.

sazba

celkem

osobní náklady:

 

 

 

 

správce 0,5 úvazek říjen - březen

měsíc

3

33500

100 500 Kč

správce 1,0 úvazek duben - září

měsíc

6

33500

201 000 Kč

brigáda letní sezona

měsíc

3

15000

45 000 Kč

dozor vodní dílo

měsíc

12

4000

48 000 Kč

provozní náklady

 

 

 

 

Elektřina

měsíc

12

5000

60 000 Kč

Wc

rok

1

60000

60 000 Kč

pojištění areálu

rok

1

0

0 Kč

odvoz odpadků

rok

1

62000

62 000 Kč

opravy a údržba

 

 

 

 

drobný materiál - opravy, údržba

rok

1

100000

100 000 Kč

sekání trávy KPL 3x celý areál, 7x trávníky

rok

1

23000

23 000 Kč

příspěvek fond oprav

rok

1

300000

300 000 Kč

Rezerva

rok

1

100000

100 500 Kč

Celkem

 

 

 

1 100 000 Kč

 

počet návštěvníků

dnů

osob

celkem

náklad

celý areál, herní prvky, děti, rodiny

120

150

18000

30 Kč

540 000 Kč

sportovní část - běžci, sportovci

150

70

10500

30 Kč

315 000 Kč

vodní nádrž - letní sezona

20

200

4000

65 Kč

260 000 Kč

Nejde jen o Lesní koupaliště…

Prvotním impulsem pro celý projekt byl havarijní stav Lesního koupaliště, které si ještě velká část Liberečanů pamatuje jako fungující areál. Co si mnozí už ale tak dobře nepamatují je to, že celé území Lidových sadů bylo dříve vyhledávanou rekreační oblastí, včetně sítě upravených lesních cest, laviček a odpočívadel v přilehlých lesích, fungujícího lesního amfiteátru nebo na potocích zbudovaných vodních otužovacích zařízení podle pánů Kneippa a Priesnitze.  

Z prvotního nápadu obnovit Lesní koupaliště se tak postupně rodí záměr připravit projekt postupné a komplexní obnovy celého areálu Lidových sadů. Nebude to snadné. Lesní amfiteátr chátrá, podobně jako ještě nedávno Lesní koupaliště. Navíc zde existuje záměr zřídit místo amfiteátru parkoviště, který bohužel získal v radě města těsnou většinu. Z mého pohledu jde o projekt, který se do celého areálu může zaříznout stejně nevhodně, jako Plaza do historického centra města. Parkoviště na místo lesního amfiteátru je nepromyšlený projekt, prosazení jednostranného pohledu a zájmu v duchu těch nejhorších urbanistických tradic našeho města. Věřím, že se dalšími jednáními podaří tento záměr přehodnotit a zásadně změnit. 

Výše uvedené bohužel ukazuje ještě na další problém. Na rozsáhlý projekt obnovy celého areálu není současná radnice bohužel zatím stále vybavena. Jde zejména o personální a odborné kapacity, spolupráci mezi jednotlivými odbory i určitou omezenost pohledů některých členů vedení města. Velice těžko se zde prosazuje projektové řízení, dlouhodobé plánování investic a komplexní přístup k rozvoji města, místo tohoto je zájem na prosazování dílčích a krátkodobých priorit. 

Samostatnou kapitolou je pak personální politika. I tak běžné věci, jako je například umožnění části zaměstnanců práce z domova, tzv. „home office“, nebo odměňování podle výsledků a předem daných pravidel a nikoliv podle odseděných let, dosud narážely na vytrvalý odpor nedávno odstoupivšího tajemníka, který měl bohužel oporu i v současném primátorovi. Personální politice na magistrátu bych se rád, stejně jako budoucnosti lesního amfiteátru, věnoval v některém z dalších článků.  

Proč o tom píšu v článku o Lesním koupališti? Rád bych, aby alespoň část Liberečanů pochopila, že změny, které se snažím spolu s lidmi ze Změny pro Liberec prosazovat, chtějí čas, protože narážejí jak na určitý „odpor prostředí“, tak i na nedostatek interních kapacit. Cesta k modernímu evropskému městu, kde se dobře žije všem jeho obyvatelům, bude ještě chvíli trvat…

 

Mgr. Jan Korytář

Náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Přidat komentář (41 Komentářů)

Po dlouhotrvajících jednáních mělo zastupitelstvo města rozhodnout o další budoucnosti teplárny a systému centrálního zásobování teplem. Rozhodnutí již nelze příliš odkládat, vzhledem k tomu, že teplárna má přislíbenou dotaci na revitalizaci první ze třech hlavních větví systému CZT ve výši 70 mil. Kč. Ke schválení žádné z předložených variant ale zatím nedošlo.

Podmínky, které se podařilo předjednat, zlepšují postavení města i zákazníků a otevírají cestu k zachování a modernizaci systému CZT v Liberci. Jako klíčové vidím to, že i MVV a Teplárna Liberec již vidí cestu, jak se dostat k ceně pod 550 Kč/GJ, i když to bude znamenat ještě další jednání. Bohužel, pro variantu č. 1 ve čtvrtek neexistovala dostatečná podpora ani v zastupitelstvu, ani u MVV, takže žádné řešení zatím přijato nebylo.

Jaké jsou jednotlivé varianty?

Varianta č. 1 – tato varianta znamená pokračování úsilí o zachování systému centrálního zásobování teplem v Liberci, zejména z důvodu existence spalovny a produkce odpadního tepla další desítky let.

