V posledních dnech proběhla živá diskuse k situaci v DPMLJ, kde padla řada otázek. Doplňuji ji několika poznámkami a vysvětleními. V zájmu čitelnosti si dovolím občasné zjednodušení, ale ne na úkor významu sdělení.

Nezveřejňování smluv

Možná se to zdá banální, ale jde o jeden z hlavních problémů DPMLJ a důvod, proč nevýhodné smlouvy mohou běžet tak dlouho. Za dobu mého působení v orgánech společnosti představenstvo neodsouhlasilo vydání žádné podstatné smlouvy, o kterou si někdo požádal. Pro hlasovali jen členové představenstva nominovaní Změnou pro Liberec. Proti všichni ostatní. Mimochodem včetně Davida Václavíka ze SLK, kteří se vydávají za vzor transparentnosti. Informace se tak dostávají navenek jen útržkovitě, největším úspěchem bylo zveřejnění zkrácené zprávy z auditu v roce 2016.

Naštěstí máme registr smluv. K oběma nejproblematičtějším smlouvám – s BusLine a o nájmu plničky CNG – byly letos přijaty dodatky a smlouvy se proto musí zveřejnit kompletní, včetně základní smlouvy a všech dodatků. Tady jsou:

smlouva mezi DPMLJ a BusLine
https://smlouvy.gov.cz/smlouva/2445186

smlouva o nájmu a podnájmu plničky CNG
https://smlouvy.gov.cz/smlouva/2043858

V dopravním podniku ale nic není jednoduché. U obou smluv nejsou naplněny požadavky zákona, a to konkrétně § 5, odst. 5 zákona č. 340/2015, o registru smluv:
(5) Smlouva, která nebyla uveřejněna způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo jejíž metadata neobsahují
a) identifikaci smluvních stran,
b) vymezení předmětu smlouvy,
c) cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit,
d) datum uzavření smlouvy,
se nepovažuje za uveřejněnou prostřednictvím registru smluv.

Obě smlouvy a jejich dodatky nesplňují požadavky bodu c) a pouze zčásti bodu b), relevantní údaje jsou začerněny. To bije do očí i ve srovnání s dalšími smlouvami, které DPMLJ do registru posílá a postupuje vesměs korektně – začerňuje v podstatě jen podpisy. Ředitele jsem požádal o nápravu tohoto stavu a uvedení zveřejněných smluv do souladu se zákonem. Podle právničky dopravního podniku a JUDr. Pletichy je ale prý všechno v pořádku. Posuďte sami.

Cena za dopravní výkon (prokazatelná ztráta)

Dopravci mohou být objednatelem placeni dvěma způsoby. Prvním je obchodní smlouva, kdy uchazeč o zakázku nabídne cenu za ujetý kilometr. Tato cena je pak platná na celou dobu trvání smlouvy. Pokud jde o víceletý závazek, je obvykle doplněno ujednání o možných změnách ceny v závislosti na vnějších podmínkách, nejčastěji na vývoji cen pohonných hmot a na inflaci.

Tento typ smluv s dopravci používají např. kraje pro zajištění meziměstské dopravní obslužnosti. Druhou možností je veřejnoprávní smlouva, kterou využívají především města pro svoje dopravní podniky (vnitřní dopravce). Dopravce má v tomto případě zajištěno proplácení tzv. prokazatelné ztráty, tedy vynaložených nákladů po odečtení příjmů z jízdného. Povinnou součástí veřejnoprávní smlouvy je předběžný odhad prokazatelné ztráty na celé období trvání smlouvy. Tento odhad má obdobný význam jako ustanovení o ceně u obchodní smlouvy. Jde také o cenu, která nemůže být překročena s výjimkou nepředvídatelných okolností. Veřejnoprávní smlouva navíc zakládá povinnost dopravce umožnit objednateli detailní kontrolu vykazovaných nákladů – proto se používá termín „prokazatelná ztráta“.

