Týden pod Ještědem: ekotémata táhnou. Zejména před volbami

Témata spojená s ekologií a zejména s potřebou zadržováním vody v krajině zcela jistě budou jedním z hlavních témat nadcházejících krajských voleb. Je tomu jedině tak dobře, protože jde skutečně o problém číslo jedna. Důležité ale také bude sledovat, pro koho to je skutečně politické téma a pro koho jen předvolební vějička na voliče.

Na začátku týdne proběhla médii zpráva, jak si zdejší dopravní bossové kupovali i nejlepšího českého primátora z let 2010 až 2014, jabloneckého Petra Beitla z jablonecké ODS. Nejde o těch 12 tisíc, co měl díky BusLine ušetřit za dopravu na mejdan, ale případ pěkně ukazuje, jak se politici nechávají kupovat a že ne vždy jde jen o nějaké horentní sumy. Všechno začíná drobnostmi, pozvánkami, službičkami…

V Liberci chce firma, která má slušný byznys s veřejnou správou (a zpětně zase platí třeba panu hejtmanovi plesy) zbourat v centru města historický dům, který dokumentuje, jak Liberec vypadal ještě před 100 lety. Politici jí jdou samozřejmě, čest výjimkám, na ruku. Nikoliv tak památkáři, takže začne stará známá taktika: nechat objekt podléhat zkáze a pak říct: „ježišikriste, už to ohrožuje okolí a kolem chodí děti, nedá se nic dělat, musíme ho strhnout…“

Podobně buranský přístup není v zemích českých nikterak vzácný. Přitom nikdo nikdy nikoho nenutí, aby si památkově chráněné objekty kupoval. Oficiální ideologie volného trhu a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví je ale  nade vše, včetně ochrany vlastního kulturního dědictví. Pak už jen můžeme jezdit závidět do ciziny, kde si vlastních kořenů váží.

Zatímco Starostové, kteří vládnou na kraji, utrácí obrovské sumy na to, aby se o nich psalo, jak bojují se suchem, v reálu to vypadá trošku jinak. Své o tom vědí v Hejnicích, kde si aktivní starosta ze Starostů pro Liberecký kraj usmyslel, že na místě mokřadu vyroste nová zástavba rodinných domů. Když se místní dovolili ozvat, dočkali se poměrně necitlivých komentářů ze strany starosty, eufemisticky řečeno.

Jedna věc je, že na osud lokality jsou různé názory, to vždycky bylo a bude, ale peskovat občany za to, že se dovolí ozvat k věcem veřejným, je trochu přes čáru. Navíc Liberecký kraj uvolňuje miliony na projekty spojené s udržením vody v krajině. Na kraji vládnou Starostové, stejně jako v Hejnicích. Takže snaha místního starosty o nahrazení mokřadu developerským projektem, vyznívá trošku divně…

Liberecký kraj dlouhé roky na boj se suchem nedával ani korunu.  O to víc si ale místní politici v čele s hejtmanem každý rok schvalovali milionů na vlastní PR. Je jen zásluha krajské opozice, že do rozpočtu na loňský rok historicky poprvé protlačila 6 milionů na tvorbu mokřadů, rybníků a vůbec všeho, co pomůže ve stále sušší krajině vodu udržet. 

Pochopilo to i vedení kraje a letos to je již milionů jedenáct. Je to dobře a modleme se, aby tomu bylo tak i po volbách a ne jako v případě polského dolu Turów, proti kterému se vždycky zvedne propar, jen když se blíží volby. Nejde ale nevidět malé srovnání - na PR hejtmana jeho radních ale jde pořád patnáct milionů. Přeci jen pořád žijeme v Liberci…

Přidat komentář (3 Komentáře)

Měl jsem z něj strach. Tlačil kárku s koštětem, lopatou a železnou tyčí. Metař roku 1958, město Liberec, jeho střed. Potkával jsem jej den co den. Měl jsem z něj ukrutný strach. Strach z jeho nesrozumitelných vět, z češtiny a němčiny, z gest, mávání rukou. Obcházel jsem jej, ale jako naschvál jsem pokaždé nevědomky přeťal jeho rajón úklidu ohraničený radnicí, náměstím F. X. Šaldy a náměstím Jana Nerudy.

 

Tam všude jsem ho už z dálky slyšel, potkal a zůstával stát jako opařený strachem. Jako králík před zjevením hada škrtiče. To vše se odehrávalo tak rychle, že si dnes, po šedesáti letech uvědomuji jen absurditu svého chlapeckého chování. Obec zaměstnala zřejmě nemocného starce, aby jej ochránila a měla stále na očích. Byl to jistě humánnější počin, než jej zavřít do ústavu a čekat až umře…

Bál jsem se to doma říct. Co taky? Že na ulici je chlapík s vozíkem podoben a čertu že ne on, ale já se bojím? Otec by se s diagnózou, kdo je na vině, dlouho nepáral a já by odešel s brekotem. Bylo mi deset. A jako kluk z vesnice jsem se i choval. Dojížděl jsem do města do školy, do šesté třídy, ktará už u nás v Machníně nebyla…

Jó, pošetilé mládí, dětství, čas, kdy za vším stály nadpřirozené nevysvětlitelné síly, spekulace, a spiknutí. Později jsem si z hrůzou uvědomil, že podobně uvažují mnozí dospělí a pak jde z jejich chování hrůza. Konspirace, tak jak ji známe i my v současném světě, je smrtonosná zbraň, klacek na všechny v rukách nezodpovědných politiků, kteří znají jen jedno řešení, to nejjednodušší a nejrychlejší.
 

Ano, tak to nějak chodilo a mělo chodit stále. Dokud se z dítěte nestává tvor slyšící „trávu růst“, vidící spekulace, všude strach, tam, kde schází seriózní vysvětlení. Podléháme často, kolektivnímu šílenství, manipulaci, privitivismu, až po pseudonárodní - kdo neskáče, není Čech, až po rádobyvtipné televizní reklamy. A tak si dávám záležet, abych i já nevstoupil jinému predátorovi do cesty, do jeho teritoria, islamistovi do jeho ohrady.

Jo, tyhle konspirace, tyhle rychlé roty, jednoduchá rychlá jednání, úsudky podle kabátu, podle díry na punčoše... Je mnoho věcí, co si ještě neumíme vysvětlit a správně na ně reagovat. Přeci jen se ledy pohnuly a lze říci, že lidstvo se brání, uvažuje hlavou, a ne kolenem, či jinou částí těla, která se hlavě nepodobá.  Ať vás to nikdy nepotká.  
                            

S pozdravem
Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;