Na sídlišti Kunratická žiji už přes 20 let, a proto jsem navštívil besedu k územnímu plánu, který pro město Liberec připravilo sdružení architektů SAUL v čele s panem Ing. arch. Jiřím Plašilem.

Jsem velkým zastáncem veřejné zeleně, volného a vzdušného prostoru pro žití a propojení přírody s bydlením, byl jsem tedy zvědavý, jak se nový územní plán dotkne mých představ o moderním bydlení.

Po celkovém úvodu, kde bylo vysvětleno vše potřebné o vzniku plánu (možná až moc dopodrobna), přišel čas na diskusi. A hned ze začátku se mikrofonu ujal kroužek zahrádkářů, kteří o celé pauze pečlivě zkoumali plán a vyvodili z něj, že přes jejich záhonky má v budoucnu vést silnice. Pan Plašil tuto nemilou skutečnost potvrdil, ovšem zdůraznil, že plán je myšlen i desítky let dopředu a k realizaci tak třeba vůbec nemusí dojít. Druhým dechem však dodal, že Kunratická je pomyslnou branou do Liberce od Jizerských hor a zahrádkářské kolonie nejsou zrovna reprezentativním prvkem. Toto prohlášení vzbudilo vlnu nevole.

Zahrádkáři zasypávali „bidýlko“ tvůrců rozhořčenými argumenty, proč právě jejich oáza klidu má právo na svoje místo. Vášnivou diskusi uklidnil až primátor Jan Korytář, který podpořil názor zahrádkářů. Podle něj má být právě zahrádka alespoň malou náhradou za zahradu, kterou mají rodinné domy. Spousta lidí z panelových domů potřebuje prostor, kde sami mohou něco vypěstovat, starat se o svůj kousek zeleně nebo jen relaxovat. Překvapivě nikomu nevadila barva zahrádek na územním plánu, která je zařadila mezi plochy k bydlení. Teorie, že se tím jen otevře prostor pro lobbisty a spekulanty tak nejspíš vzala za své.

Důležitá diskuse se také strhla kolem travnaté plochy u zastávky Východní. S tou pan Ing. arch. Plašil do budoucna počítá jako s prostorem pro společensko-kulturní náměstí, tzn. místo, kde se lidé budou rádi střetávat, mohou zde vyrůst drobné krámky či sportoviště.

Na nesouhlas s touto změnou územního plánu padlo mnoho připomínek. Obyvatelé Kunratické by rádi plochu nechali nezastavěnou ať už kvůli pejskařům, pro které jsou zde ideální podmínky (pro dětské hřiště je plocha příliš blízko silnice), tak z důvodu ekonomického.

Stačí se podívat o několik metrů dál, kde stojí dnes již zchátralá, poloprázdná Luna, svého času centrum všech služeb. Ostatně každé větší sídliště má svůj „dům hrůzy“. Primátor Korytář se i v této situaci přiklonil na stranu občanů a souhlasil s tím, že není třeba zde stavět. Navíc se zaručil, že nechá přezkoumat nedávné násilné prokácení této zeleně.

Beseda se pak nesla spíše v dotazech na konkrétní soukromé stavby, drobné pozemky, nebo naopak na koncepci celého města. Jediným dalším větším tématem byla snad jen diskuse o řešení dopravní situace v okolí křižovatky Jablonecká-Kunratická, která ale skončila pozvolně, neboť se s ní neplánuje v dohledné době.

Celkově si však myslím, že debata měla vysokou úroveň, většina z celkových asi šedesáti lidí vydržela do samého konce a dotazy padaly jeden za druhým. Za zmínku jistě stojí zájem primátora, který se často hlásil o slovo, říkal svůj názor a měl porozumění s lidmi. Návrh územního plánu, celková realizace a prezentace, to vše je běh na dlouho trať. Ale pokud se obyvatelé mohou sami přidat, projevit svůj názor, na novém plánu se podílet, výsledek je pro všechny daleko příjemnější a výhodnější. Protože město netvoří jeho vedení. Město jsou jeho obyvatelé.

Jan Pešek, student Technické univerzity Liberec

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;