Klub Azyl volá o pomoc – petice zastupitelům města

Legendárnímu libereckému klubu Azyl hrozí, že se zde nebudu moci konat kulturní akce, které za deset let jeho fungování navštívily tisíce lidí. Vše záleží na schválení změny územního plánu, která by narovnala desítky let chybné zařazení budovy, v níž se klub nachází.

Kvůli podpoře Azylu vznikla i petice. Její signatáři se obracejí na zastupitele města, aby schválili změnu územního plánu, která vyjme budovu Azylu z ploch školství, kam byla před desítkami let zařazena. Již v minulosti se na zastupitelstvu uvedlo, že se tak vlastně stalo omylem.

Přesto není politická vůle tuto změnu územního plánu odhlasovat, protože proti sousedství Azylu opakovaně brojí někdejší náměstkyně primátora Dagmar Helšusová, která zde bydlí se svým partnerem, kterým je zase bývalý problematický úředník Pozemkového fondu Michal Frydrych. Ten z úřadu musel odejít po sérii skandálů i poté, co prodal své rodině obrovské pozemky, které ho dodnes živí. Před dvěma lety se jim díky svým politickým konexím podařilo připravit klub o zahrádku, když předstírali založení spolku, který usiloval o pozemek na , kterém zahrádka byla.

„Magistrát města Liberec opakovaně nedoporučil pořízení změny Územního plánu města Liberec evidované pod č. 101/3 týkající se lokality u ulice Široká, pozemky p. č. 1719, 1720, 1724 v k. ú. Liberec. Budova, ve které se Pivní bar Azyl nachází, je v platném Územním plánu města Liberec zařazena chybně do ploch pro školství, přestože tomuto účelu nikdy nesloužila a není evidován ani žádný záměr jí pro tento účel využít. Tento stav znemožňuje kolaudaci stavby pro účely organizace hudebních a společenských akcí, které byly v klubu Azyl dlouhá léta organizovány, aniž by v této části města způsobovaly jakékoliv problémy.“, uvádí se v textu petice.

Azyl slaví letos v létě deset let své existence a nestal se jen průkopníkem propagace malých českých nebo i zahraničních pivovarů. Za tuto dobu v něm vznikly stovky kulturních akcí, vernisáží, workshopů, vystoupily zde hudební kapely snad ze všech kontinentů, proběhly zde přednášky o historii, současných společenských otázkách, lidských právech, otázce ochrany zvířat i planety, promítání dokumentů, akce pro děti a v neposlední řadě se jedná o zázemí iniciativy Food not bombs, která zdarma a zcela na své náklady pravidelně každý týden vaří jídlo pro lidi bez domova a jinak jim různě pomáhá.

Dobré jméno Azylu, jakožto jednoho z libereckých kulturních center, dávno přesáhlo hranice regionu, ale úředníci stále odmítají uznat jeho celoměstský význam. „Výklad úředníků magistrátu, že požadovaná změna územního plánu neřeší pro město významný záměr, považujeme za chybný. V průběhu posledních let byly v tomto klubu zorganizovány stovky koncertů, společenských akcí, promítání, diskuzí, benefičních akcí, vč. vyhlášených pivních festivalů s účastí stovek lidí.“, říkají organizátoři petice, mezi nimiž je například pracovník Národního památkového ústavu Vladimír Brabec nebo předseda libereckých Zelených a zastupitel Jindřich Felcman.

Petici za změnu územního plánu, která by znovu umožnila Azylu pořádat kulturní akce, můžete podepsat do 24.6. 2019 přímo v samotném klubu Azyl, na konci Široké ulice v Liberci.

Přidat komentář (22 Komentářů)
Svatopluk Technik

Před sto lety se narodil  přední architekt, urbanista, ale také pedagog a lokální patriot Svatopluk Technik, který se nesmazatelně zapsal do tváře Liberce.

Svatopluk Technik se nesmazatelně zapsal do tváře Liberce. Vedle řady realizací, kterými město obohatil, vykonal také velký kus práce při popularizaci místní architektury. Z desítek publikací, které během svého dlouhého a plodného života napsal, stačí vzpomenout rozsáhlé monografie Český Dub a Liberec minulosti a současnosti, na kterých se podílel s historikem Vlastimilem Rudou, či poutavé brožury Liberecké domy hovoří.

