Jakožto členovi mladé liberecké generace, která vyrůstala v důvěrně známých městských ulicích, mi není lhostejné, jak se bude vyvíjet tvář města, kterému říkám domov. Cítím tedy silnou potřebu vyjádřit se k plánované výstavbě bytového domu na tzv. Papíráku.

Papírák, jakožto jedno z náměstí a otevřených prostorů, které tvoří vlastní centrum Liberce, je místo nemalého významu. Na Rybníčku, Soukenné náměstí, Fügnerova, Šaldovo náměstí, Nerudovo náměstí, náměstí Dr. Edvarda Beneše, Sokolské náměstí, Malé náměstí a právě Papírové náměstí.

Všechny tyto prostory tvoří rozmanitou podobu libereckého centra. Každé z nich nabízí trochu jiný pohled na město a dýchá vlastní osobitou atmosférou. Ačkoliv se Papírák, sám o sobě, dnes nachází v zanedbaném stavu, nemyslím si, že by prostor byl poničený natolik, aby si žádal radikální zásah. Dokonce i přes současný stav se zde začíná tvořit vlastní nezaměnitelná atmosféra vycházející ze života místních podniků.

 Otázky, zdali by se v takové lokalitě mělo stavět, co a jak, samostatně vystačí na rozsáhlou debatu, a proto je nechám otevřené pro další diskuze. Zde je však předložený již konkrétní návrh a jako takový se dá posuzovat, rozebírat a kritizovat

Z ideové stránky je projekt značně problematický ve dvou aspektech. Zaprvé, obytné stavby mají tendenci svoji lokalitu výrazně zklidňovat. Nikdo nechce ruch tam, kde bydlí. A právě proto si myslím, že taková stavba, s předpokladem cca 107 bytů, nepatří do centra města, které má patřit lidem, má žít a má být místem setkávání. A zadruhé, právě proto, že se s výstavbou počítá v lukrativní lokalitě, která zatím patří do samotného centra města, se dá počítat s tím, že vzniklé byty budou cenově dostupné pro relativně úzkou skupinu lidí.

Navrhovaná stavba se sama o sobě jeví jako dosti sporná. Přibližně o dvě patra převyšuje okolní stavby, a tím nerespektuje hranici střešních linií, ani nedodržuje střešní typ. Vlastní hmotou zabírá srovnatelný objem, jako celý blok. A svým vzhledem absolutně nerespektuje architektonický ráz svého okolí.

Je však nutné dodat, že v Liberci nikdy nebylo velkých překážek pro výstavby domů, jež jsou založené na lobby a očividně se to o moc nezměnilo ani po sestavení městské rady architektů. Liberec jako město má tradici ve zbavování se vlastních prostorových hodnot za účelem zisku. Bohužel ale nejde o zisk libereckých občanů.

A jsou to právě takovéto hodnoty, které mají jedinečnou schopnost vdechnout městu vlastní charakter. Hodnoty, které dokáží tvořit vzpomínky. Je faktem, že nás prostředí, ve kterém žijeme, přímo ovlivňuje a nejvíce nás ovlivňuje, když vyrůstáme. Je proto tedy na nás, abychom vytvářeli město, ve kterém se dobře žije, a ve kterém se dobře vyrůstá. Město, ve kterém se tvoří vzpomínky.

 A i v tomto případě je na nás, abychom se rozhodli, zda chceme přenechat nadcházejícím generacím centrum s generickými uniformními stavbami, symbolizující materializovanou touhu po zisku, nebo centrum plné osobitých, charizmatických míst, s vlastní atmosférou a vlastní subkulturou, na které budou moci vzpomínat.

Petr Tajčman

student Fakulty Architektury ČVUT

 

 

                                                                                                                     T

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;