I Liberec má svoje Čapí hnízdo. Postaral se o to Syner

V souvislosti s aktuálním děním okolo dotační kauzy premiéra Andreje Babiše, kdy státní zástupce minulý týden zastavil Babišovo stíhání, znovu otevíráme náš článek z loňského roku, který ukazuje, že podobné problémy i způsoby s nakládáním s dotacemi neměl a nemá jenom Andrej Babiš. V Liberci se naprosto obdobný příběh týká společnosti S group holding/Syner, která je známá svými kontakty do místní politiky.

Předseda vlády ČR  a zároveň šéf hnutí ANO Andrej Babiš prožíval v minulých měsících a letech horké chvilky. Média ho pranýřovala a pranýřují kvůli oddechovému komplexu a farmě Čapí hnízdo, které bylo vystavěno ve Středních Čechách a bylo spolufinancováno fondy Evropské unie. Na náměstí demonstrovaly desítky tisíc lidí, kteří měli jasno, že premiér je vinen. 

Firma Farma Čapí hnízdo, která dotaci získala, patřila do Babišova potravinářského impéria. Posléze se z něj vydělila do anonymního vlastnictví, aby získala  dotaci 50 milionů korun, aby se pak do holdingu Agrofert vrátila. Právě proto policie i bruselské kontrolní orgány (Evropský úřad proti podvodům -OLAF) premiéra podezřívaly, že došlo k spáchání několika trestných činů včetně dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů EU. Minulý týden ale státní zástupce v Praze stíhání osob, včetně Babiše, zastavil s tím, že společnost Farma Čapí hnízdo splnila podmínky malého a středního podniku a na podporu z unijních peněz měla nárok.

O tom byla celá pointa celé kauzy kolem Čapího hnízda a Andreje Babiše. tedy zda jde o podvod, když obří holding ze sebe dělá "malou až střední firmu". Na podobné praktiky je ovšem samotná severočeská metropole pod Ještědem zvyklá. Ukazuje to i případ zdejší (často nechvalně) známého holdingu S group holding/Syner. Jako první na celý případ upozornil náš web.

Jsme malí, slabí, dotací bychom rádi

Realizaci víceúčelové sportovní dráhy v Liberci kolem Sportovního parku poblíže zdejší hokejové arény za téměř 12 milionů korun z drtivé většiny, více než 90 procent, zaplatily fondy EU. Jde o městský areál, který spravuje na základě koncesní smlouvy z roku 2009, kdy vládla ve městě ODS, společnost S-Group Sport Facility management.

Podle pravidel pro přidělování dotací ale o evropské peníze mohly o dotaci žádat pouze malé a střední společnosti. V Liberci o ni zažádala společnost S-Group Sport Facility Management. Ta je přitom součástí holdingu S-Group (Syner), jenž patří mezi největší stavební a developerské firmy v zemi. Přesto dotaci získala.

Stezku, kterou realizovala S-Group Sport Facility Management,  stavěla v roce 2009 společnost Syner patřící do stejného holdingu S group. Kilometr a tři sta metrů dlouhá a tři metry široká dráha stála podle kritiků neuvěřitelných 11,7 milionů korun. Dotace z regionálního operačního programu činila 10,5 milionů.

Po čertech drahá sportovní a kritizovaná dráha

Otazníky jsou ale nejen nad způsobem získání dotace, kdy se jako „malá až střední firma“ tvářila součást největšího místního holdingu s miliardovými obraty, ale i nad provedením. Běžná cena kilometru stezky pro kola a bruslení je při třímetrové šířce mezi třemi a pěti miliony korun, jak porovnal odborným vyjádřením náklady před dvěma lety Jiří Shejbal ze společnosti Trancounsult, která podobné dráhy projektuje.

Zájemci o in-line brusle, kterým měla hlavně sloužit, přitom dráhu využívají minimálně. Je podle nich totiž nepovedená. Podle webu inlajn.cz je zde pro běžné uživatele  moc prudký sjezd, který je zakončen nebezpečným kovovým zábradlím a užívání pro inlajnery/neprofesionály je vyloženě rizikové.

