Město zrestaurovalo barokní skvost, Sokolák ale zůstane parkovištěm

Město nechalo zrestaurovat významnou barokní památku, morový sloup od Matyáše Bernarda Brauna. Nicméně na své původní místo, dnešní Sokolovské náměstí, se nevrátí.

Braunův morový sloup z roku 1719 měl být přitom, dle vyjádření náměstka Langra z minulých let, ústředním bodem rekonstruovaného Sokolovského náměstí, které bylo historicky druhým nejdůležitějším náměstím ve městě s původním a hlavním městským kostelem zasvěceným sv. Antonínovi. Morový sloup byl objednán městem v roce 1680 jako poděkování za záchranu před morovou ranou.

Nyní Sokolovské náměstí slouží pouze jako průjezd pro automobily a parkoviště. Předpokládaná rekultivace náměstí, kde se měla obnovit zeleň, odpočinkové plochy i právě prostranství s Braunovým morovým sloupem, se nekoná. 

Město alespoň uvažuje, společně s církví nad tím, že bude zpřístupněna zahrada u Kostela Nalezení sv. Kříže, kde se Braunův sloup nachází. Zde je i křížová cesta nebo Kaple Božího hrobu  z roku 1722, která původně stála v blízkosti arciděkanského kostela sv. Antonína Velikého a do zahrady byla přesunuta v roce 1865. Podle vyjádření města existuje již dohoda s arciděkanskou farností na tom, že se celá barokní zahrada v budoucnu otevře veřejnosti. Má tak mít potenciál stát se významným turistickým cílem i místem k rozjímání.

Restaurátor Radomil Šolc během čtyř měsíců zbavil morový sloup šetrně svrchní letité krusty z exhalací z topenišť, chemicky zpevnil použitý pískovec, chybějící části plasticky doplnil umělým materiálem, sladil barevné tóny a vše konzervoval. Větší renovací prošla i socha sv. Šebestiána, rovněž i poškozené obličejové party Panny Marie, která stejně jako sv. Jan Nepomucký dostala i novou svatozář. Obnoveny byly i nápisy po obvodu podstavce.

Magistrát města na svém webu píše, že odborná komise památkářů, historiků, muzejníků a zástupců církve přitom v květnu rozhodla o tom, že po svém restaurování zůstane sloup nadále umístěn v kostelní zahradě. S tím ale nesouhlasí odborný garant dotčeného území, který má tuto část památkové zóny na starosti, historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu v Liberci. "Jsem přesvědčen, že upuštění od návratu tak významné památky, kterou je Braunův morový sloup na své původní místo i od celkové rekultivace Sokolovského náměstí, je škoda i chyba. Současný stav, kdy je toto náměstí pouze průtahem pro dopravu Liberci, jeho památkové zóně a tedy potažmo i turistické atraktivitě nepřidává. Naopak si myslím, že by se město mohlo zamyslet, jak dopravu odklonit z centra a naopak vrátit "Sokoláku" status skutečného náměstíkde by Braunův sloup byl skvělým a tradičním historickým prvkem", uvedl pro náš web Jaroslav Zeman.

Přidat komentář (18 Komentářů)

Měl jsem z něj strach. Tlačil kárku s koštětem, lopatou a železnou tyčí. Metař roku 1958, město Liberec, jeho střed. Potkával jsem jej den co den. Měl jsem z něj ukrutný strach. Strach z jeho nesrozumitelných vět, z češtiny a němčiny, z gest, mávání rukou. Obcházel jsem jej, ale jako naschvál jsem pokaždé nevědomky přeťal jeho rajón úklidu ohraničený radnicí, náměstím F. X. Šaldy a náměstím Jana Nerudy.

 

Tam všude jsem ho už z dálky slyšel, potkal a zůstával stát jako opařený strachem. Jako králík před zjevením hada škrtiče. To vše se odehrávalo tak rychle, že si dnes, po šedesáti letech uvědomuji jen absurditu svého chlapeckého chování. Obec zaměstnala zřejmě nemocného starce, aby jej ochránila a měla stále na očích. Byl to jistě humánnější počin, než jej zavřít do ústavu a čekat až umře…

Bál jsem se to doma říct. Co taky? Že na ulici je chlapík s vozíkem podoben a čertu že ne on, ale já se bojím? Otec by se s diagnózou, kdo je na vině, dlouho nepáral a já by odešel s brekotem. Bylo mi deset. A jako kluk z vesnice jsem se i choval. Dojížděl jsem do města do školy, do šesté třídy, ktará už u nás v Machníně nebyla…

Jó, pošetilé mládí, dětství, čas, kdy za vším stály nadpřirozené nevysvětlitelné síly, spekulace, a spiknutí. Později jsem si z hrůzou uvědomil, že podobně uvažují mnozí dospělí a pak jde z jejich chování hrůza. Konspirace, tak jak ji známe i my v současném světě, je smrtonosná zbraň, klacek na všechny v rukách nezodpovědných politiků, kteří znají jen jedno řešení, to nejjednodušší a nejrychlejší.
 

Ano, tak to nějak chodilo a mělo chodit stále. Dokud se z dítěte nestává tvor slyšící „trávu růst“, vidící spekulace, všude strach, tam, kde schází seriózní vysvětlení. Podléháme často, kolektivnímu šílenství, manipulaci, privitivismu, až po pseudonárodní - kdo neskáče, není Čech, až po rádobyvtipné televizní reklamy. A tak si dávám záležet, abych i já nevstoupil jinému predátorovi do cesty, do jeho teritoria, islamistovi do jeho ohrady.

Jo, tyhle konspirace, tyhle rychlé roty, jednoduchá rychlá jednání, úsudky podle kabátu, podle díry na punčoše... Je mnoho věcí, co si ještě neumíme vysvětlit a správně na ně reagovat. Přeci jen se ledy pohnuly a lze říci, že lidstvo se brání, uvažuje hlavou, a ne kolenem, či jinou částí těla, která se hlavě nepodobá.  Ať vás to nikdy nepotká.  
                            

S pozdravem
Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;