Liberec-Egon Wiener

Úvaha o místě zvaném kino
 Kino. Každý z nás měl dost peněz na kino. Kino bylo všude kolem nás. Jejich postupný zánik byl o pomalé smrti Liberce. Tehdy nebylo nic horšího, než že nebyly lístky. Vyprodáno...

Hrálo se dvakrát denně na pěti – šesti místech i na předměstích. V Rochlici, ve Vratislavicích, ve Stráži nad Nisou, v Machníně..

 

Jít do kina bylo jako jít k holiči, na dortík, do knihovny, na jedno do hospody. Lípa, Varšava, Sofia, Moskva, Malé kino, Máj, letní kino. Kleopatra, Jak hluboko jsem klesla, Velvyslankyně, klub filmových fajnšmekrů, ředitel městských kin, filmové festivaly byli dětské - pionýrské.

Co o kinech v Liberci a okolí mohu říci? Vyrostli jsme v nich. Všichni jsme chodili do kina a byli  na jejich pohřbu... Dnes máme v Liberci dvě multikina v obchodních řetězcích s vysokonákladovým vstupným. Tak trochu mi to připomíná vše, co mají v železářství na pultech  - Made in China. Prefabrikované, bez chuti, zápachu, bez pohlaví. Kde je za atmosféra kin šedesátých – sedmdesátých let, kdy jsme spolu sedávali na mizerných lavicích – sedačkách, bez hnusných reklam, ale s „Týdnem ve světě“? Ta krása filmu byla násobená nevím čím, ale bylo tam něco, co žel neumím vysvětlit. To „něco“ bylo přetřeno „revolucí“ z roku 1989 a návratem do kapitalismu. Šlo už jen o byznys.

Nechci tím říct, že filmový divák byl za vládu jedné strany a proti demokratizaci společnosti, ale bylo mu slibováno víc, než nakonec dostal. Vzali mu kino, dali možnost cestovat, bez front kupovat banány, chodit do kostela, volit, koho si svobodně vybral, ale faktem je, že kromě jistot jako mít práci a doktora zadarmo, mu vzali kino „za dvě koruny“.

Těžko se srovnává, ale každý máme  právo  vyjádřit svůj názor a ten není pro vedení liberecké radnice nový ani lichotivý. To, kam lidé rádi chodili, prostě už není. Nová multikina? Ne. Předražená, plná amerických hloupostí a neosobní. To je tím, že není alespoň jedno kino – kultovní v programu revitalizace města tak, jako koupaliště, náměstí, obyčejný – typický dům, hřbitov, ulička, tovární objekt, škola, služby, obchod, hospoda.

Já vím. Na nic nejsou peníze. Vše je poctivě rozkradené, nic se nevrací, ale jsou tady ještě stále poctivé staré domy a v nich zakonzervované promítací kabiny, sály a s nimi třeba skanzen zvaný „kino“.  Dělejme s tím něco, ukažme dětem, že jít do kina za pár šupů a sedět třeba nepohodlně není zas tak málo.

                                                                                                                                                  Egon Wiener

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;