OLAF, audit i Generální finanční ředitelství požadují vrácení dotace

Spor se táhne již dlouhé roky. Pravděpodobně úmyslné pochybení potvrdil  v roce 2012 audit, který ohledně dotací z ROP Severovýchod, nechalo vypracovat ministerstvo financí. „Auditem bylo zjištěno, že příjemce S Group Sport facility management, s.r.o. nebyl v době podání žádosti o poskytnutí dotace malým a středním podnikem, čímž nesplnil kritérium oprávněnosti žadatele pro oblast podpory 3.1 Rozvoj infrastruktury a doprovodných aktivit v oblasti cestovního ruchu dle pravidel pro Regionální operační program NUTS II Severovýchod. V této souvislosti nebyl způsobilým příjemcem pro tuto oblast podpory.“, uvedl tehdejší mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.

V roce 2014 potvrdil i Evropský úřad proti podvodům (OLAF), který uvedl, že je u projektu evidována nesrovnalost s možným finančním dopadem na rozpočet EU ve výši 353 547 EUR. Evropská komise v souvislosti s tímto závěrem požádala Českou republiku o ujištění, že výdaje, související s tímto projektem, nebyly zahrnuty do žádosti o platbu, předložené Evropské komisi, ani certifikovány.

Na jaře roku 2015 byl Finančním úřadem v Královehradeckém kraji, kde ROP Severovýchod sídlí nařízen odvod za porušení platební kázně, ale  v lednu 2016 se Generální finanční ředitelství rozhodlo, že ještě prodlouží dobu na odvolání  z důvodu složitosti případu, a to do konce června 2016.

Věc se dostala až k soudu v Hradci Králové. Ten sice rozhodl o zrušení platebního výměru, který dal Finanční úřad, ale podle aktuálního vyjádření zástupců ROP Severovýchod stále hrozí, že Liberec bude vracet dotace. „Na základě kasační stížnosti podané Generálním finančním ředitelstvím, se tímto případem bude ještě zabývat Nejvyšší správní soud,“ uvedli pro náš web loni před Vánoci zástupci ROP Severovýchod.

Přidat komentář (8 Komentářů)

"Via Sacra“ prochází Horní Lužicí, Dolním Slezskem a severními Čechami a využívá potenciál starých obchodních a poutních stezek. Odbor cestovního ruchu libereckého magistrátu usiluje v rámci tohoto projektu o zařazení kostela Nalezení Sv. Kříže, křížové cesty Josefa Führicha a sloupu Matyáše Brauna. V roce 1866 stával na Sokolovském náměstí a poté byl kvůli vzrůstající dopravě přesunut. Mezi členy kulturní komise panovala shoda ve zpřístupnění nádherných sakrálních památek města touto cestou přes německý projekt.

Bylo chybou při jednání na české straně, že nedošlo k propojení tohoti zajímavého projektu. Podle mínění některých členů komise KÚLK dlouhodobě ignoruje saakrální památky v kraji. Snad bude v současnosti možná spolupráce s Krajským úřadem Libereckého kraje, jelikož se jedná o památky celého regionu. Podle mínění Davida Pastvy a Ladislava Duška Německo se s KÚLK údajně v minulosti nedomluvilo v sepsání přeshraničního projektu. Kraj se v té době do jednání s Němci pouštět nechtěl.

V poslední době je zjevné, že turisti jsou nabaženi návštěv po hradech a zámcích, proto se nabídka regionů začíná zaměřovat i jinými směry. Jsou pokusy přilákat turisty do továren a různých zajímavých provozů, což je již dnes trvalá nabídka severočeských skláren nebo jablonecké hospodářské komory, ale projevuje se i snaha nabízet atraktivní průmyslové objekty.

Autoři poutní cesty Euroregionem Nisa VIA SACRA vsadili na sakrální památky. Vznikla v roce 1999, kdy bylo v žitavském kostele instalováno postní plátno z roku 1472. Inicitátory byli žitavský ředitel muzea Volker Dudeck aa ředitel marketingové firmy z Budyšína Holm Grosse. Pro její vznik zdůraznili, že zájem o kostely je obzvláště v Německu trvale stoupající. Vedle již historické Jacobsweg vznikla tak nová poutní cesta Trojzemím. Domnívají se , že památky v Euroregionu Nisa mohou být dobrým tipem pro turisty z celé Evropy. Společné dějiny Čechů, Němců a Poláků jsou zajímavé právě v poznávání sakrálních památek.

