Klub Azyl volá o pomoc – petice zastupitelům města

Legendárnímu libereckému klubu Azyl hrozí, že se zde nebudu moci konat kulturní akce, které za deset let jeho fungování navštívily tisíce lidí. Vše záleží na schválení změny územního plánu, která by narovnala desítky let chybné zařazení budovy, v níž se klub nachází.

Kvůli podpoře Azylu vznikla i petice. Její signatáři se obracejí na zastupitele města, aby schválili změnu územního plánu, která vyjme budovu Azylu z ploch školství, kam byla před desítkami let zařazena. Již v minulosti se na zastupitelstvu uvedlo, že se tak vlastně stalo omylem.

Přesto není politická vůle tuto změnu územního plánu odhlasovat, protože proti sousedství Azylu opakovaně brojí někdejší náměstkyně primátora Dagmar Helšusová, která zde bydlí se svým partnerem, kterým je zase bývalý problematický úředník Pozemkového fondu Michal Frydrych. Ten z úřadu musel odejít po sérii skandálů i poté, co prodal své rodině obrovské pozemky, které ho dodnes živí. Před dvěma lety se jim díky svým politickým konexím podařilo připravit klub o zahrádku, když předstírali založení spolku, který usiloval o pozemek na , kterém zahrádka byla.

„Magistrát města Liberec opakovaně nedoporučil pořízení změny Územního plánu města Liberec evidované pod č. 101/3 týkající se lokality u ulice Široká, pozemky p. č. 1719, 1720, 1724 v k. ú. Liberec. Budova, ve které se Pivní bar Azyl nachází, je v platném Územním plánu města Liberec zařazena chybně do ploch pro školství, přestože tomuto účelu nikdy nesloužila a není evidován ani žádný záměr jí pro tento účel využít. Tento stav znemožňuje kolaudaci stavby pro účely organizace hudebních a společenských akcí, které byly v klubu Azyl dlouhá léta organizovány, aniž by v této části města způsobovaly jakékoliv problémy.“, uvádí se v textu petice.

Azyl slaví letos v létě deset let své existence a nestal se jen průkopníkem propagace malých českých nebo i zahraničních pivovarů. Za tuto dobu v něm vznikly stovky kulturních akcí, vernisáží, workshopů, vystoupily zde hudební kapely snad ze všech kontinentů, proběhly zde přednášky o historii, současných společenských otázkách, lidských právech, otázce ochrany zvířat i planety, promítání dokumentů, akce pro děti a v neposlední řadě se jedná o zázemí iniciativy Food not bombs, která zdarma a zcela na své náklady pravidelně každý týden vaří jídlo pro lidi bez domova a jinak jim různě pomáhá.

Dobré jméno Azylu, jakožto jednoho z libereckých kulturních center, dávno přesáhlo hranice regionu, ale úředníci stále odmítají uznat jeho celoměstský význam. „Výklad úředníků magistrátu, že požadovaná změna územního plánu neřeší pro město významný záměr, považujeme za chybný. V průběhu posledních let byly v tomto klubu zorganizovány stovky koncertů, společenských akcí, promítání, diskuzí, benefičních akcí, vč. vyhlášených pivních festivalů s účastí stovek lidí.“, říkají organizátoři petice, mezi nimiž je například pracovník Národního památkového ústavu Vladimír Brabec nebo předseda libereckých Zelených a zastupitel Jindřich Felcman.

Petici za změnu územního plánu, která by znovu umožnila Azylu pořádat kulturní akce, můžete podepsat do 24.6. 2019 přímo v samotném klubu Azyl, na konci Široké ulice v Liberci.

Přidat komentář (22 Komentářů)
Liberecká radnice, stará a současná

Není to tak dlouho, co jsme si připomněli výročí hlavního městského kostela sv. Antonína Velikého a už tu máme další, týkající se tentokrát staré radnice.

Právě před 120 lety, 18. dubna roku 1893 proběhlo slavnostní rozloučení se starou radnicí, které příznačně uzavřelo jednu etapu ve vývoji města a otevřelo novou. Radnice byla spolu s kostelem sv. Antonína a zámkem třetí stavbou, kterou realizoval Markus Spacio v Liberci.

Postavena byla ve spojitosti s oficiálním povýšením Liberce na město císařem Rudolfem II. v roce 1577. Do této doby městské správě sloužila hrázděná rychta v horní části Pražské ulice. Vedle zbohatlého měšťanstva, jež chtělo mít novou, reprezentativní zděnou budovu, se na stavbě nové radnice finančně podílela i Kateřina z Redernu (1564?–1617). Nepochybně v tomto případě sehrál svou roli i vliv okolních sídel, která již zděné radniční budovy měla (např. Český Dub, Frýdlant).

