Klub Azyl volá o pomoc – petice zastupitelům města

Legendárnímu libereckému klubu Azyl hrozí, že se zde nebudu moci konat kulturní akce, které za deset let jeho fungování navštívily tisíce lidí. Vše záleží na schválení změny územního plánu, která by narovnala desítky let chybné zařazení budovy, v níž se klub nachází.

Kvůli podpoře Azylu vznikla i petice. Její signatáři se obracejí na zastupitele města, aby schválili změnu územního plánu, která vyjme budovu Azylu z ploch školství, kam byla před desítkami let zařazena. Již v minulosti se na zastupitelstvu uvedlo, že se tak vlastně stalo omylem.

Přesto není politická vůle tuto změnu územního plánu odhlasovat, protože proti sousedství Azylu opakovaně brojí někdejší náměstkyně primátora Dagmar Helšusová, která zde bydlí se svým partnerem, kterým je zase bývalý problematický úředník Pozemkového fondu Michal Frydrych. Ten z úřadu musel odejít po sérii skandálů i poté, co prodal své rodině obrovské pozemky, které ho dodnes živí. Před dvěma lety se jim díky svým politickým konexím podařilo připravit klub o zahrádku, když předstírali založení spolku, který usiloval o pozemek na , kterém zahrádka byla.

„Magistrát města Liberec opakovaně nedoporučil pořízení změny Územního plánu města Liberec evidované pod č. 101/3 týkající se lokality u ulice Široká, pozemky p. č. 1719, 1720, 1724 v k. ú. Liberec. Budova, ve které se Pivní bar Azyl nachází, je v platném Územním plánu města Liberec zařazena chybně do ploch pro školství, přestože tomuto účelu nikdy nesloužila a není evidován ani žádný záměr jí pro tento účel využít. Tento stav znemožňuje kolaudaci stavby pro účely organizace hudebních a společenských akcí, které byly v klubu Azyl dlouhá léta organizovány, aniž by v této části města způsobovaly jakékoliv problémy.“, uvádí se v textu petice.

Azyl slaví letos v létě deset let své existence a nestal se jen průkopníkem propagace malých českých nebo i zahraničních pivovarů. Za tuto dobu v něm vznikly stovky kulturních akcí, vernisáží, workshopů, vystoupily zde hudební kapely snad ze všech kontinentů, proběhly zde přednášky o historii, současných společenských otázkách, lidských právech, otázce ochrany zvířat i planety, promítání dokumentů, akce pro děti a v neposlední řadě se jedná o zázemí iniciativy Food not bombs, která zdarma a zcela na své náklady pravidelně každý týden vaří jídlo pro lidi bez domova a jinak jim různě pomáhá.

Dobré jméno Azylu, jakožto jednoho z libereckých kulturních center, dávno přesáhlo hranice regionu, ale úředníci stále odmítají uznat jeho celoměstský význam. „Výklad úředníků magistrátu, že požadovaná změna územního plánu neřeší pro město významný záměr, považujeme za chybný. V průběhu posledních let byly v tomto klubu zorganizovány stovky koncertů, společenských akcí, promítání, diskuzí, benefičních akcí, vč. vyhlášených pivních festivalů s účastí stovek lidí.“, říkají organizátoři petice, mezi nimiž je například pracovník Národního památkového ústavu Vladimír Brabec nebo předseda libereckých Zelených a zastupitel Jindřich Felcman.

Petici za změnu územního plánu, která by znovu umožnila Azylu pořádat kulturní akce, můžete podepsat do 24.6. 2019 přímo v samotném klubu Azyl, na konci Široké ulice v Liberci.

Přidat komentář (22 Komentářů)

Ač jsou první stopy člověka v Liberci přes 5000 let staré, jak dokládají nálezy z mladší doby kamenné v libereckém Růžodole. Pro drsné prostředí zde ale dlouho neexistovalo trvalejší a významnější osídlení.

První zmínka o obci „Reychinberch“ je z roku 1352. Dodnes se ale vedou spory o výskytu ještě starší osady v oblasti přechodu Harcovského potoka (Habertsdorf), která měla sloužit cestujícím mezi Čechami a Lužicí.

Oba názvy vypovídají i o jejich vzájemné poloze; Reichenberg tudíž musel být situován na vyvýšeném nynějším Benešově náměstí a naopak možný Habersdorf ležel pravděpodobně na místě nynějšího terminálu MHD Fügnerova u brodu v údolí Harcovského potoka. Dnešní generace historiků se ovšem od teorie o existenci starší vsi Habertsdorfu odklání. Ani nedávný výzkum podzemí dolního centra Liberce nic takového nepotvrdil.

Ohledně názvu obce Reichenberg (v překladu „bohatá hora, kopec“) existují dnes dvě hlavní teorie. Starší vychází z majetnosti zdejších obyvatel (nebo se jedná jen o tzv. přací jméno, vyjadřující zakladatelovu naději na budoucí prosperitu sídla, vzhledem k procházející obchodní cestě), kterou získali právě v návaznosti z pohostinství (krčmy, ubytování, řemesla) pro obchodníky cestující mezi historickými Zeměmi Koruny české. Novější teorie odvozuje název města od možných středověkých hornických činností, které potvrdil badatelský výzkum.

Liberec ve středověku spadal pod panství pánů z Biberštejna (1278), centrem dominia byl Frýdlant. V této době měl Liberec charakter horské osady, s s výrazně převládající dřevěnou architekturou. Po Biberštejnech získali frýdlantské panství i s Libercem Redernové, význam osady roste. Roku 1577 byl Liberec Rudolfem II. povýšen na město a získal městský znak. Již předtím získali liberečtí obyvatelé některé významná městská práva, jako například právo vařit pivo z roku 1560.

V této době byly založeny regulérní ulice Mlýnská (nyní Pražská), Žitavská, Česká (nyní Moskevská – původní stezka z Prahy na Žitavu) a další. V letech 1579 – 1581 byla postavena první zděná stavba , kterou se stal farní chrám sv. Antonína. Kolem roku 1583 byl Rederny založen panský dvůr a vedle něho později postaven zámek ve stylu severské renesance. V letech 1599 až 1603 byla postavena první radnice v pozdně renesančním slohu.

Když protestantští Redernové museli opustit frýdlantské panství, získal v jeho rámci Liberec Albrecht z Valdštejna. Ten v rámci své vojenské politiky založil Nové město (okolí dnešního Sokolovského náměstí), kde v typizovaných domech zavedl soukenickou výrobu pro svou armádu. V té době žilo ve městě necelé dvě tisícovky obyvatel. Byl postaven špitál, svedeny nové prameny do městských vodovodů a přicházeli noví řemeslníci.

Po zavraždění Valdštejna získal panství Matyáš z Gallasu. Po prvotním útěku nekatolických obyvatel do sousedního Saska se situace v 18. století opět zlepšila a město za Gallasů zažilo rozkvět řemeslné výroby látek. Vzrostl počet cehovních mistrů, dřevěné domy byly místy nahrazovány kamennými stavbami (Rámový vršek).

Vzniká novostavba kostela sv. Kříže, jediný významnější objekt barokní periody. Kostel však byl poměrně brzy z kapacitních důvodů nahrazen novým, pozdně barokním objektem. V okolí města byla například z iniciativy gallasovského správce Karla Kristiána Platze z Ehrenthalu za krvavých podmínek zřízena obec Janův Důl, dnes městská čtvrť. Ke kvalitativní a kvantitativní proměně tváře města ve větší míře dochází až od 2. poloviny 18. století, kdy se panství ujímá Kristián Filip z Clamu.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;