Klub Azyl volá o pomoc – petice zastupitelům města

Legendárnímu libereckému klubu Azyl hrozí, že se zde nebudu moci konat kulturní akce, které za deset let jeho fungování navštívily tisíce lidí. Vše záleží na schválení změny územního plánu, která by narovnala desítky let chybné zařazení budovy, v níž se klub nachází.

Kvůli podpoře Azylu vznikla i petice. Její signatáři se obracejí na zastupitele města, aby schválili změnu územního plánu, která vyjme budovu Azylu z ploch školství, kam byla před desítkami let zařazena. Již v minulosti se na zastupitelstvu uvedlo, že se tak vlastně stalo omylem.

Přesto není politická vůle tuto změnu územního plánu odhlasovat, protože proti sousedství Azylu opakovaně brojí někdejší náměstkyně primátora Dagmar Helšusová, která zde bydlí se svým partnerem, kterým je zase bývalý problematický úředník Pozemkového fondu Michal Frydrych. Ten z úřadu musel odejít po sérii skandálů i poté, co prodal své rodině obrovské pozemky, které ho dodnes živí. Před dvěma lety se jim díky svým politickým konexím podařilo připravit klub o zahrádku, když předstírali založení spolku, který usiloval o pozemek na , kterém zahrádka byla.

„Magistrát města Liberec opakovaně nedoporučil pořízení změny Územního plánu města Liberec evidované pod č. 101/3 týkající se lokality u ulice Široká, pozemky p. č. 1719, 1720, 1724 v k. ú. Liberec. Budova, ve které se Pivní bar Azyl nachází, je v platném Územním plánu města Liberec zařazena chybně do ploch pro školství, přestože tomuto účelu nikdy nesloužila a není evidován ani žádný záměr jí pro tento účel využít. Tento stav znemožňuje kolaudaci stavby pro účely organizace hudebních a společenských akcí, které byly v klubu Azyl dlouhá léta organizovány, aniž by v této části města způsobovaly jakékoliv problémy.“, uvádí se v textu petice.

Azyl slaví letos v létě deset let své existence a nestal se jen průkopníkem propagace malých českých nebo i zahraničních pivovarů. Za tuto dobu v něm vznikly stovky kulturních akcí, vernisáží, workshopů, vystoupily zde hudební kapely snad ze všech kontinentů, proběhly zde přednášky o historii, současných společenských otázkách, lidských právech, otázce ochrany zvířat i planety, promítání dokumentů, akce pro děti a v neposlední řadě se jedná o zázemí iniciativy Food not bombs, která zdarma a zcela na své náklady pravidelně každý týden vaří jídlo pro lidi bez domova a jinak jim různě pomáhá.

Dobré jméno Azylu, jakožto jednoho z libereckých kulturních center, dávno přesáhlo hranice regionu, ale úředníci stále odmítají uznat jeho celoměstský význam. „Výklad úředníků magistrátu, že požadovaná změna územního plánu neřeší pro město významný záměr, považujeme za chybný. V průběhu posledních let byly v tomto klubu zorganizovány stovky koncertů, společenských akcí, promítání, diskuzí, benefičních akcí, vč. vyhlášených pivních festivalů s účastí stovek lidí.“, říkají organizátoři petice, mezi nimiž je například pracovník Národního památkového ústavu Vladimír Brabec nebo předseda libereckých Zelených a zastupitel Jindřich Felcman.

Petici za změnu územního plánu, která by znovu umožnila Azylu pořádat kulturní akce, můžete podepsat do 24.6. 2019 přímo v samotném klubu Azyl, na konci Široké ulice v Liberci.

Přidat komentář (22 Komentářů)
Liberec-historie

Liberec se od druhé poloviny 18. století stává jedním z nejvýznamnějších průmyslových center monarchie. Počátky stavebního rozmachu souvisí stejně jako v předchozích obdobích s významnými mecenáši, v tomto případě s hrabětem Kristiánem Filipem Clam-Gallasem a jeho synem Kristiánem Kryštofem Clam-Gallasem. Tehdy již Liberec, patřil mezi clam-gallasovské nejrozvinutější a nejvíce prosperující panství. Díky tomu byl areál zdejšího zámku obohacen stavbou francouzsky orientovaného, luxusního zahradního paláce.