Oproti současnému stavu by měla přinést:

1. Další zlevnění tepla z 672 Kč/GJ na 649 Kč/GJ

2. Obě strany deklarují, že dosažitelná cena tepla po dalších plánovaných krocích je pod 550 Kč/GJ, lišíme se jen v době, kdy této ceny má být dosaženo

3. Původní rozdíl ve výši vkládaného majetku, který činil cca 120 milionů, se pomocí jednání a dalších posudků podařilo snížit na 75 mil. Kč.

4. Rozdíl ve výši vkládaného majetku města a MVV ve výši 75 mil. Kč by neměl být řešen na úkor zákazníků jeho započtením do ceny, ale úpravou akcionářských podílů. Podíl města v Teplárně se sníží na 24%, snížení podílu nemá vliv na rozsah akcionářských práv.

Dosažitelná cena 550 Kč by měla být již cenou plně konkurenceschopnou. Pro zachování CZT hovoří ještě dva další faktory – v případě zemního plynu se zvýšení jeho ceny projeví podstatně rychleji a více na lokálních kotelnách. Zatímco u ceny tepla z Teplárny dělají náklady na zemní plyn zhruba 20%, u lokální kotelny to je 4x krát tolik. Při zvýšení cen zemního plynu o desítky procent tak může být vše jinak. O tomto riziku prodejci kotelen moc nemluví.

Varianta č. 2 spočívá pouze v odsouhlasení upraveného seznamu vkládaného majetku města, kdyby město splnilo svůj původní příslib ke vložení majetku. To, že se majetek vloží, znamená, že ho Teplárna již nebude pronajímat od města a od MVV za cca 50 mil. Kč ročně a tento náklad se tak již nebude promítat do ceny tepla a cena tepla by se tak měla udržet minimálně na současné úrovni.

Součástí této varianty je i příprava na prodej podílu města v Teplárně Liberec, tak, aby revitalizace celého systému CZT, včetně všech budoucích rizik i výnosů, ležela nadále již pouze na skupině MVV. Tato varianta je po včerejším jednání zastupitelstva variantou reálnou, neboť zástupci MVV zatím odmítají konkrétnější představy města o vývoji ceny tepla v dalších letech a přes velký pokrok v jednáních si stále kladou nepřijatelné podmínky, například v oblasti soudních sporů.

Varianta č. 2 by přinesla i budoucí možnost odpojení dalších současných zákazníků teplárny, ale je nutné dodat, i s možným negativním dopadem na cenu tepla. Čím více dalších odběratelů se odpojí ještě předtím, než proběhne přeměna parovodů na horkovody, tím více může cena za 1 GJ pro ty, kteří se nebudou moci odpojit, stoupnout.

Smutným paradoxem dosavadního vývoje okolo teplárny a cen tepla by byl fakt, že zatímco ve spalovně Termizo bude Liberec spalovat komunální odpad, ze kterého vzniká teplo, tak vedle toho budeme spalovat v lokálních kotelnách zemní plyn. Odpadní teplo ze spalovny by tak bylo částečně využito pro výrobu elektrické energie, ale jeho velká část by byla jen vypuštěna ven do okolí.

Varianta č. 3 směřuje k vypovězení aktuální dohody a k pokračování soudních sporů.

Ve všech třech variantách si město ponechává i nadále možnost řešit část sporů soudní cestou. V případě, že by v případě varianty č. 1 došlo k vyřešení sporných věcí dohodou, mohou být soudní spory uzavřeny. To v tuto chvíli ale nelze rozhodnout.

Spolu s kolegy Galnorem (ex-ANO) a Petrovským (Změna) a externími poradci navrhujeme řešení, které má přinést:

1. co největší snížení ceny tepla co největšímu okruhu odběratelů a to zejména s ohledem na riziko budoucího nárůstu ceny plynu

2. zachování systému CZT ve městě a to zejména a do značné míry pouze z toho důvodu, že v Liberci funguje spalovna komunálního odpadu Termizo, která bude odpadní teplo produkovat ještě desítky let.

3. Reálnou šanci na modernizaci zastaralých parovodů na moderní horkovody a tím snížení současných enormních ztrát, s pozitivním dopadem na cenu tepla.

Zatímco před rokem 2015 byla cena za 1G tepla v Liberci až 900 Kč/GJ, na příští rok je dohodnuto 649 Kč a aktuálně se bavíme o dosažitelné ceně 550 Kč/GJ. Nyní jsou další kroky na zástupcích MVV a Teplárny, kteří buď budou pokračovat v prosazování nereálných představ, nebo konečně pochopí vážnost situace. Času již moc nemají.

Mgr. Jan Korytář
náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Přidat komentář (62 Komentářů)

Pan Mach z libereckého ateliéru Mjolk vyzval další architekty k neúčasti v soutěži o architektonický návrh k plánované výstavbě terminálu u nádraží ČSAD v Liberci a spolu s kolegy z ateliéru označil soutěž za „neprofesionálně vypsanou blbost“.  Z diskuse, kterou jsem zatím vedl se zástupcem České komory architektů (ČKA), jsem vyrozuměl, že závady v naší soutěži jsou zhruba tři:

  1. namísto šesti týdnů na vypracování návrhu jsme zvolili týdny čtyři
  2. nezveřejnili jsme na začátku členy hodnotící komise (plánujeme ale, že bude 7 členná a 4 budou nezávislí architekti, jména zveřejníme příští týden)
  3. na odměny jsme dali méně peněz, než vyplývá z ceníků ČKA.

Chápu, že to není ideální řešení, ale chci se ohradit vůči tvrzení, že se nejedná o férovou soutěž, které je nekvalitně připravená a nepromyšlená.