Dopravní podnik vůči objednatelům (města Liberec a Jablonec a Dopravní svazek obcí Jablonecka – DSOJ) funguje v režimu prokazatelné ztráty. Smlouva mezi DPMLJ a BusLine je obchodní smlouva, ale odvolává se na analogii s veřejnoprávními smlouvami a tedy také de facto používá prokazatelnou ztrátu. Se dvěma rozdíly: při podpisu nebyl součástí smlouvy odhad prokazatelné ztráty a BusLine odmítá detailní kontrolu vykazovaných nákladů s odkazem na obchodní tajemství.

Zisk dopravce

Dopravce s obchodní smlouvou si zisk zakalkuluje do své nabídky. Dopravce v režimu prokazatelné ztráty také může generovat zisk, pokud provádí i jinou činnost než pro objednatele. Třeba provozuje reklamu na dopravních prostředcích, komerční dopravu pro obchodní centra nebo při různých akcích. Objednatel by si v tomto případě měl dát pozor, jestli si dopravce do prokazatelné ztráty nezahrnuje i náklady, které ve skutečnosti souvisejí s jinou činností. Což vyžaduje kontrolu.

Ještě podstatně větší množnosti zisku má dopravce, který kontroluje svoje vstupní náklady. Příklad: jeden soukromý a jeden městský dopravce společně postaví plničku CNG.

Ta se obratem pronajme jiné firmě, která je ale propojená se soukromým dopravcem. Oba dopravci tam odebírají pohonné hmoty. Zisk tvoří nájemce plničky (nebo ho ve víceméně fiktivních nákladech převede jinam) a náklady oba dopravci přenesou prostřednictvím prokazatelné ztráty na objednatele.

Přiměřený zisk

To je v dopravě bílý jednorožec. Legislativně je možný, každý by ho rád dostával, ale nikdo ho ve skutečnosti neviděl. BusLine může být historicky první. Přiměřený zisk má v principu sloužit na zrychlenou obnovu techniky. To neznamená, že by objednatelé za techniku jinak nezaplatili. Když zůstaneme u autobusů: dopravce si koupí na úvěr autobus, postupně ho odepisuje a odpisy i finanční náklady na úvěr si zahrnuje do prokazatelné ztráty. Za osm let (obvyklá odpisová doba pro autobus) má tedy plně zaplacený autobus, splacený úvěr a jeho bilance je nula od nuly. Proto objednatelé přiměřený zisk nedávají, za techniku prostě zaplatí prostřednictvím prokazatelné ztráty a pokud chtějí snižovat průměrný věk techniky, využívají k tomu dotace.

Přiměřený zisk se vypočítá podle vládního nařízení z roku 2004. Zjednodušeně jde o 1/8 tabulkové ceny nového autobusu snížené o roční odpis. Ze vzorce je dobře vidět, proč se tenhle institut v dopravě nepoužívá a jak ho lze zneužít. Nejvýhodnější je autobusy si pronajmout, náklady na nájemné zařadit do prokazatelné ztráty, odpisy jsou nulové a přiměřený zisk maximální. Autobus tak objednatel zaplatí rovnou dvakrát, prostřednictvím prokazatelné ztráty i přiměřeného zisku. Nebo používat už odepsané autobusy, výsledek je tentýž. Mimochodem, BusLine si část autobusů pronajímá – od DPMLJ.

To, že ve smlouvě mezi DPMLJ a BusLine je nárok BusLine na přiměřený zisk je trestuhodná hloupost nebo úmysl. Podepsán je Jiří Kittner, tehdejší primátor i předseda představenstva DPMLJ.

