Když v roce 1892 začal mladý Adolf Loos studovat na liberecké průmyslovce, ještě nikdo netušil, že jeho jméno bude za pár let v architektonických kruzích pojmem. Uběhlo sto let a výtvarník Jiří Seifert instaluje před budovou Stavoprojektu, dřívějšího sídla ateliéru SIAL, ve Voroněžské ulici, rozlehlý betonový památník. Iniciátory stavby, která nesla název „Prostor k poctě architekta Adolfa Loose“, byli Seifertovi přátelé ze Sialu, zejména arch. Josef Patrný.

Nejednalo se o klasickou skulpturu, ale spíš o sochařsko-architektonickou instalaci. Řada z vysokých betonových sloupců, se na jednom konci stáčela do kruhu v jehož prostředku se nacházela bronzová fontánka. Dřevěné sedáky vsazené do sloupců v kruhu vybízely k posezení.

Jak to tak chodí, zub času se na neudržovaném díle podepsal do té míry, že čtvrt století od odhalení, došlo k jeho deinstalaci s tím, že bude provedena celková rekonstrukce. Bohužel na víc jak deset let se po památníku slehla zem. Vzhledem k tomu, že každá záhada je pro náš spolek výzvou, konec jara a začátek léta se nesl v duchu pátrání po zmizelém Loosovi.

Postupně jsme oslovili Národní památkový ústav, kancelář kvestora Technické univerzity v Liberci, paní Mgr. Hlaváčkovou, která o díle Jiřího Seiferta psala diplomovou práci a další. Reakce se nesly vesměs v podobném duchu – nic nového jsme se nedozvěděli. Až odpověď z kanceláře kvestora Technické univerzity, nám vlila optimismus do žil. Památník měl být uložen ve skladu TUL. Na místě nás potěšilo a zároveň trochu zklamalo, že předmětem uskladnění je „pouze“ kruhová plaketa, na níž stálo: „Adolf Loos studoval v letech 1892 – 1897 na Průmyslové škole v Liberci“.

Nakonec se památník podařilo najít na periferii města

Představa, že třicet tun betonu zmizí ze světa bez jakékoliv stopy, nám přišla nereálná. Po zveřejnění objevu nás všichni utvrzovali v tom, že dílo je jistě někde v základech a ať se s tím smíříme. Štěstí nám ale přálo. Znenadání k nám dorazila zpráva z technického úseku TUL, že dílo bylo před lety nabídnuto k odvozu, jelikož jeho stav byl údajně tak kritický, že by se univerzitě nevyplatilo provádět rekonstrukci. Nakonec se nám podařilo sehnat i kontakt na člověka, který se tenkrát památníků ujal. A opravdu, v podstatě všechny betonové dílce leží vprostřed luk na periferii Liberce.

Postará se vedení města o uctění odkazu světoznámého architekta?

Současný majitel chtěl tehdy dílo zachránit, ale náklady, které se pojily s restaurováním a znovu odhalením, byly obrovské, a tak fragmenty vzpomínky na velkého architekta leží v trávě a je nasnadě otázka, proč se v Liberci za ta léta nesebralo tolik iniciativy, která by podobně nápaditým a zároveň důstojným způsobem, připomněla takto významnou osobnost, jakou byl Adolf Loos.

Jindřich Gubiš
Kristýna Marková
Spolek za estetiku veřejného prostoru

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;