Město chce koupit zpět „machnínský zámeček“, který propadl zkáze čachrům místních politiků

Je to jeden z nejkřiklavějších případů špatné polistopadové privatizace i klientelistických sítí, které se utvořily v Liberci. Kdysi hojně využívaná oční léčebna pro děti a ozdoba libereckého Machnína doplatila na „podnikatelské záměry“ místních prominentů. Dnes město uvažuje o jejím zpětném odkupu.

Případem se náš web zabýval již před deseti lety jako jednou z prvních kauz, která dokumentovala, jak město přichází o cenný majetek ve prospěch místních politiků, podnikatelů a šíbrů. Vila textilního továrníka Kleinerta, nákladně postavená spolu s rozlehlým parkem nad údolím Nisy na konci 19. století ve stylu romantizujícího historismu, sloužila od války až do devadesátých let dětem s očními a zrakovými problémy.

Plně funkčního zařízení se ale v roce 1999 zachtělo místním dvěma politikům, lékařům a podnikatelům zároveň. Jednalo se o Jaroslava Krutského, vlivného člena místní ODS a pozdějšího krajského radního pro zdravotnictví (byl například v radě kraje i v ODS s dnešním primátorem Jaroslavem Zámečníkem ze Starostů pro Liberecký kraj) a o městského zastupitele Miroslava Samka.

Jejich firma Sanatorium Machnín získala v roce celý objekt, tedy vilu i s přilehlým parkem za neuvěřitelných 1,4 milionu korun koupí od města Liberec v době, kdy radnici vládla Krutského ODS. Důvodem takto nízké pořizovací ceny byl příslib obou politiků/podnikatelů, že v místě budou provozovat i nadále zdravotnické i sociální zařízení. A to pod dobu nejméně deseti let.

To se ovšem nikdy nestalo. Naopak – do objektu noví majitelé nedali nikdy ani korunu. V květnu 2007 dokonce doktor Samek požádal o dokoupení přilehlých pozemků k objektu. To ovšem zastupitelstvo, díky argumentaci opozice, odmítlo. Důvod, jak tehdy ukázal jako první náš web, byl prostý. Již v roce 2007 se firma obou politiků pokoušela objekt prodat skrze karlovarskou realitní kancelář za 19 milionů korun.

To bylo ovšem porušení podmínek smlouvy. Město tak mohlo od smlouvy odstoupit a majetek chtít zpět. Jenže problém byl v samotné smlouvě tak, jak byla v roce 1999 sepsána. Je zde uveden článek, který novým majitelům zajišťuje povinnost města doplatit rozdíl mezi aktuální tržní hodnotou v době, kdy má být majetek znovu předán městu a původní nabývací cenou.

Jednoduše řečeno: za to, že oba podnikatelé/politici neplnili podmínky smlouvy, do areálu neinvestovali a nechali ho zchátrat, jim tehdy město mělo vyplatit ještě téměř 20 milionů korun.

Jestli byl v roce 2007 skutečný záměr obou podnikatelů objekt v rozporu se zněním smlouvy prodat nebo to byl jen trik, jak z města skrze zpětný nákup objektu (zpětný nákup tehdy prosazovali představitelé tehdejší ODS) získat obrovské peníze za tržní rozdíl, se již dnes asi nedozvíme. Miroslav Samek zemřel, dosud není vyřízené dědictví a firma samotná je v insolvenci. Zámeček je dnes v desolátním stavu, vybrakovaný po nájezdech sběračů kovu, napadený plísní a houbami, má porušenou statiku a zřejmě ho čeká demolice.

Dnes město uvažuje o odkupu objektu zpět a jedná s insolvenčním správcem. Ve věci se angažuje náměstek Jiří Šolc ze Starostů, který se v kauze angažoval již před více jak deseti lety jako tehdejší začínající politik a opoziční zastupitel za SOS.

Každopádně příklad machnínského zámečku, někdejšího architektonického skvostu Liberce a zařízení, které sloužilo desítkám tisíc nemocných dětí z celé republiky, je signifikantní ukázka toho, jak se v Liberci nakládalo s veřejným majetkem.

Přidat komentář (21 Komentářů)
Genus TV

Právě v těchto dnech vybírá kraj novém výběrovém řízení zhotovitele Měsíčníku Liberecký kraj. Tiskovinu, kterou mají jednou za dva měsíce dostat všechny domácnosti Libereckého kraje. Až do dneška zakázku realizovala dceřiná společnost firmy Syner, respektive její mediální odnož, Genus TV. A to od roku 2004.  Ale i dnes rozhodně stojí za to, podívat se, za jakých podmínek.

