Zasněžování ve Vesci: služba veřejnosti nebo drahý a neekologický nesmysl?

Vedení liberecké radnice v médiích rádo hovoří o tom, jak bojuje s klimatickou krizí. Vedle toho ovšem nechá za aktuálních velmi vysokých teplot zasněžovat areál ve Vesci. Údajně na přání veřejnosti. Opozice nad tím kroutí hlavou.

Kdo se šel koncem minulého týdne projít do Rekreačního a sportovního areálu Vesec, tomu se naskytla celkem bizarní podívaná. Vodní děla zde usilovně zasněžovala plácek o rozloze několik desítek metrů čtverečních, byť okolní příroda připomínala spíše čistě jarní ovzduší. Vedení města složené ze Starostů pro Liberecký kraj, ANO a ODS je přitom jasné, jaké teplotní podmínky panují. Nicméně potřebu zasněžovat areál omlouvá poptávkou veřejnosti a nutností "provětrat" zasněžovací techniku. Vyplývá to z odpovědi pro Náš Liberec.

"Zasněžování probíhá tento týden již od pondělí 20. 1. 2020, a to zejména v nočních hodinách na stadionu, kdy pouze ve středu 22. 1. 2020 byla děla odstavena z důvodu nevyhovujících teplot. Zasněžování probíhá na základě požadavků veřejnosti, a to zejména sportovních klubů (TJ Dukla, Svaz Lyžařů ČR aj.), rekreačních lyžařů a to nejen z Liberce.", uvedla pro náš server mluvčí liberecké radnice Jana Kodymová.

Důvodem je ale podle města i technická stránka věci, tedy údržba zařízení. "Pokud teploty klesnou pod minus 2°C a drží se minimálně tři dny po sobě, zasněžuje se prostor oválu. Zasněžení prostoru oválu se v loňském roce využilo nejen pro závody biatlonistů, které zde byly poprvé od doby, kdy areál převzalo zpět město Liberec, ale zejména pro hojně využívané noční lyžování. Od převzetí městem (1. 2. 2018) bylo nutné dlouhodobě odstavenou technologii opravit, neboť při dlouhodobé odstávce, kdy se neprovádí alespoň minimální zasněžování dochází pak k velké poruchovosti částí zasněžovacího systému např. na čerpací stanici na čerpadlech, na věžích, na sněhových dělech atd. V letošním roce zde opět Klub biatlonistů chtěl pořádat závod, bohužel v lednu byly teploty nevyhovující, tedy byl závod odvolán.," dodala mluvčí magistrátu.

Opozice si při takovém počínání ťuká na hlavu. Webu Náš Liberec odpověděla bývalá náměstkyně ze Změny Karolína Hrbková, která je zároveň obyvatelkou Vesce pro takové konání pochopení nemá a upozorňuje i na finanční stránku věci. "Prý tam nastříkali kolečko pro běžkaře... Docela by mne zajímalo, zda vedení města dělá statistiku, kolik lidí to využilo a kolik to zasněžování stálo. Zajímal by mě ten výsledný přepočet, kolik město zaplatilo za jednoho lyžaře, který jezdí na 400m oválu technického sněhu, když přírodní sníh není," pokládá si otázku Karolína Hrbková ze Změny.

Areál ve Vesci byl realizován v rámci příprav na MS světa v klasickém lyžování v roce 2009, které se nechvalně zapsalo historie sérií zneužívání veřejných prostředků. Již tehdy kritici ukazovali na účelovost areálu, který je podle nich svou nadmořskou výškou mezi 300 až 400 metry absolutně nevyhovující pro zimní sporty. 

Přidat komentář (1 Komentář)
Kostel sv. Antonína Velikého

Vzhledem k tomu, že letos uběhlo již 661 let od první zmínky o hlavním městském kostele, 424 let od zaklenutí a 131 let od dokončení regotizace, která mu vtiskla dnešní podobu, nebude jistě od věci se blíže seznámit s touto bezesporu zajímavou a zároveň (i když ve značně pozměněné podobě) nejstarší dochovanou stavbou na území Liberce.

Původně farní kostel sv. Antonína Velikého byl postavený na místě staršího, dřevěného svatostánku, jehož původní podoba není známa.

Stavba započala 17. září 1579 a prováděl ji zedník Georg Leypold ze Závidova dle plánů neznámého autora. Leypold postavil hrubou stavbu, a protože neměl zkušenosti se zaklenutím tak velkého prostoru, kostel zůstal na několik let bez klenby. 20. září 1582 byla dokončena věž a osazena pozlacenou makovicí, do níž tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu vložil pamětní listinu. Posléze nastalo přerušení stavby na pět let.

