I Liberec má svoje Čapí hnízdo. Postaral se o to Syner

V souvislosti s aktuálním děním okolo dotační kauzy premiéra Andreje Babiše, kdy státní zástupce minulý týden zastavil Babišovo stíhání, znovu otevíráme náš článek z loňského roku, který ukazuje, že podobné problémy i způsoby s nakládáním s dotacemi neměl a nemá jenom Andrej Babiš. V Liberci se naprosto obdobný příběh týká společnosti S group holding/Syner, která je známá svými kontakty do místní politiky.

Předseda vlády ČR  a zároveň šéf hnutí ANO Andrej Babiš prožíval v minulých měsících a letech horké chvilky. Média ho pranýřovala a pranýřují kvůli oddechovému komplexu a farmě Čapí hnízdo, které bylo vystavěno ve Středních Čechách a bylo spolufinancováno fondy Evropské unie. Na náměstí demonstrovaly desítky tisíc lidí, kteří měli jasno, že premiér je vinen. 

Firma Farma Čapí hnízdo, která dotaci získala, patřila do Babišova potravinářského impéria. Posléze se z něj vydělila do anonymního vlastnictví, aby získala  dotaci 50 milionů korun, aby se pak do holdingu Agrofert vrátila. Právě proto policie i bruselské kontrolní orgány (Evropský úřad proti podvodům -OLAF) premiéra podezřívaly, že došlo k spáchání několika trestných činů včetně dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů EU. Minulý týden ale státní zástupce v Praze stíhání osob, včetně Babiše, zastavil s tím, že společnost Farma Čapí hnízdo splnila podmínky malého a středního podniku a na podporu z unijních peněz měla nárok.

O tom byla celá pointa celé kauzy kolem Čapího hnízda a Andreje Babiše. tedy zda jde o podvod, když obří holding ze sebe dělá "malou až střední firmu". Na podobné praktiky je ovšem samotná severočeská metropole pod Ještědem zvyklá. Ukazuje to i případ zdejší (často nechvalně) známého holdingu S group holding/Syner. Jako první na celý případ upozornil náš web.

Jsme malí, slabí, dotací bychom rádi

Realizaci víceúčelové sportovní dráhy v Liberci kolem Sportovního parku poblíže zdejší hokejové arény za téměř 12 milionů korun z drtivé většiny, více než 90 procent, zaplatily fondy EU. Jde o městský areál, který spravuje na základě koncesní smlouvy z roku 2009, kdy vládla ve městě ODS, společnost S-Group Sport Facility management.

Podle pravidel pro přidělování dotací ale o evropské peníze mohly o dotaci žádat pouze malé a střední společnosti. V Liberci o ni zažádala společnost S-Group Sport Facility Management. Ta je přitom součástí holdingu S-Group (Syner), jenž patří mezi největší stavební a developerské firmy v zemi. Přesto dotaci získala.

Stezku, kterou realizovala S-Group Sport Facility Management,  stavěla v roce 2009 společnost Syner patřící do stejného holdingu S group. Kilometr a tři sta metrů dlouhá a tři metry široká dráha stála podle kritiků neuvěřitelných 11,7 milionů korun. Dotace z regionálního operačního programu činila 10,5 milionů.

Po čertech drahá sportovní a kritizovaná dráha

Otazníky jsou ale nejen nad způsobem získání dotace, kdy se jako „malá až střední firma“ tvářila součást největšího místního holdingu s miliardovými obraty, ale i nad provedením. Běžná cena kilometru stezky pro kola a bruslení je při třímetrové šířce mezi třemi a pěti miliony korun, jak porovnal odborným vyjádřením náklady před dvěma lety Jiří Shejbal ze společnosti Trancounsult, která podobné dráhy projektuje.

Zájemci o in-line brusle, kterým měla hlavně sloužit, přitom dráhu využívají minimálně. Je podle nich totiž nepovedená. Podle webu inlajn.cz je zde pro běžné uživatele  moc prudký sjezd, který je zakončen nebezpečným kovovým zábradlím a užívání pro inlajnery/neprofesionály je vyloženě rizikové.

OLAF, audit i Generální finanční ředitelství požadují vrácení dotace

Spor se táhne již dlouhé roky. Pravděpodobně úmyslné pochybení potvrdil  v roce 2012 audit, který ohledně dotací z ROP Severovýchod, nechalo vypracovat ministerstvo financí. „Auditem bylo zjištěno, že příjemce S Group Sport facility management, s.r.o. nebyl v době podání žádosti o poskytnutí dotace malým a středním podnikem, čímž nesplnil kritérium oprávněnosti žadatele pro oblast podpory 3.1 Rozvoj infrastruktury a doprovodných aktivit v oblasti cestovního ruchu dle pravidel pro Regionální operační program NUTS II Severovýchod. V této souvislosti nebyl způsobilým příjemcem pro tuto oblast podpory.“, uvedl tehdejší mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.

V roce 2014 potvrdil i Evropský úřad proti podvodům (OLAF), který uvedl, že je u projektu evidována nesrovnalost s možným finančním dopadem na rozpočet EU ve výši 353 547 EUR. Evropská komise v souvislosti s tímto závěrem požádala Českou republiku o ujištění, že výdaje, související s tímto projektem, nebyly zahrnuty do žádosti o platbu, předložené Evropské komisi, ani certifikovány.

