Policie rozšířila Peltovo obvinění v kauze kolem sportovních dotací

Miroslav Pelta, kontroverzní jablonecký politik a podnikatel, byl protikorupční policií obviněn z dalších trestných činů. Konkrétně z podplácení. Rozšiřuje se tak kauza, která se týká rozdělování dotací pro sportovní oddíly na ministerstvu školství. Společně s Miroslavem Peltou je stíhaná i fotbalová asociace.

Podle vyjádření vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové pro Českou televizi,  bylo v této kauze  rozšířeno trestní stíhání, a to proti jedné fyzické osobě a proti jedné právnické osobě pro zločin podplacení.

Uplácenou měla být náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová. Samotným úplatku byl podle detektivů byt v centru Prahy, který měla od Pelty k dispozici zdarma. Pelta měl také Kratochvílové, se kterou měl poměr, doplácet luxusní zájezdy.

Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu zatkli Miroslava Peltu 3. května 2017. Podle dosud známých informací jsou spolu se státním zástupcem přesvědčeni, že měl pod kontrolou celý chod dotačního řízení na ministerstvu. Kvůli projektům sice měly zasedat hodnotící komise, ale vše mělo proběhnout jen na oko. Ve skutečnosti o výsledcích bylo rozhodnuto dopředu, jak si přál Miroslav Pelta.

Tyto takzvané investiční dotace jsou směřovány jednotlivý sportovním organizacím. Pelta měl, dle detektivů, rozhodovat, která a kdo kolik dostane podle svého nebo zájmu třetích osob. Scházel se kvůli tomu se svou milenkou, Simonou Kratochvílovou, náměstkyní mistryně školství, v pronajatém bytě v centru Prahy. Jedním z momentů jeho rozhodování například bylo, aby byl opětovně zvolen do funkce předsedy Fotbalové asociace ČR nebo jak si naklonit vlivné osoby, zejména politiky a podnikatele.

Šéf fotbalové asociace Pelta a náměstkyně údajně domlouvat například na tom, jak rozdělit takzvané investiční dotace pro rok 2017 v celkové výši 454 milionů korun. A to ještě předtím, než vůbec zasedla expertní komise ministerstva školství, která o nich rozhoduje.

V síti policie před rokem skončili ale více aktérů. Dohromady to byli: Simona Kratochvílová (tehdejší náměstkyně ministryně MŠMT pro řízení sekce sportu a mládeže), již zmíněný Miroslav Pelta (tehdejší předseda Fotbalové asociace České republiky, v návaznosti na svůj skandál rezignoval), Zdeněk Bříza (tehdejší vedoucí odboru sportu MŠMT), Miroslav Jansta (stále aktivní působící předseda České unie sportu (ČUS)

Policisté tyto aktéry původně obvinili z těchto trestných činů: spáchání trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, porušení povinnosti při správě cizího majetku. Nyní k nim tedy přibyli i trestné činy podplácení.

Během následujících týdnů se řady obviněných rozrostly o jména jako Jan Boháč (generální sekretář ČUS) nebo samotný FAČR.  Dotační kauza se nevyhnula ani zástupcům z Magistrátu hlavního města Prahy Soně Fáberové a Karlovi Březinovi (ČSSD). V současné době se čeká na proběhnutí prvního stání u soudu.

Pelta má ale dlouholetý vliv i na rozdělování sportovních dotací v Libereckém kraji. Spolu s majitelem Syner a hokejového klubu Bílí tygři Petrem Syrovátkem a majitele fotbalového Slovanu Ludvíkem Karlem byli v roce 2016 lobovat za navýšení dotací pro svoje kluby u příslušných krajských i městských politiků.

Jak první zjistil náš web, následně těm to politikům Pelta platil luxusní VIP zájezdy do zahraničí. Mezi přistiženými politiky byl například krajský náměstek Marek Pieter (Starostové pro Liberecký kraj), Vladimír Mastník (Starostové pro Liberecký kraj) nebo náměstkyně Lenka Kadlecová (ČSSD) a další politici z ODS a ANO.