Město na výstavbu terminálu jiné, než dotační peníze nemá. Nejsem odpovědný za to, že je město zadlužené a že zde žádné projekty na konci roku 2014 připravené nebyly a že má tedy mnoho věcí zpoždění. Nejsem odpovědný ani za to, jaké podmínky jsou spojené s dotací, kterou město může získat. Za co ale odpovědný jsem, je to, abych jako politik našel v daných podmínkách a v daném čase nejlepší reálné řešení a Liberec se zbavil ostudy, kterou současné nádraží ČSAD je, a o to se snažím. Reálnou alternativou k tomu, co kritizuje Mjolk, je omezení soutěže na několik málo architektů, v případě časové tísně až na pouze jeden ateliér, což by městu zjednodušilo celý proces.

Chtěli jsme ale nechat soutěž otevřenou a zajistit co nejlepší řešení v čase, který máme k dispozici a nedělat to jako se to často dělalo v minulosti. Chápu, že ČKA má svoje standardy a postupy a že naše řešení podmínky ČKA zcela nesplňuje. Nemyslím si ale, že by bylo s nimi v příkrém rozporu, smysl soutěže zůstává zachován. Osobně se domnívám, že i odměny jsou vzhledem k tomu, jakou podrobnost návrhu nyní požadujeme, adekvátní. V podmínkách je i to, že pokud se v rámci soutěže objeví nezhojitelné vady či problémy, může být soutěž zrušena. Nechci ale „stahovat kalhoty před brodem“…

Ideální postup v tomto případě podle standardů ČKA, včetně všech souvisejících aktivit by mohl vést k nalezení možná lepšího řešení, ovšem s jistotou, že toto řešení zůstane jen na papíře, protože dotační peníze, které na výstavbu můžeme získat, jsou časově ohraničené.

Pokusím se domluvit se zástupcem ČKA na nějakém pokud možno schůdném řešení pro obě strany, jen upozorňuji na riziko, že v případě, že bychom se dostali do časově neřešitelné situace, budeme muset pravděpodobně zvolit řešení i s menším počtem oslovených architektů.

O dalším postupu se rozhodne pravděpodobně v úterý 10. února po společné schůzce se zástupci oslovených architektonických kanceláří, kdy bychom také měli znát již kompletní složení hodnotící komise.

Jan Korytář
náměstek primátor pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

 

Zde ještě přikládám odpovědi na otevřený dopis pana Macha z atelieru Mjolk:

Dobrý den,

dovolím si reagovat na zaslaný dopis pana Macha formou vložení reakcí k jeho otázkám a tvrzením, viz níže. Pro co nejlepší výsledek plánujeme i to, že v rámci první fáze připravíme pro architekty a projektanty minimálně jedno společné setkání, kde bude možné tento záměr detailně probrat a kde bude prostor pro nalezení odpovědí pro jejich případné další otázky, které by nebyly v rámci zadávacích podmínek zodpovězeny tak, aby výsledný návrh co nejvíce splňoval požadavky investora a jednalo se o architektonicky i urbanisticky kvalitní řešení.

Mjolk:  Jak je v zadání popsán a upraven soulad s územním plánem města (stávajícím i budoucím)

JK: Zamýšlená stavba parkovacího domu a zázemí pro autobusové nádraží je v souladu se stávajícím i současnou podobou připravovaného nového územního plánu.

Mjolk: Jak je vyřešen problém, že zamýšlené pozemky nejsou v majetku města? (plocha stávajícího terminálu je majetkem firmy ANL nelze uspořádat soutěž vypsanou městem na pozemky o kterých město nemůže 100% rozhodovat, protože je nevlastní)

JK: Pozemky, kde se má stavba realizovat, jsou v majetku města. O koupi přilehlých pozemků, případně jejich části, bude město jednat se současným majitelem, společností ANL.

Mjolk: Na základě čeho byl sestaven stavební program? Existují analýzy kapacit, které mají architekti projektovat (kolik lidí denně nádraží využívá, jaký má být trend, jaká má být kapacita parkovacího domu?, jaké další stavby zde mají vzniknout, návaznost na plánované prodloužení ulice Matoušova, jaké jsou podmínky stavby na dálničním tunelu)

JK: Stavební program se týká pouze parkovacího domu a zázemí pro cestující a řidiče. Kapacita parkovacího domu je součástí zadání. Návaznost na prodloužení Matoušovy ulice je součástí zadání.

Mjolk: Termíny? Z toho co vím, aby bylo možno žádat o dotaci mělo by byt vydáno stavební povolení na tuto stavbu přibližně za rok (a to ještě nebyla ani zadána studie).  To je zcela nereálné zvládnout v kvalitě, kterou takto důležitá veřejná stavba vyžaduje.

JK: K tomu, abychom mohli podat žádost o dotaci, není třeba platné stavebního povolení, ale platné územního rozhodnutí a podaná žádost o stavební povolení. Termíny jsou skutečně náročné, nikoliv však nesplnitelné.

Mjolk: Soulad s postoji Kraje. Na kraji existuje myšlenka, že by bylo rozumné integrovat autobusové nádraží do nádraží vlakového. Nejsme teď schopni jasně posoudit, zda je to opravdu dobrý a realizovatelný nápad ale minimálně to zní úsporně a chytře (využití brownfieldu okolo vlakového nádraží, uvolnění parcely stávajícího autobusáku atd…). Na tak důležité stavbě by měla panovat shoda mezi městem a krajem alespoň na tom kde má stavba být (kraj je provozovatelem autobusové dopravy).

JK: Záměr města není v rozporu s budoucím záměrem kraje, naopak, s variantou možného budoucího přesunu autobusového nádraží v našem záměru počítáme. Parkovací dům v obou variantách zůstává na stejném místě.

