V kampani Starostů pro Liberec je čím dál těžší se vyznat. Jak se vyvíjí situace kolem jednotlivých konkrétních témat, velmi často se dostávají jejich názory do rozporů. A velmi často to působí dojmem, že jde o záměrnou manipulaci.

Z toho důvodu zde stručně představím sedm případů, kde předvedli Starostové pro Liberec výrazný veletoč, záměrně mlží, popř. jsou jejich slova v přímém rozporu s jejich činy. Lze doufat, že jejich zástupce tato kritika podnítí jasněji vyjádřit, co mají vlastně v případě úspěchu ve volbách v plánu. Jen v takovém případě je lze vnímat jako přijatelného koaličního partnera.

1. Sdílená kola – kritizovat, zaříznout a nakonec se projet

Projekt sdílených růžových kol byl od počátku ze strany Starostů terčem ostré kritiky. Ještě v dubnu tohoto roku publikovali na svém webu článek, ve kterém projekt označovali jako „hezkou, ale velmi drahou legraci“. V červnu pak na zastupitelstvu Starostové rozporovali jednoduchý projekt na rozvoj tohoto systému spočívající v získání dotace na nákup stojanů (zápis, str. 16 a násl.). Nicméně projekt se navzdory jejich starostem ukázal jako mimořádně úspěšný, zatím pilotních 60 kol využilo už přes 4000 uživatelů. To donutilo i Starosty upravit svojí argumentaci. Z jejich oficiálního programu jakákoliv zmínka o sdílení kol takticky zmizela, a nakonec celou názorovou obrátku dokonali. Svou kampaň Starostové zahájili slavnostní cyklojízdou hádejte na čem? Na Rekolech.

2. Parkovací dům u autobusového nádraží – tak pro, nebo proti?

Právě jejich videa na Facebooku jsou poměrně důležitým zdrojem informací o záměrech Starostů do budoucna. Zatímco v psaném programu pečlivě váží slova a uchylují se spíše k obecným příslibům, u natáčení videí si zjevně kandidáti nedávali tolik pozor na ústa. U tohoto videa, které se věnuje dopravě, kandidát Zdeněk Chmelík hovoří o tom, že chce u autobusového nádraží vybudovat parkovací dům, ze kterého budou moci lidé tramvají jezdit např. do ZOO.

Bezpochyby jde o dobrou ideu. Problém spočívá v tom, že celou dobu Změnou připravovaný projekt terminálu s parkovacím domem u libereckého autobusového nádraží kritizovali. Jejich kritika se přitom opírala především o podobu stavby, která zasahuje do plánované trasy prodloužené Matoušovi ulice. V novém územním plánu je naprojektována v přímce, nový terminál by způsobil nutnost jejího mírného ohnutí. Sveřepý boj za svou krásnou rovnou ulici vedl především autor nového územního plánu Ing. arch. Jiří Plašil a Starostové se jeho argumentace chytli. Jejich požadavek přeprojektovat tuto stavbu přitom přímo ohrozil možnost získat na celou stavbu přes 100 milionů z EU dotací, nejde tedy o žádné neškodné hašteření.

Jejich kritika je nicméně pochybná ve světle projektu kultivace prostoru před Libereckým krajem, který mají v rukou Starostové ve vedení kraje a jejich kolegové z města se s ním velmi často chlubí. Všechny soutěžní návrhy na tento projekt, včetně toho vítězného, totiž zcela ignorovali jinou krásnou rovnou ulici vymezenou Ing. arch. Plašilem, a to ulici U Nisy. Tu v návrhu územního plánu protahuje až přes řeku, přes kterou vymezuje šikmou lávku. Navzdory tomu všichni soutěžící lávku přirozeně umístili před vchod krajského úřadu, na kraji se nyní vesele projektuje a dvojí metr Starostů je u těchto dvou případů jen těžko pochopitelný.

Srovnání vítězného návrhu na lávku před krajským úřadem od studia Re:architekti a nového územního plánu od Ing. arch. J. Plašila.

3. Do ZOO tedy tramvají nebo autem?

Tvrzení Ing. Chmelíka o parkovacím domu sloužícímu třeba i návštěvníkům ZOO se také otřásá v základech, když ho konfrontujeme s aktivitou dvou mužů starostovské kandidátky Z. Nejedla, ředitele ZOO, a I. Langra, přeběhlíka od Změny ke Starostům, v posledním roce. Oba bezhlavě prosazovali projekt vyasfaltování amfiteátru v Lidových sadech na parkoviště s tím, že ZOO se bez tohoto parkoviště neobejde. Přestože Změna nabízela citlivější řešení spočívající v rozšíření cesty k amfiteátru umožňující vytvoření doplňkových parkovacích míst, I. Langr a Z. Nejedlo nekoukali nalevo napravo a drželi se projektu parkoviště v amfiteátru.

V reakci na kampaň Změny za záchranu amfiteátru vč. vyhlášení referenda na toto téma Starostové ale opětovně názorově otočili. Najednou ve svém programu mluví o jakési architektonické studii, která vyřeší celý prostor Lidových sadů vč. „citlivého umístění parkovacích míst“. Z dosavadní aktivity obou důležitých mužů libereckých Starostů nelze mít v závěry této architektonické studie moc velkou důvěru.