Plnička zemního plynu (CNG)

Záměr výstavby plničky CNG v Jablonci n.N. byl představenstvem schválen v roce 2010, krátce po podpisu smlouvy s BusLine. Plnička je ve společném vlastnictví DPMLJ a BusLine (50/50, vedoucí účastník ve sdružení bez právní subjektivity je BusLine). Její provozování bylo ještě před dokončením výstavby nájemní smlouvou svěřeno firmě Dopravní podnik Česká Lípa, s.r.o. Nájemní smlouva byla uzavřena bez výběrového řízení fakticky na 30 let (jednostranné opce ze strany nájemce). Do roku 2014 plničku využíval pouze BusLine. V roce 2014 byla plnička rozšířena o druhý kompresor a v říjnu 2014 vznikl dodatek k nájemní smlouvě. Dodatek obsahuje několik nových závazků, které se týkají pouze DPMLJ. Mimo jiné se DPMLJ zavázal jezdit pro CNG téměř výhradně do Jablonce a odebírat pohonné hmoty za předem neznámou cenu.

Budoucí zajištění dopravy v Liberci

V tom mám dlouhodobě jasno. Po skončení smlouvy s BusLine má DPMLJ zajišťovat dopravu v Liberci svými kapacitami. Případné subdodávky mohou dávat ekonomický smysl maximálně v řádech jednotek procent objemu dopravy, např. pro vykrytí výluk. Stejně jako postupují prakticky všechny dopravní podniky v ČR. Příslušné kapacity dopravní podnik má a také dopravu v plném rozsahu do roku 2010 zajišťoval. Podstatnější náklady na opětovné převzetí dopravy v Liberci představuje cca 150 milionů Kč na 25 nových autobusů a získání řidičů. Není důvod nepředpokládat, že řidiči BusLine, kteří dosud v Liberci jezdí, k DPMLJ z většiny nepřejdou. Takže i tento problém je řešitelný. Peníze na autobusy může dopravní podnik získat z úvěru nebo jednorázově od města nebo kombinací obou zdrojů.

Takže si to srovnejme: BusLine si do konce smlouvy může říci a zřejmě také řekne o přiměřený zisk a zvýšení sazby v řádu dvou set milionů korun. Které jsou čistou ztrátou pro DPMLJ, resp. pro města jako objednatele, pokud nemá dopravní podnik zkrachovat. Zajištění budoucí dopravy alespoň v Liberci je za cca 150 milionů, která se ale jen předfinancují úvěrem a město by je zaplatilo v každém případě, ať už bude po roce 2020 v Liberci jezdit DPMLJ nebo jeho subdodavatel.

Jiná otázka je autobusová doprava v Jablonci a okolí, kterou objednává DSOJ. Tam je nutná ekonomicko-technická analýza souvisejících nákladů a je spíš pravděpodobné, že rizika pro DPMLJ budou příliš veliká. DSOJ by si pak dopravce na svém území vysoutěžila z nabídek soukromých dopravců. Dosavadní model, kdy zakázku od DSOJ dostal DPMLJ a ten ji předal subdodavateli, nedává smysl. Není žádný ekonomický ani jiný dobrý důvod používat DPMLJ jako prostředníka.

Provázání DPMLJ s Jabloncem v každém případě zůstává v rámci samostatné objednávky na tramvajovou dopravu, kde je to logické.

Co kdo dělal a nedělal

Od roku 2011 jsem se obrátil několika dopisy s upozorněním na rizika a nevýhodnosti smluv na vedení DPMLJ i na tehdejší vedení města. Odpovědi se dají shrnout jednoduše: všechno je v pořádku. V roce 2015 jsme nastoupili do představenstva a v průběhu půl roku se nám podařilo zajistit audit a právní posouzení smluv. Takto vybaveni jsme pak společně s právníky a auditory připravili cíle a postup, jak dojít k rychlému narovnání smluv mezi DPMLJ a BusLine. V tu chvíli se změnil o 180° přístup a hlasování členů představenstva, nominovaných za (tehdy ještě) ANO. Byl jsem odvolán z pozice místopředsedy představenstva a okno se zavřelo. Za další téměř dva roky Pavel Šulc ve vedení představenstva nedosáhl ničeho reálného, jednání probíhají jen formálně a pod tlakem města. Ztracený čas hraje proti DPMLJ a ve prospěch BusLine.