Mjolk: Z toho co vím, připravované zadání tyto otázky nezodpovídá.  Na špatné zadání dostanete špatné odpovědi. V lepším případě se promarní spousta práce v architektonických atelierech a pak se zjistí, že je to všechno nepoužitelné a nestihne se to povolit. 

JK: Případné zpřesnění zadání bude možné v rámci společného (společných) setkání po vyhlášení výběrového řízení. Cílem není dát zadání a počkat na výsledek, ale dát zadání, aktivně komunikovat a dospět k co nejlepšímu výsledku. Pokud by se v průběhu tohoto procesu ukázalo, že jsou zde neodstranitelné vady, je možné celou soutěž zrušit.

Mjolk: Existuje standardní českou komorou architektů posvěcený způsob, jak takto důležité soutěže zadávat. Liberec je normální velké město a není důvod, aby hledal  alternativní řešení.

 

JK: Standardní řešení, tedy architektonická soutěž dle české komory architektů bylo do rady města předloženo v září 2016, rada města ale tento způsob neschválila. Proto je předloženo řešení alternativní, které se snaží v čase, který je k dispozici, nalézt i tak co nejvíce kvalitní řešení tohoto objektu i prostoru.

Přidat komentář (237 Komentářů)

Kolega zastupitel Červinka napsal ve svém posledním článku v městském zpravodaji mimo jiné to, že mnou připravený rozpočet je nepřehledný, neprůhledný a málo myslí na investice. To je ta stokrát omletá fráze, že za Změny se rozvoj města zastavil, kterou mnozí rádi opakují. Tak se pojďme podívat, jaké investice pro Liberec na konci své vlády plánovala ODS a co je nepřehledné a co ne.

Jedná se o informace z oficiálního dokumentu města „Rozpočtový výhled Liberce na roky 2010 a 2015“, který byl schválen v roce 2009 městským zastupitelstvem pod vedením ODS. Celý dokument je k dispozici zde, vybrané části níže v textu:

Jak tedy plánovala městské investice v roce 2009 na konci své vlády liberecká ODS?

Ukázka z dokumentu č. 1:

 

Ano, ODS už v roce 2009 věděla, že v dalších letech nebudou na investice téměř žádné peníze, že nepůjde nic významnějšího financovat, a bude potřeba např. zvýšit daň z nemovitosti a maximálně využívat dotace, protože velká část volných peněz spadne na splácení dluhů. Tehdy byl ve vedení města jako Kittnerův náměstek i Ondřej Červinka…

Z následující ukázky č. 2 je vidět, že ODS také věděla, že příjmy z prodeje majetku (řádek Kapitálové příjmy) fakticky skončily, a že na investice (řádek Kapitálové výdaje) město nebude mít v dalších letech téměř žádné prostředky.

Ukázka č. 2:

Ano, v době, kdy byl ve vedení města Ing. Červinka, ODS odhadovala budoucí možné roční investice ve výši pouhých 15 – 25 mil. Kč ročně. A hlavní důvody? Majetek města byl již rozprodaný a město zadlužené. Takže po letech, kdy měla ODS díky rozprodeji majetku k dispozici neskutečných 300 až 500 mil. ročně, zbylo dalším vládám 15 – 25 mil. Kč. Na opravy a udržování veškerého majetku pak ODS ročně plánovala 100 – 120 mil. Kč, což nestačí ani na opravy silnic.

Od roku 2015, kdy jsem ve funkci náměstka pro ekonomiku, se snažím, aby rozpočtové výhledy nebyly jen formalitou, ale aby byl rozpočtový výhled reálný a pracovní dokument, na základě kterého může město, resp. jednotlivé odbory, dlouhodobě plánovat nejen opravy a investice, ale také kofinancování evropských projektů. Aby se nestalo jako v minulosti, že Liberec přišel o dotace jen proto, že neměl v rozpočtu 15% na spoluúčast.

Jak vypadá rozpočtový výhled, resp. jeho část v oblasti oprav a investic, který budu navrhovat ke schválení na lednovém zastupitelstvu, je vidět zde. Nejde tedy jen o dva řádky jako za časů primátora Kittnera (obr. 3), po kterém tento systém převzal i kolega Šolc, které toho moc neříkaly a opravy a investice se pak plánovaly ad hoc z roku na rok.

Obr. 3

Rozpočtový výhled města 2010 – 2015, primátor Kittner

Nová struktura rozpočtového výhledu, kterou jsem navrhl již vloni, ukazuje, v jakém poměru může město investovat do svého rozvoje v jednotlivých oblastech, s jakými minimálními částkami mohou jednotlivé odbory pro příští roky počítat, nebo také vytváří finanční rezervy na kofinancování evropských projektů nebo budoucí rekonstrukci bazénu. Fondy by měly navíc být každý rok navýšený ještě z přebytku hospodaření předchozího roku.