Až v roce 1587 byl k dostavbě kostela povolán z nedaleké Lužice Markus Spacio, který musel nejprve obvodové zdi zpevnit opěrnými pilíři, aby mohl kostel o dva roky později zaklenout. Spacio do střední Evropy přišel z městečka Lanzo na pomezí Itálie a Švýcarska a usadil se ve Zhořelci. Sice zde nezískal měšťanské právo díky protekcionistické politice místních cechů, to mu však nikterak nebránilo získat lukrativní zakázky od Redernů, majitelů Frýdlantského a Libereckého panství.

Značnou nezávislost mu umožňoval vysoký počet pracovníků hutě, díky nimž si mohl dovolit přijímat i rozsáhlejší zakázky. Jeho první známou realizací je právě liberecký kostel sv. Antonína Velikého, po jehož dostavbě se pravděpodobně podílel i na stavbě libereckého zámku. Následně pro Rederny realizoval řadu dalších stavebních podniků jako přestavbu frýdlantského hradu s polírem Antoniem, rodovou pohřební kapli a kazatelnu v kostele Nalezení sv. Kříže tamtéž, dále libereckou radnici (1599–1603), opět s polírem Antoniem, panský mlýn v Luhu pod Smrkem a kostel v Novém Městě pod Smrkem (1607).

Kostel představoval prostou stavbu bez větších uměleckých ambic v gotických formách, s orientovaným halovým trojlodím a nejspíše bez transeptu. Při západním průčelí se nacházela mezi dvěma okny trojlodí mohutná hranolová věž, která ve své nejvyšší části přecházela v oktogon. V ní se nalézal hlavní vstup do kostela, rámovaný jednoduchým, půlkruhovým bosovaným portálem s dominantním středním klenákem. Trojlodí osvětlovalo vedle dvou oken na západním průčelí ještě pět oken, prolomených na obou podélných stranách trojlodí. Jednoduchá okna s lomeným obloukem zřejmě neměla kružby. Presbyterium se působením pozdějších úprav a přestaveb nedochovalo.

O původní podobě kostela nemáme bližší informace, neboť v roce 1733 byl v souvislosti s povýšením fary na děkanství (1730) rozšířen stavitelem Johannem Felgenhauerem z Nového Města pod Smrkem o páté klenební pole v místě bývalé sakristie a transept, s nímž získal i nové kněžiště.

Vnější podoba kostela před regotizací, ovšem již po barokních úpravách, je patrná na nejstarších vedutách města – např. na Wernerově vedutě Liberce z roku 1752 či Arnoldově vedutě Liberce z Rohnovy kroniky z roku 1763. Interiér kostela byl velmi jednoduchý, v protestantském duchu. Obě boční lodě mají šířku cca dvě třetiny lodi hlavní a trojlodí je zaklenuto jednoduše profilovanou křížovou žebrovou klenbou bez svorníků, nesenou třemi páry štíhlých oktogonálních sloupů s hlavicemi a vysokými patkami. Špatný technický stav pak způsobil, že se původní renesanční empory (1588) nedochovaly – uvádí se, že během mše v roce 1715 došlo ke zřícení jedné z nich. Navíc za Felgenhauerovi barokní přístavby transeptu zmizel i renesanční vítězný oblouk.

Mobiliář včetně hlavního oltáře a západní empory s varhanami pochází až z pozdějších regotizačních úprav v letech 1879–82 (21.ledna. 1882 - vysvěcení nové stavby -pozn.red.), provedených podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Tischlera (6. srpna 1840 Trieste–25. května 1906 Vídeň), autora řady výstavných budov v duchu oblíbeného historismu a to nejen ve Vídni, ale i na Slovensku a také na našem území (vedle Liberce také v Opavě či Teplicích). Tischler nechal odstranit všechny přístavby i empory, rozšířit okna, vyprojektoval novou západní emporu, loď s chórem zakryl sedlovou střechou a kostelu vtiskl jednotný, gotizující ráz. I přes veškeré úpravy a přestavby se však kupodivu jedné z nejcennějších partií původně renesančního kostela podařilo přečkat dodnes a to klenbě hlavní lodi vynášené elegantními ortogonálními pilíři.

Je paradoxem, že památka, která stojí u kořenů města, je dnes spíše příslovečnou popelkou, kterou řada návštěvníků města bez zájmu mine. Třeba se ale někdy dočkáme fundované práce, věnované historii této pozoruhodné stavby, která si bezpochyby náš hlubší zájem zaslouží.

[widgetkit id=53]

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;