Na podobě poutní cesty se podíleli vedle jmenovaných dvou hlavních protagonistů i autoři z Polska a Čech, současný ředitel Žitavských muzeí Marius Winzeler, zástupce Jednoty bratrské Michael Salewski z Herrnhutu a Sylke Kaufmann, ředitelka Městských sbírek z Kamenze. Polskou stranu zastupoval německý konzul a kulturní atašé ve Wroclawi Reiner Sachs. Za Čechy byl zastoupen historik Rudolf Anděl z liberecké univerzity.

Skutečnou cestu VIA SACRA představoil v roce 2005 tehdejší ředitel Žitavských muzeí Volker Dudeck otevřením výstavy v knihovně.. V roce 2013 také v knihovně hovořil o poutní cestě Holm Grosse. Trasu poutních míst a kostelů mapovala liberecká fotografka Hana Palečková, která prezentovala obrázky v kostele Svatého Plátna v italském Turínu.

Poutní cesta zve turistu, aby objevil jeden z posledních novodobých poutních okruhů sakrálními památkami Trojzemí. Autoři představili šestnáct zastavení od Žitavského kostela svatého Kříže přes polské kostely až do severočeského Jablonného v Podještědí a Mnichova Hradiště. Vedle vynikající památky postního plátna byl úmysl ukázat, že nádhera sakrálních památek může pocházet i z různých náboženství. Představují tak jeden z největších evangelických chrámů v Cunnewalde nebo zajímavý hřbitov v Herrnhutu, obce založené českými bratry. Z Polska pak dominují kostely katolické.

Poutní cesta neprovází návštěvníka jen prostory jednotlivých kostelů, ale je i současně průvodcem, naplněným společnými dějinami čtyř národů. Čechů, Lužických Srbů, Němců a Poláků. Zastavuje se v klášteře Marienstern, jehož zakladatel biskup Bernhard III. byl poradcem Václava I., českého krále. V jeho zdech je uchováván zlatý poklad, dnes otevřený veřejnosti a zahrnuje řadu nádherných sakrálních předmětů více jak sedmsetpadesátileté historii kláštera. V Ostritz založila klášter česká královna Kunhuta, manželka Václava I. a finančně na něj přispěla i matka svaté Zdislavy Sybilla, která byla společnicí královny. Pod zakládací listinou je podepsán i český kníže Častolov ze Žitavy.

Obec Herrnhut založili čeští bratři v roce 1722 za podpory hraběte Ludvíka von Zinzerdorfa, emigranta z Rakousko­uherské říše. I když by byla možnost ukázat i další zajímavá místa Trojzemí, jako jsou například Letařovice nebo klášter v České Lípě, autoři představili z českých sakrálních památek především hejnický chrám, Zdislavinu komendu v Českém Dubu, basiliku sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí a kapli svaté Anny s hrobkou Valdštejna v Mnichově Hradišti. Z polských památek je to perla baroka klášterní komplex v Krzeszówě, v Jaworu evangelický kostel ze dřeva, slámy a hlíny. Dalším skvostem polské cesty je dílo norského stavitele pod Sněžkou kostel Wang v Karpaczi. Severský ráz a původ má i kostel v Jelení Hoře.

Hlavní část putování je věnována především německým památkám, vedle již zmiňovaných kostel v Cunnewalde a sv. Kříže v Žitavě, autoři uvádějí ještě šest dalších. Oybín je známý nejen klášterem, který nechal postavit Karel IV., ale i hradem, postaveným Přemyslem Otakarem II. Zde byl v průběhu husitských válek ukryt svatovítský poklad. Dalšími německými objekty jsou komplex svatého hrobu v Görlitz a nádherný gotický chrám svatého Petra se slunečními varhanami.

Advent a vánoční doba je příležitostí, kdy se nabízí návštěva vzácných památek v nejbližším okolí Liberecka. Navíc zde bývají výstavy betlémů a od konce listopadu pak vánoční trhy. Památky na poutní cestě vybízejí nejen k obdivu nad uměním našich předků, jejich společnými dějinami, ale také k zamyšlení nad našim vlastním životem, jeho smyslem a současným stylem žití. Prosadit liberecký komplex do projektu určitě pro jeho historickou hodnotu najde určitě podporu v zastupitelstvu a pokud se podaří kostel uvést jako sedmnácté zastavení, bude významnou součástí nabídky města. Zájem turistů o kostel je mnohočetněkrát zmiňován v informačních centrech.

Milan Turek

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;