Renesanční radnice z let 1599–1603 stála na náměstí až do roku 1894, kdy byla pro svůj špatný technický stav a v souvislosti s výstavbou nové, ještě reprezentativnější radnice zbořena. Podoba „staré“ radnice typově vycházela z radničních budov stavěných v nedalekém Slezsku, pro tuto oblast charakteristických (Lubań, Glogów, Lwówek Slaski). Osobitý prvek představovala především osmiboká věž se zastřešeným ochozem.

Dne 11. září 1599 byla Markem Spaciem a polírem Antoniem (a dvěma podavači ze Zhořelce) podepsána smlouva o stavbě radnice o rozměrech 40 × 28 loktů (tj. 23,71 × 16,60 metrů) a 28. listopadu téhož roku byly hotovy výkopy se základovým zdivem. Práce dále pokračovaly zaklenutím vinných sklepů pod šenkovnou (24. června 1600) a slavnostním vztyčením krovu tesařem Michaelem Kilmannem z Frýdlantu (17. září 1600). Po dodělání hrubé stavby se pracovalo na radniční věži, kamenických detailech a interiéru budovy. Jakmile byla stavba radnice dokončena a kvalita práce potvrzena dvěma nezávislými zednickými mistry ze Závidova, bylo přistoupeno k závěrečnému vyúčtování a vyplacení stavitele.

Stará radnice zaujímala netradiční, excentrické místo, blízko západní domovní fronty. Tato situace byla zapříčiněna průběhem cest vedených diagonálně přes náměstí a polohou hlavního tržiště. Šestipodlažní budova radnice stála na obdélném půdorysu, nároží zdůrazňovala bosáž. Důležitou, pohledově akcentovanou partií objektu bylo východní průčelí. Protože radnicí vedl průjezd, hlavní portál byl z provozních důvodů na severní straně. Na jižní straně radnice se nacházely dva identické portály – u portálu do průjezdu byl vstup do řeznického a pekařského krámu, později odstraněný. Bosované radniční portály měly stlačené oblouky a vykazovaly obdobný charakter jako dochovaný zámecký portál. Umístění západního štítu předurčilo jeho jednoduchou trojúhelníkovou formu.

Naproti tomu štít východní, směřující do náměstí, tvořil nejnáročněji pojatou část fasády, i když se jednalo o poměrně běžný volutový štít, jenž měl trojúhelníkovou kompozici a který byl vertikálně členěn na sedm os šesti lizénami a dvěma nárožními pilířky. Horizontálně byl štítovými římsami rozdělen na čtyři části. Na vrcholku každé lizény a pilířku a na vrcholu celého štítu sedělo devět čučků ve formě pylonů na podnoži, kterou tvořily čtyři koule. Dominantním prvkem budovy byla osmiboká věž, vycházející pod hřebenem sedlové střechy hned za východním štítem a nasazená na masivní přízemní klenbě. Šnekovitým schodištěm ve věži byl přístupný ochoz, lemovaný balustrádovým zábradlím a zakončený zvonovou střechou s lucernou a makovicí. Okna radnice, jednodílná i sdružená, měla jednoduchou profilaci.

Interiér radnice členilo šest podlaží. Spodní dvě tvořilo rozsáhlé sklepení, přízemí a první patro sloužily obchodu a městské správě, poslední dvě byla využívána jako skladovací prostory. Průjezd rozděloval přízemí na dvě části, pekařství a řeznictví na západní straně a na vstup do prvního patra na straně východní, se kterým sousedila komora a velký šenk. Větší část prvního patra zabíral hlavní sál pro zasedání městské rady, situován na západní straně. Z něj se na straně jihovýchodní vcházelo do menší místnosti určené pro městské úředníky, z níž bylo přístupné také schodiště věže. Mezi hlavním schodištěm a místností pro úředníky byla ještě malá místnost, přístupná pouze ze zasedacího sálu, určená pro úschovu městských cenností a listin.

Symbolická demolice staré radnice, která rozdělila obyvatele města na dva nesmiřitelné tábory, výmluvně dokumentuje rozvoj městské správy v průběhu 19. století. Administrativním potřebám dynamicky rostoucích měst zpravidla staré radniční budovy přestaly kapacitně dostačovat. Proto jich řada přistoupila k demolicím (Frýdlant, Šumperk), či přestavbám starých radnic (Turnov, Jáchymov) popř. k výstavbě nové, prostornější budovy (Praha, Prostějov, Bílina, Lovosice). Na svou starou radnici však liberečané nezapomněli a tak se kromě půdorysu a desky s letopočtem dostavby na náměstí Dr. Edvarda Beneše záhy objevila na novostavbě Severočeského muzea jako jedna z dominant replika staré radniční věže.

[widgetkit id=57]

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;