Mnoha obyvatelům Liberce se může zdát, že je jejich okolí málo upravené a málo opečovávané. Zvlášť, když porovnají okolí svého bydliště s tím, jak vypadají třeba Vratislavice nebo i jiné okolní obce. Mají upravené parky, veřejná prostranství, o Vánocích slavnostní osvětlení apod. V Liberci je to mimo centrum města jiné. Proč to tak je, a hlavně, jak to změnit?

Skoro po deseti letech v místní politice myslím, že důvody jsou následující:

  1. V jednotlivých čtvrtích Liberce nezůstávají peníze, které se tam vyberou na daních. Ve Vratislavicích zůstává 75% z daní, jinde výrazně méně. Více jak třetinu všech městských příjmů spolknou splátky dluhu, MHD, sběr odpadků, divadla, bazén nebo ZOO, nemluvě o provozu radnice samotné. Další prostředky pak spadnou na vrub velkých investičních akcí často koncentrovaných jen do některých částí města.
  2. Jednotlivé čtvrti o sobě nerozhodují samy. Nehospodaří si se svým majetkem, peníze z prodejů pozemků a jiných nemovitostí nezůstanou v místě, ale jsou přerozděleny velkou radnicí na to, co si politici zrovna mezi sebou dohodli. Nikdo také neřeší, jestli se v jednotlivých čtvrtích investuje přiměřeně spravedlivě ve srovnání s jinými.

Zjednodušeně řečeno, to co se v jednotlivých čtvrtích děje, ani zastupitelstvo ani vedení Liberce v podstatě nezajímá. A tak zatímco na mnoha místech chybí chodníky a kanalizace, na radnici se plánuje takřka půlmiliardová megalomanská rekonstrukce bazénu, přeměna areálu LVT na technické muzeum a další velké projekty. Na co peníze nezbudou je asi zřejmé. Pokud se nestane zázrak a příjmy města skokově nevzrostou, budou to stejně jako v minulých letech opět veřejná prostranství, chodníky a veřejná zeleň.

Podobné je to i se školami. Pro Liberec jako celek je postačující, když se může pochlubit několika málo školami nebo když počet míst ve školách a školkách je za celé město v pořádku. Že je tohle houby platné rodičům nespokojeným se školou, kterou mají v místě, je považované za lokální nepříjemnost.

Oba problémy přitom mají řešení. Po vzoru toho, co funguje nejen ve Vratislavicích, bychom měli vytvořit městské obvody v celém Liberci. Ty by měly svá zastupitelstva a své starosty, kteří by se o "své" části města starali. A bylo by zaručeno, že peníze, které se vyberou, zůstanou tam, kde jsou potřeba.

Jiné alternativy, osadní výbory nebo spolky, nepomohou. Nemohou o ničem rozhodovat, nemají rozpočty ani nikoho placeného, kdo by se té čtvrti mohl věnovat na plný úvazek. Obvody rozhodovat v mezích vymezených statusem města mohou samostatně. Díky tomu mají lidé v jejich vedeních odpovědnost, a také autoritu. Nemluvě o tom, že osadní výbory těžko kdy budou mít v Liberci v čele někoho, kdo by byl placený na plný úvazek, aby se té čtvrti mohl věnovat.

Zřízení městských obvodů ale nepůjde samo sebou. Jejich zřízení by muselo schválit zastupitelstvo, které se k tomu rozhodně nechystá. Jedinou cestou, která může tuto změnu přinést, je, že si o jejich zřízení řeknou sami občané. Že se zorganizují a že si tuto změnu svým způsobem vynutí. Jinak se ale, obávám se, na problémech našeho města nic nezmění.

 

Zkrácená verze vyjde v radničním zpravodaji.

 

 

Komentář k diskusním příspěvkům

 

V jednom z mých minulých článků jsem téma obvodů již nakousl a toto téma vzbudilo v diskusi mnoho reakcí. Např. Josef/Pavel Maškarinec ve svých příspěvcích výše tvrdí, že městské obvody problémy nevyřeší, ale zmnoží, že Vratislavice si na rozdíl od ostatních zachovaly základní funkce původní obce, zatímco ostatní čtvrti nikoliv a že celkový vývoj prokázal prospěšnost a životaschopnost této integrace. Dovolím si na tyto komentáře reagovat.