Důležitým momentem bylo v 80. a 90. letech 18. století významné rozšíření stávajícího města o dvě nové klasicistní čtvrti, situované v jeho bezprostřední blízkosti. Jednalo se o tzv. Filipovo Město (okolí dnešního Nerudova náměstí) a samostatné vrchnostenské městečko Kristiánov vybudované v návaznosti na zámecký areál. Význam tohoto počinu dokládají statistiky: 1757 bylo v Liberci 584 domů, roku 1786 již  957.

Během první poloviny 19.století ve měst pokračuje soukenická, manufakturní výroba. Je postavena měšťanská škola v Kostelní ulici (1812), ve své době jedna z největších v Čechách. Soukenické divadlo (1820) nebo roku 1831 nová Střelnice na úpatí Monstrančního vrchu při staré cestě na Prahu. Roku 1818 také do Liberce přichází mladičký Johann Liebieg se svým bratrem Franzem, aby zde založili obchod s plátěným zbožím. Po návratu z poznávací cesty po Anglii pak od Gallasů  kupuje své první přádelny a v roce 1833 vzniká firma „,Johann Liebieg et Comp.“.  Již od doby Gallasů se ale rýsují první sociální konflikty. Neúnosné podmínky v manufakturách, nízké mzdy a surové zacházení s dělníky dávají propuknout divokým protestům, spojených například s rozbíjením strojů.

Město pod Ještědem se od poloviny 19. století  na dlouhou dobu stává ukázkovým příkladem rychle rostoucího průmyslového metropole. 1850 se Liberec (první po Praze) stal statutárním městem. V roce 1859 dosáhlo železniční  spojení přes Pardubice s Vídní a přes Žitavu s Berlínem. Liberec stál uprostřed. Ve městě byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně (později) automobilové továrny RAF.  Na konci 19. století byla také postavena nová radnice a divadlo, budovány celé třídy luxusních domů, stavěny školy, zakládány parky.

To vše kontrastovalo s obrovskou bídou dělníků v ulicích kolem továren a v okrajových čtvrtích, kteří neměli žádná práva ani možnost, jak své postavení zlepšit. Proto se Liberec stává epicentrem dělnického hnutí, vydávají se zde první dělnické listy, organizují první spolky. Zdejší socialističtí vůdci hráli významnou roli v rámci celostátní rakousko-uherské sociální demokracie. Oficiální politika radnice přešla postupně od liberalismu k nacionalismu. Ve městě ekonomicky i politicky dominovali podnikatelé jako Liebieg, Prade, Salomon.

Liberec byl na začátku 20. století převážně německé město. Žilo zde zhruba 7 tisíc Čechů z necelých 37 tisíc obyvatel (jedná se o tzv. „vnitřní Liberec“, jinak celá aglomerace, kterou často tvořily dnešní čtvrti, měla cca 67 tisíc obyvatel). Několik stovek obyvatel bylo židovské národnosti. Liberec, jako první německé město Českého království, se stalo i ohniskem německého, zejména silně protičesky zaměřeného nacionalismu. Vedle toho a jako odpověď na to zde stejnou měrou vyrůstal i dělnický internacionalismus a solidarita.

V roce 1880 bylo v Liberci 1524 domů, 6375 bytů a 28 090 obyvatel. O 10 let později již 1799 domů, 7443 bytů a 30 890 obyvatel. Město se začínalo jevit jako organický celek. V roce 1900 měl samotný Liberec 34 099 obyvatel a 10 let později již 36 350. Jednalo se pouze o tehdejší a původní Liberec, od kterého je opět nutno odečíst nynější čtvrti jako Rochlici, Horní Růžodol, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice a Starý Harcov atd.

První světová válka přinesla do města bídu a hlad. Prosperovaly na ní, jako tradičně, jen velké firmy jako například textilní impérium Liebiegů. V okolí dnešní čtvrti Ostašov tehdy také vznikl zajatecký tábor pro víc než 40 000 ruských a italských vojáků.  Stovky jich zde zemřely na následky nemocí, zranění a hladu.

s využitím zdrojů Jaroslav Tauchman

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;