Již před nedávnem jsme ukázali, jak se dříve mezi Genus TV a Libereckým krajem podnikalo „poSynerovsku“, třeba když se zejména z kopírování cédéček dala udělat mnoha set tisícová, skoro milionová zakázka.

Byla to doba, kdy na kraji pevně vládla ODS (ještě pevněji svázána s syndikátem kolem Syneru), ale podobné smlouvy i zakázky uměla nadále udržovat i její nástupkyně ČSSD. A v roce 2004, několik měsíců před volbami byla podepsána smlouva na realizaci Měsíčníku Liberecký kraj, která trvala až do dnešních dní, tedy neuvěřitelných více jak 9 let s Genus TV.

Důvod? Smlouva s vítěznou Genus TV byla uzavřena na „dobu neurčitou“. Přitom je obvyklé (například v Liberci minimálně do roku 2008, od té doby jednou na čtyři roky), že na podobný druh tiskovin je vypisováno výběrové řízení každoročně.

Ale popořádku. Do výběrového řízení na realizaci Měsíčníku Liberecký kraj se v roce 2004 přihlásilo šest uchazečů, mezi nimi například velké nakladatelství jako Vltava-Labe press nebo zkušená Agentura regionálního rozvoje. V komisi seděli politici ODS (tehdejší hejtman Pavel Pavlík, Eva Bartoňová nebo Radim Zika), ČSSD (Karel Dolejší) nebo tehdejší Čtyřkoalice (František Gábor – dnes TOP 09).

Vítězem se stala dceřinka Syneru Genus TV, ačkoli podala čtvrtou nejnižší nabídku ze šesti. Komise toto rozhodnutí odůvodnila velice subjektivními kritérii ("originální podoba", "styl Libereckého kraje" a podobně). Umožnil jí to i fakt, že výběrové řízení proběhlo těsně před novelizací zákona, který podobné podmínky a kritéria zpřísňoval.

Právník Petr Leyer z Transparency International, který se s protokolem seznámil, hodnotí situaci následovně:  „Celkově by se dalo říct, že je ponechán  zbytečně velký prostor pro subjektivní hodnocení (2/3), což není nezákonné, ale obávám se, že to stojí na hraně zásady transparentnosti (z pohledu současného zákona).  Jenže v tom starém zákoně (199/1994 Sb.) nic takového nebylo. Každopádně Liberecký kraj zakázku zadával těsně před účinností zákona nového (40/2004 Sb.), kde toto už bylo obsaženo.“

Protokol z výběrového řízení si můžete prohlédnout ZDE.

Liberecký kraj s tedy na neurčito zavázal Genus TV vyplácet 4 215 596 korun ročně za realizaci jedenácti čísel Měsíčníku Liberecký kraj každý rok. Tato smlouva, díky svým podmínkám, platila po devět let a dost možná byli někteří přesvědčeni, že bude platit navždy. Smlouva je k nahlédnutí ZDE.

Subjektivní hodnocení zůstane diskutabilní například u serveru, který měl být internetovou obdobou měsíčníku. Ten již v době svého spuštění byl velice zastaralý s velice nízkou úrovní grafiky, aktualizovaný zhruba jednou za tři měsíce. Z velké části se jednalo jen o  zprávy přetištěné z ČTK. Ale i za tuto činnost si Genus TV fakturovala od Libereckého kraje paušální poplatek 8400 Kč. Dnes již tyto stránky ani neběží. Ani ve smlouvě zmíněné televizní spoty se nevysílají, protože vysílání TV Genus skončilo.

Vedle toho ale Genus dokázal nasbírat na kraji i jiné drobnější zakázky, a tak nezřídka přísun zakázek z kraje činil přes pět milionů, některé roky i více. Navíc v minulosti, za primátorování Jiřího Kittnera z ODS (mimochodem spoluzakladatele Genus TV), získávala tato televize stovky tisíc v podobných zakázkách i z liberecké radnice.  Mezi praktiky mediálních společností firmy Syner přitom často patří selekce názorů ve prospěch jednoho politicko-podnikatelského proudu, cenzura či účelové manipulace, za což je v minulosti potrestal i soud.

Kdo získá zakázku novou a za jakých podmínek, to bude zřejmé až za několik dní.

 

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;