Svatopluk Technik se narodil 7. března 1913 v Rašovce v rodině českého učitele. Po absolvování státního reformního reálného gymnázia v Liberci studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, kterou ukončil v roce 1937. Poté nastoupil stáž u významného architekta Augusta Perreta v Paříži. Ten mu posléze nabídl místo v Alžíru, tehdejší francouzské kolonii, které však Technik odmítl a vrátil se domů. Po zabrání Československa Hitlerem pracoval v konstrukční kanceláři v Bratislavě a roku 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání.

Do Liberce se vrátil o tři roky později na popud Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagoga na místní průmyslovou školu. V této době vznikají také Technikovy první realizace, především první územní plán města.

Díky odsunu většiny německých obyvatel Liberce se podařilo na čas vyřešit špatnou bytovou situaci města. Do popředí se tudíž dostaly technicko-inženýrské otázky, týkající se kanalizace, inženýrských sítí a napojení města na síť komunikací I. třídy. Nejzásadnějším úkolem však zůstal liberecký urbanistický evergreen, snaha o regulaci dolního centra. Přestože se zpočátku počítalo s využitím územního plánu, vypracovaného stavebním radou Karlem Kerlem v letech 1940-1944, brzy bylo od tohoto záměru upuštěno vzhledem k jeho silnému ideologickému podtextu.

Proto byla v roce 1948 MNV v Liberci vypsána první poválečná urbanistická soutěž, jež měla za úkol komplexně řešit problémy, zapříčiněné vznikem Velkého Liberce. Soutěže se vedle Svatopluka Technika zúčastnili také profesoři ČVUT v Praze, Antonín Engel a významný urbanista Alois Mikuškovic. Společným rysem všech návrhů byla snaha o uvolnění a rozšíření plochy náměstí směrem k Nise. Práce na územním plánu však bohužel poměrně záhy skončila Mikuškovicovou smrtí v roce 1952. První, komplexně zpracovaný územní plán tak pod vedením Svatopluka Technika vznikl až v letech 1954-1959 v libereckém Stavoprojektu. Jeho součástí byla i dopravní studie, jedna z prvních v tehdejším Československu.

Technikovu patrně nejzdařilejší realizaci však představuje vstupní pavilon do areálu Libereckých výstavních trhů, vybudovaný v rámci výstavy Budujeme osvobozené kraje. Iniciátorem výstavy a zároveň jejím hlavním organizátorem a investorem byla Obchodní a živnostenská komora. Objekt, spojující výstavní prostory s restaurací, byl podle Technikova návrhu postaven v roce 1946. Nejzajímavější partií tohoto pozoruhodného objektu je parabolicky vyklenutá stěna a oválná patrová restaurace s krytou vyhlídkovou terasou

Osobnost Svatopluka Technika je také spjata s výstavbou prvního libereckého sídliště na jižních svazích Králova Háje, jehož koncepci vypracoval společně se svým kolegou ze Stavoprojektu, Eduardem Adamírou v roce 1959. Jednalo se o území, na němž se započalo se soustředěnou obytnou zástavbou již v meziválečném období. Sídliště vykazuje nepochybné kvality, které souvisí s citlivým zasazením jednotlivých domů do terénu a s jeho zahradním charakterem. Koncepci sídliště lze chápat jako jisté navázání na předválečné vzory a pokračování tradice Liberce jako zahradního města. Jako inspirační zdroj sloužily především dobové skandinávské realizace kolektivního, sociálního bydlení, zejména finská Tapiola. Celkový pozitivní dojem podtrhuje i působivý okolní krajinný rámec. Spolu s kladenskou Sítnou, brněnskou Lesnou a pražskou Novodvorskou představuje Králův Háj patrně nejzdařilejší příklad panelového sídliště na našem území.

Mimořádný byl také jeho vztah ke zdejšímu památkovému fondu. Mimo jiné jen díky jeho iniciativě v rámci Střední průmyslové školy stavební v Liberci, kde dlouhá léta působil jako odborný pedagog, nedošlo k zamýšlené demolici jedné z nejstarších libereckých památek tzv. Valdštejnských domků, které byly zachovány alespoň ve své nynější torzální podobě. Stejně tak se pokusil, tentokrát však neúspěšně, o záchranu evangelického kostela na náměstí Českých Bratří. V tomto případě se s ohledem na odmítavé stanovisko představitelů města k rekonstrukci, pokusil prosadit alespoň nakonec nerealizovanou konverzi kostela na koncertní a výstavní síň, k níž zároveň vypracoval dva variantní projekty.

O Technikově neutuchajícím zájmu o Liberec svědčí vedle jeho rozsáhlé publikační činnosti také kritika (a dlužno dodat, že oprávněná) dnešního vzhledu středu města i zástavby dolního centra.

Svatopluk Technik zemřel v roce 2010.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;