 

2015

2016

2017

2017

2018

2019

2020

E) Fondy oprav a investic

116 296

140 000

156 000

402 700

222 100

232 100

242 100

Fond pro opravy a vybavení školských zařízení

40 168

45 000

35 000

58 000,

58 000

58 000

58 000

Fond pro opravy a vybavení kulturních zařízení

9 992

6 000

6 000

9 000

9 000

9 000

9 000

Fond pro opravy a rozvoj bytového fondu

2 217

8 000

8 000

8 000

8 000

8 000

8 000

Fond pro opravy a vybavení sportovních zařízení

5 659

6 000

6 000

12 000

12 000

12 000

12 000

Fond pro opravy a vybavení komunikací

44 911

46 000

35 000

62 500

62 500

62 500

62 500

Fond pro opravy a vybavení veř. zeleně a prostoru

1 003

6 000

6 000

15 600

15 600

15 600

15 600

Fond pro výkupy nemovitostí

4 346

9 000

9 000

9 000

9 000

9 000

9 000

Fond pro rozvoj sociálního bydlení

1 003

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond pro opravy a rozvoj energetických zařízení

2 503

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond pro opravy a vybavení ostatní

1 592

3 000

3 000

13 600

6 000

6 000

6 000

Fond pro kofinancování evropských projektů

2 503

3 000

40 000

103 000

20 000

20 000

30 000

Fond pro informační technologie

403

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond cyklodoprava

0

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond hřbitovy a krematorium

 

 

 

4 000

4 000

4 000

4 000

Fond pro velké investice - bazén

 

 

 

100 000

10 000

10 000

0

Rezerva fondu oprav a investic

 

0

0

0

0

10 000

20 000

 

Rok 2017 - (nahoře žlutý) původní plán z předchozího roku. A rok 2017 - (zelený) aktuální návrh, kdy jsou fondy navýšeny z přebytku hospodaření v roce 2016. V roce 2017 nám mimořádně a jednorázově pomůže také využití tzv. amortizačního fondu ve výši 170 mil. Kč, bez něhož bychom si o využití evropských dotací nebo opravě bazénu mohli nechat jen zdát. O to ale budeme muset splácet více peněz v dalších letech. Tak, aby do roku 2025 byla splacena plánovaná 1 miliarda, tedy polovina dluhu města.

Z této tabulky ale také vyplývá, že daňové příjmy města jsou naprosto nedostatečné, město by ročně potřebovalo mít na opravy investice 2x až 3x vyšší. Celkový vnitřní dluh na zanedbaných opravách a investicích činí totiž téměř 5 miliard. Nedostatek peněz je rovněž proto, že ročně činí splátky starých dluhů cca 170 mil. Kč. Jediným dlouhodobým řešením je pak zvýšení daňových příjmů města, které přerozděluje stát, a kterých Liberec bohužel získává na hlavu mnohem méně než třeba srovnatelná Plzeň. To je i klíčový úkol pro mě osobně, ale i pro celé vedení města na další roky.

 

Jan Korytář,
náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace.

 

 

 

 

Přidat komentář (76 Komentářů)

Dovolte, abych vám ve stručnosti představil návrh rozpočtu města na rok 2017. Při jeho sestavování jsem se snažil o to, aby využití peněz, které máme k dispozici, bylo co nejefektivnější. Vzhledem ke splátkám starých dluhů ve výši cca 170 mil. Kč ročně musíme být ve výdajích více než opatrní.

Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Dobrý rozpočet nemůže vycházet pouze z toho, kdo zrovna přijde s nějakým požadavkem. Tento, stejně jako dva předchozí, stojí na několika základních principech.

Město nehodlá platit z rozpočtu města záležitosti, na které je možné získat dotace.

Sice to po komunálních volbách v roce 2014 znamenalo navýšení počtu vysoce kvalifikovaných úředníků (lovců dotací), ale jak současná čísla ukazují, tento krok se jeví jako velice přínosný. V roce 2015 bylo zažádáno o dotace na 9 projektů za 74 mil. Kč. V roce 2016 již na 21 projektů za 157 mil. Kč. Většina žádostí o dotace se nyní vyhodnocuje. Aktuálně se připravují další projekty za 890 mil. Kč. Navýšení mzdových prostředků kvůli zvýšení počtu úředníků za roky 2015 a 2016 činilo v součtu 2,2 mil. Kč. Město ovšem získalo dvacetkrát tolik.

Díky nově nastavenému rozpočtu město letos navýší příspěvky na provoz škol, školek a městských příspěvkových organizací.

ZOO, divadlo F. X. Šaldy nebo botanická zahrada se v minulých letech pohybovaly na hraně ekonomického přežití. Navýšení příspěvku umožní jejich další rozvoj.

 

Navyšujeme prostředky na opravy a investice

Vnitřní dluh města na zanedbané údržbě a opravách činí neuvěřitelných 5 miliard korun. Nejvíce je to vidět na silnicích a zeleni, ale stejně špatně na tom jsou i školy a školky. V jakém poměru by město mělo investovat peníze v roce 2017 do jednotlivých hlavních oblastí ukazuje tabulka:

 

Kompostárna, parky, terminál ČSAD - jedná se o nové projekty, které by měly zlepšit život v našem městě.

Většinou se jedná o projekty spojené s dotacemi, jako je např. záměr vybudovat městskou kompostárnu pro bioodpad za 28 mil. Kč, nebo zateplení a rekonstrukce vybraných škol a školek. Letos také proběhne soutěž na podobu nové odbavovací haly a parkovacího domu u nádraží ČSAD za 160 mil. Kč. Z prostředků města budou probíhat jak opravy některých komunikací, tak např. obnova zchátralého Lesního koupaliště za 8 mil. Kč. Po dlouhé době začne konečně rekonstrukce více než dvaceti parků a zelených ploch, zejména v centru města.

Peněz v rozpočtu je stále nedostatek.

I když se díky růstu ekonomiky zvyšuje příjem města z daní, nepoměr mezi tím, co můžeme ročně vynaložit na opravy a investice a potřebami města je značný. I proto je maximální využití evropských dotací jednou z mých priorit. Bohužel, na většinu níže uvedených projektů nelze evropské dotace použít, a budou muset být financovány z rozpočtu města.