4. Lanovka jako vzpomínka na staré časy

V prostoru Lidových sadů stojí za to ještě chvíli zůstat a poukázat na jeden z nejbizarnějších plánů, který se v programu Starostů objevuje. Je jím opětovné oživení záměru lanovky do Bedřichova. Tato lanovka by se rázem stala nejdelší lanovkou v ČR, náklady na ní by určitě přesáhly 300 mil. Kč (o něco kratší nová lanovka na Sněžku stála 311 mil. Kč). To všechno pro lanovku propojující dvě místa, mezi kterými jezdí autobus.

Když se hovoří o nákupu libereckého zámku, Starostové to odmítali především s tím, že je třeba hospodařit zodpovědně, město nezadlužovat a opravovat majetek, který Liberec již vlastní. Jak je tato argumentace v souladu s nápadem na lanovku, to opravdu není jasné. Vytažení tohoto kostlivce z doby, kdy městu vládly stavební firmy, spíše působí dojmem, že vztahové nitky z těchto starých časů zdaleka ještě nejsou zpřetrhány.

5. Městský architekt zmizel

Ve volebním programu 2014 měli liberečtí Starostové záměr na zavedení funkce městského architekta. Původní volební program je bohužel již z webu stažen, nelze tak na něj odkázat. Aktuální volební program obsahuje již mnohem vágnější frázi: „Budeme postupně a citlivě krok po kroku zlepšovat architektonickou tvář města, Rada architektů bude naším partnerem“. Tento obrat Starostové nikde nevysvětlili, což by bylo vzhledem k dosavadní činnosti Rady architektů rozhodně zapotřebí (viz další bod).

J. Šedlbauer přitom poslední dva roky opakovaně předkládal do rady města organizační změnu, která zaváděla funkci městského architekta, s jasně danými kompetencemi a odpovědností. Záměr jsme projednávali i se zástupci Starostů, kteří k němu za celou dobu neposlali jedinou připomínku, jejich součinnost v této věci byla velmi vlažná. Ivan Langr v radě města pak tento záměr opakovaně potopil.

Co vedlo Starosty k tomuto názorovému obratu, tedy není jasné. Obecná fráze v jejich programu nicméně nepůsobí vůbec důvěryhodně. V dravém prostředí stavebního práva a developmentu jsou proklamace o partnerství většinou jalové. Jak lze ukázat na kauze domu na Papírovém náměstí v dalším bodu, tyto volné modely rozhodovacích procesů fungují spíše jako fíkový list, který umí zakrýt přímou odpovědnost za necitlivé stavební zásahy ve městě.

6. Bytovka na Papíráku tedy zlepšuje architektonickou tvář města?

Libereckou Radu architektů ustanovil svévolně jako svůj poradní orgán primátor T. Batthyány a velmi rychle byla primátorem tato rada zneužita k tomu, aby posvětila záměr obří bytovky na Papírovém náměstí. Tato Rada architektů nemá jasně stanovené kompetence a stejně tak žádnou odpovědnost za svoje vyjádření. Přesto kandidát Starostů, Ivan Langr, v pozici člena rady města s odkazem právě na její vyjádření zvedl ruku pro povolení této stavby. Nyní už bude jen velmi složité této stavbě zabránit.

Přitom právě tato kauza ukázala, jak nefunkční je tento rozhodovací model. Radě architektů byly předloženy zmanipulované podklady, které hovořily o tom, že vlastně nic jiného, než dům povolit, jim nezbývá. Rada architektů pak vydala jalové vyjádření, ve kterém developerovi „doporučila“ provést kosmetické úpravy projektu. V jejím vyjádření nebylo o architektonické tváři města ani slovo, ale nakonec umožnila utlumit odpovědnost přímých aktérů, tedy hlavně Ivana Langra, za nevratný šrám v centru města.

7. Starostové nejsou starostové

Na závěr jen krátká poznámka k étosu, který kolem sebe Starostové pro Liberec šíří. Je to ta aura starostů na malých obcích, pracovitých a vřelých tatínků svých občanů, pro jejichž blaho by udělali vše.

Každopádně v Liberci žijeme ve velmi odlišné pohádce. Jeho rozpočet přesahuje 2 miliardy a krouží tak kolem něj mnohem mocnější supi. Na kandidátní listině Starostů pro Liberec tak najdeme především protřelé a zkušené rutinéry, kteří mají ve městě silné vazby. Z velké části jsou to politici se zkušenostmi z jiných stran, kteří se v prostředí radnice pohybují už více let. Lídr J. Zámečník byl přes 20 let v ODS, dvojka J. Šolc nyní kandiduje do libereckého zastupitelstva už za třetí politický subjekt. Číslo 4 má Jarmila Levko, bývalá kandidátka béčka ODS, Demokratické regionální strany. Na šesté pozici je Ivan Langr, kterého do politiky před 4 roky dostali Zelení a Změna a jemu stačily jen 3 roky, aby se zkušeně zhostil politického řemesla a přeběhl ke konkurenci. Pozici náměstka si samozřejmě ponechal.

Hru na odborníky a pracanty je tak třeba u Starostů brát s nadhledem. Jde o politiky v pravém slova smyslu.

Jindřich Felcman

předseda libereckých Zelených

kandidát do Zastupitelstva města Liberec za Změnu pro Liberec

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;