Peltovo jméno se objevuje i v kauzách kolem dopravního podniku. Společnost Busline, v Jablonci nad Nisou, v Liberci a na krajské úrovni zajišťuje autobusovou dopravu, je výrazným sponzorem Peltova fotbalového klubu, stejně tak jako Bílých tygrů patřících pod Syner/S group holding. Sponzory těchto kluvů se ale stávaly i firmy, které získaly podezřelé zakázky v dopravním podniku, jako například pražská firma Pragoimex, která na posledních chvíli rozhodnutím někdejšího primátora za ODS a přítele zmíněných podnikatelů Jiřího Kittnera a tehdejšího šéfa libereckého dopravního podniku Jiřího Veselky začala dodávat do libereckého dopravního podniku tramvaje.

Pelta figuruje i v aktuální korupční kauze dopravního podniku, kdy měl společně s ústřední postavou této kauzy, podnikatelem Jiřím Vařilem, ovlivňovat veřejné zakázky spadající pod dopravní podnik. V této souvislosti policie zmiňuje například nedávnou rekonstrukci Rumunské ulice v Liberci, která měla být předražena v řádu milionů korun.

V návaznosti na „Peltovu“ korupční kauzu na ministerstvu příkladně rezignovala z postu tehdejší ministryně Kateřina Valachová z ČSSD.

 

 

Přidat komentář (26 Komentářů)
Výstava německých Čech v Liberci

Velkolepá Výstava německých Čech, jeden z nejvýznamnějších podniků na Liberecku, měla být důkazem vyspělosti českých Němců a potvrdit pozici Liberce jakožto nejpřednějšího německého města v Čechách. Deutschböhmiche Ausstellung (Výstava německých Čech), pořádaná v roce 1906, byla jedním z nejambicióznějších podniků v monarchii a navazovala na mnohem skromnější výstavu, uspořádanou o tři roky dříve v Ústí nad Labem, Allgemeine Deutsche Ausstellung für Gewerbe, Industrie und Landwirtschaft Aussig 1903.

Podrobně své čtenáře o výstavě informoval především místní deník Reichenberger Zeitung, v němž byla výstavě v den jejího slavnostního otevření věnována obsáhlá příloha.

Prvotním impulsem pro uspořádání byla reakce místní německé majority na Jubilejní zemskou výstavu, pořádanou v roce 1891 v Praze. Návrh vzešel od místního Živnostenského spolku v roce 1894, kdy se obrátil na Obchodní a živnostenskou komoru s myšlenkou na uspořádání výstavy v jejím obvodě. Od počátečního úmyslu se posléze upustilo ve prospěch ideje pangermánské výstavy, zahrnující veškeré české Němce.

K založení organizačního výboru došlo až na základě opakované žádosti ze září roku 1902. Výbor ihned začal s přípravami, rozhodl o zaměření výstavy, zvolil předsednictvo a začal se sháněním finančních prostředků. Největšími sumami přispělo město Liberec (50 000 korun), textilní firmy Johann Liebieg & Co., Ignaz Klinger z Nového Města pod Smrkem, Ignaz Ginzkey & Co. Z Vratislavic nad Nisou a Franz Schmitt z Českého Dubu (dohromady 100 000 korun) a tiskárna bratří Stiepelů (25 000 korun). Na základě získaných úpisů organizátoři obdrželi úvěr na tehdy astronomickou částku 1 500 000 korun.

Za místo konání byly vybrány svahy na pravém břehu nad přehradou (zkolaudováno 29. srpna 1904), které za výhodných podmínek pronajal hrabě Franz Clam-Gallas. Záměrem organizátorů bylo, aby se výstavy zúčastnila všechna významnější „německá“ města, nejen jednotliví výrobci, a každé z měst se představilo vlastním pavilonem. Celkové pojetí výstavy mělo navenek deklarovat silné nacionální cítění a jednotu Němců v Čechách. Města svou účast ale jedno po druhém odmítala (hlavně z finančních důvodů), proto měl nakonec vlastní pavilon jedině pořádající Liberec, menší pavilony obsadila lázeňská města.