  • Plavecký bazén cca 350 mil. Kč
  • Stará hokejová hala cca 90 mil. Kč
  • Rekonstrukce zázemí DFXŠ cca 90 mil. Kč
  • Rekonstrukce budovy Uran cca 30 mil. Kč
  • Silnice a chodníky cca 1 000 mil. Kč
  • ZŠ Ještědská cca 90 mil. Kč

Na závěr musím znovu uvést, že bez toho aniž by stát změnil způsob přerozdělování daní, kdy např. Plzeň nebo Ostrava získávají na jednoho obyvatele zhruba dvakrát tolik co Liberec, nejsme schopni náš majetek efektivně spravovat, i když získáme maximum dotací. Změna způsobu výpočtu daní, které Liberec získává od státu, by proto měla být jednou z klíčových priorit celého vedení města na další roky.

 

Přidat komentář (53 Komentářů)

Změna letos po několika úspěšných volbách v regionu narazila a zažívá neúspěch. Myslím, že je to normální, potká to každou stranu či hnutí. O tom, jestli to nebude mít fatální následky, rozhodne nejen odhodlání dál pokračovat a nevzdávat se, ale také pochopení příčin toho, proč k tomuto stavu došlo. Nabízím proto k diskusi těchto devět příčin:

Nejprve to, co jsme ovlivnit nemohli:

1. Schopnější konkurence ANO i SLK. ANO může těžit ze svého lídra a výborné marketingové podpory, se kterou se jako Změna můžeme měřit asi tak, jako malá místní pekárna s pekárnami z holdingu. Byl tu ale ještě schopnější politický subjekt, který dokázal konkurovat i ANO. SLK.  Ti si svůj úspěch odpracovali roky ve vedení desítek obcí a čtyři roky ve vedení kraje. Mají desítky starostů, kteří politiku dělají od rána do večera 365 dní v roce. K tomu velkou část hasičů a sportovců. Chytře vymyšlené a odpracované. Ani zde jsme nebyli a částečně ani nemohli být konkurenceschopní. Byly tu zkrátka v těchto volbách úspěšnější projekty.

2. Použití účinné propagandy. Podcenili jsme konkurenci, která prostřednictvím více médií, např. Inventury, účinně budovala náš negativní mediální obraz. Nešlo přitom o žádné moje ani mých kolegů cinklé zakázky nebo korupci, tak jak jsme do dříve na ODS kritizovali my. Chyby jsme ale dělali. Na rozdíl od nás této konkurenci nedělalo problém zveřejnit lživé obvinění o tom, že jsem mlátil přítelkyni, vtipkovat na téma mého zdravotního stavu, hodnotit fyzický vzhled, či vědomě dělat z marginálních věcí kauzy – dva příklady: V Žitavě jsem byl buď pracovně, nebo až po pracovní době, kdy jsem normálně pracoval v Liberci. Ve Španělsku jsem byl tři dny v rámci evropského projektu, na který jsem pomohl získat peníze. Město má nyní velkou šanci získat dotaci na další projekt z komunitárních programů za 5 milionů. 

3. Horší startovací pozice než SLK. Zatímco Martin Půta a jeho kolegové se ve svých městech a obcích mohli soustředit na pozitivní věci, jejich rozvoj, získávání dotací apod., tak já jsem spolu se Změnou velkou část tohoto času strávil bojem s místní ODS. Za dva roky ve vedení Liberce, navíc silně zadluženého a zanedbaného, se nám zatím nepodařilo dosáhnout tolika věcí, jako Martinu Půtovi za 10 let, co vedl Hrádek. V mnoha věcech jsme před dvěma lety v Liberci začínali od píky, nebyly připravené téměř žádné rozvojové projekty. Výsledky snad budou vidět alespoň poslední rok před volbami. I když se snažíme pracovat více než naplno, nejde to tak rychle, jak bychom sami chtěli.

Co jsme mohli ovlivnit částečně

4. Nedostatečné výsledky v Liberci. Sám bych byl rád, kdyby již bylo v Liberci více zrevitalizovaných parků, opravených silnic nebo škol. Abychom město mohli nejen udržovat, ale i rozvíjet, musíme se pokusit získat nejprve co nejvíce evropských dotací a to chvíli trvá. Jen než se podařilo najít a přijmout specialisty na přípravu dotačních projektů a rozjet projektové řízení, chvíli to trvalo. Prvních pár desítek milionů jsme již ale získali… Přesto to logicky bylo v těchto volbách málo

5. Možnost se opřít o úspěšnou celostátní značku. Nevěřím, že dlouhodobě může uspět jen regionální značka, ani u Změny ani u SLK, byť jsou nyní aktuálně nahoře. Pokusil jsem se o zajištění domluvy na celostátní úrovni se Stranou zelených, Piráty, Změnou a některými regionálními hnutími,  zatím bez výsledku. Možná, že výsledky těchto krajských voleb k zahájení integrace povedou, tak, aby zde vznikla obdoba silných německých Bundnis 90/Die Grünen. 

6. Téma uprchlíků – s tímto tématem uspěla SPO/SPD a část našich bývalých protestních voličů pravděpodobně volila tuto stranu. Taktičtější by asi bývalo bylo k tomuto tématu mlčet, osobně mi navíc toto téma přijde absurdní i v tom, že mnohem více než imaginární  uprchlíci lidem v kraji škodí některé smluvní vztahy, které odčerpávají z veřejných peněz mnohem více. Bohužel se jedná o téma složité, ne tak viditelné a pro část voličů asi i těžko pochopitelné. Zpětně vidím, že jsem tuto problematiku asi mohl komunikovat opatrněji, nebo se ji taktičtěji vyhnout. Poučení pro příště.

