Jan Šebelka

Kardinál Dominik Duka posvětil 17. listopadu 2015 tramvajovou zastávku, kde mimochodem nic nestaví, pojmenovanou po René Matouškovi a dalších devatenácti libereckých chartistech. Pan kardinál, který dal přímo na místě svou lepou postavou morální políček všem posměváčkům, kteří tvrdí, že je katolická církev nenažraná, tomu udělil správný lesk i dimenzi. Nejen proto, že Liberec je od dob vyhnání Němců bezbožná aglomerace, ale také seděl, stejně jako René, za komunistů na Borech, a takových „Matoušků“ tam potkal, podle vlastních slov, spousty.

Budeme-li vycházet z toho, co se o René Matouškovi objevilo v uplynulém půlroce v médiích, pak vězte, že nebyl hloupý, ale škola ho nezajímala. V pátek sebral bágl a vyrazil na vandr. Byl obdivovatel Ameriky, nosil bundy s nášivkami a vlajkou USA a estébáci si na něj založili spis už v šestnácti. V osmnácti se dvakrát pokusil o útěk na Západ. Pokaždé ho chytili, podruhé zavřeli na tři čtvrtě roku. Potom se odstěhoval s manželkou do jižních Čech, kde měli hospodu. Někdo mu prý ale ukradl tržbu, proto ho vyhodili a rodina se musela vrátit do Prahy. René si našel místo řidiče tramvaje, ale protože neměl kde bydlet, odstěhovali se do Liberce.

Později se zašmodrchal do aféry s blíže neurčenými letáky a byl za ně odsouzen na jeden a půl roku. Zřejmě mezi nástupem trestu a soudem nepočkal na výhybce a vjel do protisměru. Tramvaje se sice nesrazily, ale on byl podnikem tvrdě potrestán. Napsal dopis, že vystupuje z ROH, které se ho nezastalo, a poslal to do Radia Svobodná Evropa. Komunisté jej zřejmě zadrželi, neb tam nikdy nedošel. Dostal čtyři měsíce navíc a ve vězení podepsal Chartu 77. V roce 1989 podepsal jako tisíce dalších Několik vět. Po Listopadu 1989 se stal členem Občanské prověrkové komise ve vězeňském a policejním aparátu věznic v Minkovicích a v Liberci, kde se snažil upozornit na křivdy a bezpráví, které se děly. V roce 1992 si vzal život, jak se zmiňují všechna média, za nevyjasněných okolností.

U médií bych se s dovolením zastavil. Velmi pečlivě jsem si přečetl vše, co bylo o René Matouškovi v souvislosti se zastávkou napsáno. Upoutalo mě, že círka devadesát procent všech informací o něm vypustil do světa jeho mladší bratr. Nikdo z novinářů si však nedal práci, aby promluvil s pamětníky, s lidmi, s nimiž René tak často pařil, nebo s těmi, kteří jsou přesvědčeni, že si takové ocenění nezaslouží. Když už někdo k tomu něco, tak nic a vše říkající věty, které jakoby vypadaly z normalizačního tisku. „Škoda, že se o nich moc neví,“ uvedl ředitel muzea, „za totalitního režimu projevili chartisté občanskou statečnost a jsou inspirujícími nadčasovými vzory i pro nás.“

Nejen to, nikdo se nezajímal o osudy jiných zdejších chartistů. Vypráví se, že jeden z nich, Matoušek to nebyl, nesl v komunistickém průvodu v Jablonci nad Nisou na 1. Máje transparent charty. Atd.

Život jakéhokoliv člověka se nedá smrsknout do několika řádků, a proto se za tu zkratku omlouvám. Nicméně si myslím, že pro pochopení základní otázky by to mělo stačit. Zní: je René Matoušek ten správný člověk, po němž by mělo být v Liberci cokoliv pojmenováno. Zvlášť komické mi to připadá u tramvajové zastávky, když jeden z problému, na který si sám zavařil, bylo, že hrubě porušil tramvajácké dopravní předpisy.

Myslím, že v Liberci žilo a pracovalo mnoho podstatně významnějších lidí, po kterých by si zasloužilo pojmenovat nejen bezvýznamnou tramvajovou zastávku, ale celé ulice nebo náměstí. Určitě by mezi nimi neměl chybět architekt Karel Hubáček, urbanista Svatopluk Technik, nebo překladatel italské a antické literatury, profesor libereckého gymnázia Václav Bahník. Našlo by se jich víc, ale jména nejsou v této chvíli důležitá.

Další otázka proto zní, proč právě René Matoušek. Lidem, kteří kartu s jeho příběhem vytáhli, do hlav nevidím. Opravdu ale věří, že si René Matoušek zastávku zaslouží? Nebo jeho jméno zneužili ke svému zviditelnění se? Netuším.

Jestliže ale platí bé, pak bych jim příště doporučoval, aby nějakou zastávku pojmenovali třeba po geniálním libereckém fotbalistovi Ladislavu Přádovi. Přestože hrál v padesátých letech, zná jeho jméno víc lidí, než to na tramvajové zastávce. A mimochodem, taky hodně pil.

Jan Šebelka

 

 

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;