Situaci v DPMLJ jsem mnohokrát probíral s náměstkem Kyselou a opakovaně informoval členy rady města. V roce 2015 jsme v důležitých bodech postupovali po dohodě, pak ale zesílil tlak od BusLine a primátor Batthyány zřejmě uviděl možnost oslabit Změnu. Odsouhlasil obrátku členů představenstva za ANO a audit se spolu s náměstkem pokusili odsunout do zapomenutí. Odmítli i náš návrh v radě města na spolupráci s auditorem (BDO) v zájmu dohledu akcionáře nad hospodařením dopravního podniku. Tehdy ještě platilo pravidlo z koaliční smlouvy o vzájemném nepřehlasování se v radě města. K posunu došlo až v posledním roce, kdy do DPMLJ dorazila faktura za přiměřený zisk a město si nakonec najalo právní kancelář a ekonomického poradce (opět BDO), kteří mají chránit zájmy města jako akcionáře.

K DPMLJ se ve Změně pro Liberec vyjadřuji nejčastěji, pracujeme ale v plné shodě s našimi radními a zastupiteli a s dalšími zástupci Změny v představenstvu dopravního podniku. Společně jsme připravili a hlasovali pro řadu stanovisek a podnětů, které si jednou třeba bude někdo moci dohledat v zápisech z představenstva. Ty jsou zatím tajné, jako vše v DPMLJ. Pro ilustraci – když jsem se stal v roce 2013 předsedou dozorčí rady v Krajské nemocnici, jedním z prvních kroků bylo zavést zveřejňování podrobných zápisů.

Co dál

Za obchodní vedení DPMLJ je odpovědné představenstvo, město to za něj suplovat nemůže. Neexistuje zázračná rada co teď udělat. Nejlepší šancí je to, co jsme připravili v roce 2015. Tedy najmout pro dopravní podnik kvalitní právní a ekonomické poradce, spolu s nimi sestavit taktiku a jít do vyjednávání, které si ponechá otevřené všechny možnosti včetně soudních sporů. Vyžadovat od BusLine všechna data o provozu pro DPMLJ a kontrolovat plnění smlouvy.

Základní podmínkou pro tento postup je důvěryhodné představenstvo a důvěryhodný management, které mají společný cíl. Zkušenosti posledních let ukazují, že tato základní podmínka není splněna.

V dopravním podniku je několik lidí, o kterých jsem přesvědčen, že nepracují v jeho zájmu. Většinu získávají v podstatě politicky (jsme přece kamarádi a věříš mi víc než tomu Změnaři, co pořád kritizuje), kvůli nedostatečné orientaci některých členů představenstva v problematice a kvůli neschopnosti/neochotě přiznat chybu, když už si ji uvědomí. Vlastně už pak nezbývá než si chránit kůži a problémy dál zametat.

Proto jsem navrhoval a budu navrhovat změny v představenstvu, směřující k postupné výměně politiků za důvěryhodné manažery, ekonomy či právníky. Tento návrh jsem předkládal do rady města dvakrát na jaře, nenašel jsem pro něj ale podporu ani u ex-ANO, ani u SLK. Alespoň jedno z toho je nezbytné, protože program valné hromady schvaluje zastupitelstvo. 0,3% Jablonce v akciích DPMLJ je klínem, který hodně komplikuje akceschopnost řízení podniku.

Pokud takové změny v DPMLJ proběhnou, celkem bez sentimentu představenstvo opustím a čas a energii věnuji jiným věcem. Případně se budu ucházet o členství v dozorčí radě, která má roli strategickou a kontrolní, což je přesně to, co přísluší politikům jako zástupcům akcionáře.

Valná hromada v DPMLJ byla zrušena, nová je plánována na říjen a v účetní uzávěrce na popud BDO došlo ke změnám.

Jestli jste dočetli až sem, gratuluji. K dalším relevantním dotazům se rád vyjádřím.

Josef Šedlbauer, Změna pro Liberec

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;