A na závěr to, co bylo v naší moci

6. nevybudovaná a neefektivní struktura – Jako moje hlavní selhání vidím to, že se mi nepodařilo v libereckém jádru Změny přesvědčit dostatek lidí k tomu, abychom budovali Změnu ve spolupráci se SZ po celém kraji jako politické hnutí, které spojuje lidi se společnými idejemi a dokáže je společně zorganizovat a motivovat ke spolupráci pro společný cíl. Dobře je to vidět zejména ve srovnání se stavem SLK a naším vlastním. 

Bohužel dlouho převládal názor, že je nutné udržovat a rozvíjet i spolek Změna pro Liberec. To je ale organizační nesmysl. Změna vznikla jako hnutí alespoň v Jablonci, uspěla zde v komunálních volbách a také to na výsledku v krajských volbách bylo znát. Ano, i díky tomu, že je Změna malá, relativně uzavřená skupina, začíná hrozit, že dopadneme jak Strana pro otevřenou společnost. Tento problém je nutné vyřešit již bezodkladně. Není možné dělat dlouhodobě úspěšnou politiku ve velkém městě, natož v kraji, jen jako parta kamarádů.

7. špatný odhad v kauze Půta – toto padá na mou hlavu, špatně jsem odhadl, jak je tato kauza veřejností vnímána. Za vším, co jsme o tom řekli a napsali, si stojím, to že v této kauze Půta stál na druhé straně barikády, byl přistižen a že nešlo o jeho úplatek, ale o dvacet milionů pro Metrostav a vybrané politiky a úředníky, tvrdím stále a stojím si za tím a doufám, že to u soudního líčení vyjde najevo. I já očekávám, že soud začne co nejdříve, případ se skutečně již neúměrně táhne. Ale jedna věc je něco vědět a tvrdit, a druhá, zda to bude fungovat v kampani. Půta dokázal obvinění zrelativizovat a přebít svojí kampaní. Pro mě je hejtman obviněný z korupce jasný problém, pro mnoho voličů ne. Za čtyři roky ale může být vše jinak, pokud se u soudu prokáže, že celá kauza je jasnější, než jak se ji hejtman snaží relativizovat.

Samotná „pozitivní“ kampaň by ale také nestačila, jak je vidět na výsledcích Budoucnosti pro Liberecký kraj nebo TOP 09.

8. nevyřešený spor mezi radikálně aktivistickým a pragmaticky politickým přístupem – tak, jako v jiných politických subjektech, které nemají dlouhou historii, i u nás se při přerodu z aktivisticko-opoziční a radikální skupiny na standardní a konstruktivní politickou sílu objevily „porodní bolesti“. Projdou si tím všechny strany, které vznikají „zdola“. Tento spor však už trvá příliš dlouho a brání přeměně Změny na standardní, výkonnou a efektivní politickou sílu. Co bylo dobré v začátcích a v opozici, nás nyní táhne ke dnu. Změna nemůže být donekonečna bojovnicí na barikádách, své místo jsme si vybojovali, nyní přišel čas na konstruktivní, úmornou, často nepříjemnou a vyčerpávající každodenní politickou práci. Která ovšem není moc vidět, o to složitější je umět ji prodat. Někteří to již pochopili před časem, jiné to teprve čeká.

Závěr

Změna nekončí, ale pokračuje. Tři naši kandidáti jsou v první desítce krajských politiků, kteří získali nejvíce preferenčních hlasů. Udrželi jsme krok se zavedenými stranami. Pro mě osobně je Změna stále nejlepší alternativou k zavedeným stranám, přes všechnu kritiku, která se na ni snáší. Je to podobné, jako s tímto webem, který je také často kritizován, ale stačí srovnat úroveň diskuse a množství příspěvků pod články zde a pak na synerovském tydenvlk.cz. Přes všechnu kritiku, která se na Změnu snáší, si proto stále myslím, že Změna svoje místo na politické mapě kraje stále má a nyní je potřeba pokračovat dál a pokusit se získat část ztracených voličů zpět. Jak, to je úkol pro nadcházející měsíce.

Jan Korytář

 

Přidat komentář (54 Komentářů)

Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Občas bývám kritizován, že nejsem dost zkušený ekonom, abych mohl řídit rozpočet a financování stotisícového města. Někteří předchůdci prý odborníci byli. Tak se na to pojďme podívat trochu z blízka.

Rozvoj Liberce v předchozích letech – žití na dluh

Je pravda, že město v minulých letech investovalo do svého rozvoje daleko více, než je tomu dnes. Bohužel, tento rozvoj byl položen na špatných základech a časem logicky skončil. Hlavním zdrojem nových investic města byl dříve prodej městského majetku. To však nešlo dělat donekonečna. Tento systém jsem kritizoval již v roce 2006, kdy jsem se stal poprvé městským zastupitelem. Tehdejší vedení města však dalo výprodeji zelenou.

Vše skončilo, když došel majetek.

Jak je vidět z tabulky, roční příjmy z prodeje majetku začaly setrvale klesat od roku 2007 a dnes tvoří jen nepatrnou část rozpočtu.

 

V té době se navíc nabralo několik úvěrů, které se v roce 2010 sloučily do jednoho, v objemu dvou miliard korun. Splátky tohoto dluhu dnes zatěžují rozpočet města ve výši zhruba 170 mil. Kč ročně. Ekonomická strategie stylem „po nás potopa. Zatímco v roce 2000, kdy začal město řídit Jiří Kittner, byl Liberec bez dluhů a měl majetek určený k prodeji ve výši zhruba 3,5 miliardy, tak v roce 2010, kdy tato éra skončila, byly příjmy z prodeje majetku už pouhých 70 milionů, zato dluh města byl dvě miliardy. Viz tabulka č. 2. 