Pro větší komfort návštěvníků a zajištění dopravy byla 14. května 1906 dokonce zřízena dočasná tramvajová trať Husovou ulicí ze Šaldova náměstí až na výstaviště. Zahajovací ceremoniál za účasti protektora arcivévody Karla Ferdinada proběhl 17. května 1906 a vrcholem výstavy se stala návštěva císaře Františka Josefa I. 21. června1906. Poctila-li hlava státu nějaké město či akci svou návštěvou, bylo to vnímáno jako mimořádná událost. V tomto případě cesta do Liberce představovala jistou kompenzaci za předchozí návštěvu Jubilejní výstavy v Praze s cílem podpořit a zachovat loajalitu českých Němců.

Lesk výstavě dodali i další osobnosti, které přijely společně s císařem, mj. arcivévoda Ferdinand Karel a ministerský předseda Max Wladimir Beck. Aby František Josef vyvážil návštěvu výstavy, setkal se za svého libereckého pobytu i s představitelem české menšiny MUDr. Václavem Šamánkem.

Ve svahu v těsné blízkosti vodní nádrže bylo budováno od roku 1904 ohromné výstaviště s osmi desítkami rozličných pavilonů, jejichž autory byli místní i zahraniční tvůrci. Plocha libereckého výstaviště o rozloze 400 000 m2 byla skutečně úctyhodná, neboť takových rozměrů mnohdy nedosahovala ani prostory světových výstav. Expozice v jednotlivých pavilonech měly velmi široký záběr a kromě stěžejního průmyslu a zemědělství se věnovaly rovněž umění, uměleckému řemeslu či školství.

Hlavním architektem výstavy a autorem celkového generelu byl profesor Vysoké školy technické ve Vídni Max Fabiani, který ačkoliv současně připravoval velkou výstavu Rakouska-Uherska v Londýně, patřil mezi nejvíce zastoupené autory. Fabiani byl specialistou na architekturu výstavních pavilonů, a tak pro organizační výbor znamenala jeho účast otázku prestiže, podtrhující exkluzivitu výstavy. Dominantou výstaviště byl Fabianiho soubor pěti propojených hal podél Husovy ulice. Střed kompozice zaujímala 53 m vysoká centrální hala s kupolí, velkou nikou a kašnou od sochaře Franze Metznera. Stylovým východiskem bylo střídmé, klasicizující pojetí, které podtrhovalo slavnostní pojetí pavilonů. V centrální Fabianiho budově se nacházely kromě vystavovatelů z oblasti průmyslu a zemědělství také menší expozice jednotlivých německých měst v Čechách.

Další významnou osobností byl rodák z Jablonce nad Nisou Josef Zasche, jenž navrhl pavilon umění. Expozici pavilonu tvořila díla německých malířů a sochařů (Wenzel Franz Jäger, Franz Thiele, August Brömse, Alfred Kubina, Walter Klemm, Emil Orlik, Franz Metzner ad.) s architektonickými modely a plánovou dokumentací už stojících i teprve zamýšlených staveb v Liberci i dalších sudetských městech, např. Varnsdorfu, Teplicích či Ústí nad Labem. Oceňována byla zejména tvorba sochaře Franze Metznera, jehož socha Země zdobila střed pavilonu a jeden z kabinetů byl vyhrazen pouze jeho dílu. Expozici konkurovala sbírka německého a francouzského klasického malířství Heinricha Liebiega v pavilonu města Liberce, postaveným místním tvůrcem Ferdinandem Scholzem, základ pozdější sbírky Oblastní galerie v Liberci.

Bez zajímavosti jistě také není skutečnost, že osloven byl i mladý Adolf Loos, který pro firmu Siemens & Halske vyprojektoval návrh výstavního pavilonu. Stavba však bohužel zůstala bez realizace a plány jsou nezvěstné. Drážďanský architekt Bitzan se na výstavě představil architektonickými návrhy a souborem nábytku, vytvořeného ve spolupráci s Kunsthandwerkes der Stadt Friedland (Uměleckořemeslnými dílnami ve Frýdlantě). Vytříbenou secesní stavbou s nepřehlédnutelnými historizujícími reminiscencemi byl pak pavilon plzeňského pivovaru od oblíbeného teplického architekta Maxe Loose von Losimfeldta.