V první řadě je potřeba odlišit korelaci od kauzality. Tvrdit, že si Vratislavice zachovaly základní funkce původní obce a ostatní ne přece není důkazem toho, že by integrace byla "úspěšná", ale především důsledkem rozdílného vývoje Vratislavic. Díky tomu, že jim (a také Stráži!) zůstala samostatná radnice, měl podporu spolkový život, řešila se veřejná prostranství, do škol se investovalo jako do míst, kam budou chodit děti místních atp. Pak je logické, že tyto obce dále vypadají jako místa s jasnými centry, kde lidé mají jasné vazby a podobně.

Vůbec nemohu souhlasit s tvrzením, že by vývoj prokázal prospěšnost integrace. Tedy pokud za prospěšný stav nepovažujeme takový, kdy matky z celého města jezdí do parků a na hřiště do Lidových Sadů, protože jinde nabídka neodpovídá poptávce. Nebo takový, kdy např. na případnou nespokojenost se školami reagují na městě poukazem na možnost chodit do školy v jiné části města. Nebo to, že mimo centrum města prakticky chybí kulturní akce nebo vánoční výzdoba (opět s výjimkou Vratislavic a samostatných obcí okolo Liberce, zhusta mnohem menších než jsou části Liberce). Nebo když průzkumy spokojenosti se životem ve městě (pocitové mapy, kulaté stoly) jsou dělány jen v centru města, z čehož zákonitě vylézá, že hlavní problémy jsou v centru města (změnu této praxe jsem navrhoval, zatím však neprosadil).

Lokální a přitom významné problémy jsou po celém městě. U nás ve Vesci máme problém s územním plánem a návrhy na zástavbu luk u Tajchu. Lidi z Františkova nebo z okolí Americké si stěžují na to, jak chybí parky a veřejná prostranství, protože to, co bylo, Kittnerovo vedení rozprodalo. Lidi z Růžodolu či od Puškinovy a z mnoha dalších míst postrádají chodníky a chybí jim bezpečný prostor pro pěší. Z Janova Dolu chodí stížnosti na stav komunikací. Z Ostašova na ignoraci jejich námitek k územnímu plánu o tom, že hrozí nenávratná ztráta charakteru obce. Nebo si vzpomenout na boje rodičů dětí na školách v Ruprechticích a v Hanychově, jednou za znovuosamostatnění školy, jednou za odvolání ředitelky dosazené na základě stranického klíče. Nemluvě o Doubí, kteří si stěžují na to, že je na radnici nikdo nehájí a plánuje jim za domy další velkou silnici.

Libereckých čtvrtí se velmi dotklo neférové rozdělování prostředků z IPRM v minulých letech. Do Liberce přišlo 1.5 miliardy, s výjimkou Rochlic a Lidových Sadů se však tyto prostředky na jiných čtvrtích příliš nepodepsaly, nepočítáme-li asi 4 opravená školní hřiště a tři sokolovny. V případě té u nás však nešlo o aktivitu Liberce, ale jen a pouze místního TJ Slovan Vesec, který si také zaplatil spolupodíl. Projekty zaměřené na veřejná prostranství v jednotlivých čtvrtích byly uloženy k ledu. Vratislavice ve stejnou dobu realizovaly z peněz EU vlastní sokolovnu, min jeden park a vedle toho z vlastních prostředků postavily kulturní centrum a zrekonstruovaly další prostranství.

Není žádná záruka, že to v budoucnu bude jiné.

Obvody jsou prý adekvátní jen v Praze, Brně a Ostravě. Ale např. Praha má dnes 57 městských částí, vlastními starosty a zastupitelstvy. S městskými obvody mají dobré zkušenosti i v Pardubicích. Některé obvody zřídili až v roce 2003, fungují dodnes, i když byla jejich existence zpochybňovaná. Nakonec bylo jejich pokračování odsouhlaseno referendem, byť nezávazném.

Po sedmi letech v zastupitelstvu a přímou zkušeností se čtyřmi různými primátory si nemyslím, že by tyto problémy zmizely s jiným vedením města. Jedinou výjimkou v nezájmu o lokální problémy bylo J. Korytářem zorganizované projednávání územního plánu snad ve všech čtvrtích města, kde mnoho těchto problémů vylezlo na povrch, prakticky žádné se ale nevyřešily. Mluvit o potřebě zřízení městských obvodů proto není sněním, ale hledáním cesty k řešení letitých a chronických problémů našeho města.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;