 

 

Neschopnost nadělá často větší škodu než korupce

Proč neschopnost? Protože v případě Liberce neschopnost nebo jen nečinnost libereckých politiků z ODS a ČSSD, kteří měli v předchozích vládách své ministry financí, vedla k tomu, že Liberec ročně zbytečně přicházel o stovky milionů korun. Nemuselo to tak ale dopadnout, kdyby se ti, kteří dříve řídili město, byli schopni podívat trochu více do budoucna a nežili na úkor podstaty.

Jde o to, že Liberec, páté největší město v ČR, získává při přerozdělování daní na jednoho obyvatele zhruba dvakrát méně, než třeba čtvrtá Plzeň. To je způsobeno tzv. koeficienty v zákoně o rozpočtovém určení daní.

 

 

Díky tomu získal např. v loňském roce Liberec daňové příjmy ve výši 1,2 miliardy, zatímco o pouhých 60 tisíc obyvatel větší Plzeň získala téměř trojnásobek – 3,4 miliardy!

Proč má obyvatel Plzně pro stát dvakrát větší hodnotu než obyvatel Liberce?

Protože to tak kdysi někdo nastavil a dodnes se s tím nic neudělalo. Přitom žádnou logiku to nedává, je to pouze nespravedlivé a pro Liberec, resp. další krajská města jako Olomouc, Hradec Králové a další, velmi nevýhodné. Plzeň má přitom stejně jako Liberec divadlo, ZOO, botanickou zahradu, tramvaje, autobusy, školy, školky, silnice, parky. Jen je o něco větší - Liberec má 100, Plzeň 160 tisíc obyvatel. Jenže Liberec na obyvatele v roce 2015 získal 11.700 Kč příjmů z daní, které přerozděluje stát, zatímco Plzeň 20.200 Kč! Tento rozdíl činí v neprospěch Liberce při přepočtu na náš počet obyvatel neuvěřitelných 800 mil. Kč ročně! To je polovina aktuálního dluhu nebo čtyřnásobek toho, co město dává ročně do oprav a na investice.

Proč potřebujeme získat z daní na hlavu stejně jako Plzen či Ostrava:

Protože jinak se z dluhů nikdy nedostaneme. Kromě zmíněných dvou miliard, z nichž je již zhruba pětina splacena, je zde ještě jeden dluh. Ten, se kterým se všichni setkáváme každý den. Tím je vnitřní dluh města na zanedbaných opravách silnic, škol, školek a dalšího městského majetku. Tento dluh je podstatně větší, činí cca 5 miliard Kč. I proto bude Liberec muset s dalšími krajskými městy vyvinout daleko větší úsilí, aby získal spravedlivý podíl na vybraných daních. Jinak stav našeho města nikdy nezměníme.

Navýšení daňových příjmů od státu je jednou z mých dlouhodobých priorit. Krátkodobě může městu pomoci zaměření se na co nejlepší čerpání evropských dotací, první projekty se pomalu rozbíhají, další jsou v přípravě. I když takto ale získáme i stovky milionů, nebude to stačit. Výhledově se Liberec může rozvíjet, jen pouze pokud se nám podaří prosadit změnu daňového koeficientu.

Liberec musí usilovat o to, aby se spolu s dalšími krajskými městy dostal na úroveň Plzně, Ostravy či Brna. V ústavě ČR je mimo jiné také věta, že naše země je „vlast rovnoprávných, svobodných občanů“. Svoboda i rovnoprávnost nejsou jen vzletné formulace, ale jsou do značné míry závislé i na financích. Nyní začíná běh na dlouhou trať, v jehož cíli musí být to, že obyvatelé Liberce budou mít pro kvalitu svého života od státu stejné podmínky, jako třeba obyvatelé Plzně.

Jan Korytář

Na případné otázky či připomínky v diskusi odpovím v samostatném článku.

Přidat komentář (51 Komentářů)

Články a diskuse pod nimi nejen na tomto webu, ale i jinde, jsou pro politika dobrým zdrojem informací i zpětné vazby. Chci zde souhrnně reagovat na některé diskutující, jejichž cíle jsou dlouhodobě konstantní – dehonestovat Změnu a její představitele, pokusit se rozložit koalici nebo podsunout voličům Změny, že je zradila.

Tak se na to trochu podíváme. Názory, které se opakují, jsou zhruba tyto:

Přidat komentář (0 Komentářů)

Když jsem se nedávno přiznal k depresím, někteří lidé mě varovali, že to může znamenat konec mojí politické kariéry. Nemyslel jsem si to a nemyslím si to ani poté, co jsem to udělal. Věřím, že lidé věří otevřeným politikům, kteří s nimi hrají férovou hru. Krok, který se chystám udělat nyní, je ovšem nebezpečnější, neboť narazí na ještě větší předsudky a hluboce zakořeněné hodnoty a výchovné postupy. Chci se zastat kluků z pasťáku, nové ředitelky a naopak poukázat na určitou falešnost a společenskou nebezpečnost jednání oblíbeného starosty.  

Přidat komentář (0 Komentářů)

 Jednou se to stát muselo. V Liberci jsme obdrželi upozornění od jednoho úřadu, že jsme špatně vyúčtovali jeden z projektů a nedostaneme tak 24.454.424,55 korun, ale pouze 24.454.424,54,- Kč.

Ano, jde o pouhý jeden haléř..Možná si nyní mnozí z vás povzdechnou. Něco ve smyslu: „Hm, dotace a nesmysly, to už známe…“. Taková legrace to ale zase není.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;