Na jaře roku 2015 byl Finančním úřadem v Královehradeckém kraji, kde ROP Severovýchod sídlí nařízen odvod za porušení platební kázně, ale  v lednu 2016 se Generální finanční ředitelství rozhodlo, že ještě prodlouží dobu na odvolání  z důvodu složitosti případu, a to do konce června 2016.

Věc se dostala až k soudu v Hradci Králové. Ten sice rozhodl o zrušení platebního výměru, který dal Finanční úřad, ale podle aktuálního vyjádření zástupců ROP Severovýchod stále hrozí, že Liberec bude vracet dotace. „Na základě kasační stížnosti podané Generálním finančním ředitelstvím, se tímto případem bude ještě zabývat Nejvyšší správní soud,“ uvedli pro náš web loni před Vánoci zástupci ROP Severovýchod.

Přidat komentář (6 Komentářů)
Liberec-historie

Liberec se od druhé poloviny 18. století stává jedním z nejvýznamnějších průmyslových center monarchie. Počátky stavebního rozmachu souvisí stejně jako v předchozích obdobích s významnými mecenáši, v tomto případě s hrabětem Kristiánem Filipem Clam-Gallasem a jeho synem Kristiánem Kryštofem Clam-Gallasem. Tehdy již Liberec, patřil mezi clam-gallasovské nejrozvinutější a nejvíce prosperující panství. Díky tomu byl areál zdejšího zámku obohacen stavbou francouzsky orientovaného, luxusního zahradního paláce.

Důležitým momentem bylo v 80. a 90. letech 18. století významné rozšíření stávajícího města o dvě nové klasicistní čtvrti, situované v jeho bezprostřední blízkosti. Jednalo se o tzv. Filipovo Město (okolí dnešního Nerudova náměstí) a samostatné vrchnostenské městečko Kristiánov vybudované v návaznosti na zámecký areál. Význam tohoto počinu dokládají statistiky: 1757 bylo v Liberci 584 domů, roku 1786 již  957.

Během první poloviny 19.století ve měst pokračuje soukenická, manufakturní výroba. Je postavena měšťanská škola v Kostelní ulici (1812), ve své době jedna z největších v Čechách. Soukenické divadlo (1820) nebo roku 1831 nová Střelnice na úpatí Monstrančního vrchu při staré cestě na Prahu. Roku 1818 také do Liberce přichází mladičký Johann Liebieg se svým bratrem Franzem, aby zde založili obchod s plátěným zbožím. Po návratu z poznávací cesty po Anglii pak od Gallasů  kupuje své první přádelny a v roce 1833 vzniká firma „,Johann Liebieg et Comp.“.  Již od doby Gallasů se ale rýsují první sociální konflikty. Neúnosné podmínky v manufakturách, nízké mzdy a surové zacházení s dělníky dávají propuknout divokým protestům, spojených například s rozbíjením strojů.

Město pod Ještědem se od poloviny 19. století  na dlouhou dobu stává ukázkovým příkladem rychle rostoucího průmyslového metropole. 1850 se Liberec (první po Praze) stal statutárním městem. V roce 1859 dosáhlo železniční  spojení přes Pardubice s Vídní a přes Žitavu s Berlínem. Liberec stál uprostřed. Ve městě byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně (později) automobilové továrny RAF.  Na konci 19. století byla také postavena nová radnice a divadlo, budovány celé třídy luxusních domů, stavěny školy, zakládány parky.

To vše kontrastovalo s obrovskou bídou dělníků v ulicích kolem továren a v okrajových čtvrtích, kteří neměli žádná práva ani možnost, jak své postavení zlepšit. Proto se Liberec stává epicentrem dělnického hnutí, vydávají se zde první dělnické listy, organizují první spolky. Zdejší socialističtí vůdci hráli významnou roli v rámci celostátní rakousko-uherské sociální demokracie. Oficiální politika radnice přešla postupně od liberalismu k nacionalismu. Ve městě ekonomicky i politicky dominovali podnikatelé jako Liebieg, Prade, Salomon.

Liberec byl na začátku 20. století převážně německé město. Žilo zde zhruba 7 tisíc Čechů z necelých 37 tisíc obyvatel (jedná se o tzv. „vnitřní Liberec“, jinak celá aglomerace, kterou často tvořily dnešní čtvrti, měla cca 67 tisíc obyvatel). Několik stovek obyvatel bylo židovské národnosti. Liberec, jako první německé město Českého království, se stalo i ohniskem německého, zejména silně protičesky zaměřeného nacionalismu. Vedle toho a jako odpověď na to zde stejnou měrou vyrůstal i dělnický internacionalismus a solidarita.

V roce 1880 bylo v Liberci 1524 domů, 6375 bytů a 28 090 obyvatel. O 10 let později již 1799 domů, 7443 bytů a 30 890 obyvatel. Město se začínalo jevit jako organický celek. V roce 1900 měl samotný Liberec 34 099 obyvatel a 10 let později již 36 350. Jednalo se pouze o tehdejší a původní Liberec, od kterého je opět nutno odečíst nynější čtvrti jako Rochlici, Horní Růžodol, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice a Starý Harcov atd.

První světová válka přinesla do města bídu a hlad. Prosperovaly na ní, jako tradičně, jen velké firmy jako například textilní impérium Liebiegů. V okolí dnešní čtvrti Ostašov tehdy také vznikl zajatecký tábor pro víc než 40 000 ruských a italských vojáků.  Stovky jich zde zemřely na následky nemocí, zranění a hladu.

s využitím zdrojů Jaroslav Tauchman

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;