Posledním významnějším mimolibereckým architektem, podílejícím se na výstavě, byl norimberský Jakob Schmeissner, který realizoval pavilon firmy Liebieg. Ta se na výstavě představila typovým rodinným domem, ukázkou moderního zaměstnaneckého bydlení, přičemž součástí pavilonu byla i stylová norimberská pivnice, kde se čepovalo pivo z liebiegovského pivovaru Obora. Zbylé pavilony byly postaveny převážně pod taktovkou místních architektů. Zajímavým objektem byl například secesní pavilon chmelařství od jabloneckého architekta Antona Matziga na půdorysu pravidelného osmiúhelníku. Stěny pavilonu byly členěny pilastry, jež měly funkci opěrných pilířů. Na vrcholu každého pilastru byla umístěna voluta přesahující korunní římsu.

K nejzdařilejším výstavním budovám, realizovaným místními autory však patřily pavilony jabloneckého a trutnovského pivovaru od Maxe Kühna a Heinricha Fanty a dva vzorové obytné domy navržené Ernstem Schäferem. V pavilonu jabloneckého pivovaru Medinger & Co. se projevilo technické myšlení autorů, kombinované s místní tradicí dřevěné architektury se zdůrazněnou tektonikou. Fasáda se vyznačuje geometrickým pojetím, blízkým okruhu architekta Otto Wagnera.

Naproti tomu pavilon trutnovského pivovaru byl drobnou dřevěnou stavbou barokizujícího výrazu a jedinou prací obou architektů ovlivněnou částečně florální secesí, kterou sice znali, ale na svých realizacích neuplatňovali. Stavby vycházející ze secese florální (mj. pavilon deníku Reichenberger Zeitung a tiskárny bratří Stiepelů či pavilon chmelařství) jsou dokladem toho, že místní architekti florální secesi znali, ale protože příliš nekonvenovala se vkusem zdejších stavebníků, aplikovali ji zřídka.

Obě Schäferovy vily jsou spolu se Schmeissnerovým domem jedinými výstavními objekty, jež přečkaly do dnešní doby. Postaveny byly již v roce 1905 s úmyslem představit vzorové rodinné bydlení společnosti Gemeinnützige Baugesellschaft, v níž byl Schäfer činný v letech 1894–99, kdy vznikala vilová čtvrť za muzeem. Vila čp. 127–I v Klášterní ulici sloužila po dostavbě správě výstavy a poštovnímu úřadu. Architektonickým ztvárněním nezapře vliv anglické obytné architektury.

Nedaleká vila čp. 129–I rovněž v Klášterní ulici naproti tomu vykazuje jistou úspornost ve výrazu, přesto se v jejím celkovém řešení uplatňuje secese, nejvíce v bohaté štukatuře štítů. Koncepce obou domů znázorňuje představu vícegeneračního bydlení, to se projevuje absencí centrální haly, která je nahrazena středním schodištěm spojujícím jednotlivá obytná patra. Po skončení výstavy se z vil staly nájemní domy.

Obdobnou ukázku moderního bydlení představoval i reprezentant svébytného fenoménu dřevostaveb, montovaný rodinný dům navržený jabloneckým architektem Robertem Hemmrichem pro firmu August Möller & Söhne z Rýnovic. Dům se zároveň mohl pochlubit žhavou technickou novinkou, neboť při impregnaci dřeva bylo užito systému Wolman, přičemž firma August Möller & Söhne byla výlučným vlastníkem licence pro celé Čechy.

Ačkoliv Výstava německých Čech po svém ukončení 30. září 1906 nesplnila vysoká očekávání pořadatelů, znamenala důležitý mezník v politickém, kulturním i uměleckém vývoji města, kterému zprostředkoval přímý styk se soudobými trendy v průmyslu i architektuře a potvrdila jeho pozici nejpřednějšího německého města v Čechách. Zároveň představovala největší a nejambicióznější výstavní podnik českých Němců na našem území.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;